Po tom, co chovatelky naučily Milušku v odděleném prostoru přijímat ryby (pro mládě je to z počátku nepřirozené, protože po narození byli jedinými jeho „krmiči“ vlastní rodiče), začaly ho postupně začleňovat do tučňáčího hejna.

Začátky byly poměrně dramatické, protože mláděti chvíli trvalo než získalo obratnost v plavání. Ostatní tučňáci toho občas využívali a testovali jeho fyzickou zdatnost. V prvních dnech bylo proto mládě s ostatními tučňáky vždy jen pár hodin denně a pod dozorem chovatelek. Na noc se vždy oddělovalo do svého samostatného apartmá.

Z počátku měla Miluška tendence vracet se k rodičům do hnízda, ti jí ale dali svými klovanci jasně najevo, že už ji definitivně odstavili. Brzy se ukázalo proč, po pár dnech snesli další vejce, takže odrostlé mládě pro ně přestalo být „zajímavé“.

Nyní už tráví Miluška se svojí početnou tučňáčí rodinou veškerý čas a ztratila poslední zbytky prachového peří. Z původně osmdesátigramového drobečka vyrostla po třech a půl měsících  tučňáčí krasavice, která váží víc než tři kilogramy.