První kajmanku mohli naši návštěvníci vidět v Pavilonu šelem. Později - od roku 1955 až roku 2000, kdy nešťastnou náhodou uhynula - v teráriu u slonů. Na stejném místě chováme od roku 1995 a 1996 další dvě samice ze zoologických zahrad Kolín nad Rýnem a Zurich. Když v důsledku zdokonalení jejich životních podmínek (filtrování vody, napodobování ročního výkyvu teplot a délky osvitu), projevily tyto dvě samičky v roce 1996 ochotu k rozmnožení, pořídili jsme jim samce původem z brněnské zoo. Kladiště jsme samicím zařídili v zázemí. Tam letos kolínská samice nakladla vejce, z nichž část byla oplozená a po 100 dnech inkubace se z nich vylíhla dvě mláďata! Návštěvníci mohou vidět v expozici u slonů buď samce nebo samice, všechny želvy se v ní sejdou pouze na přelomu února a března ke krátkému, ale o to bouřlivějšímu páření.

Šampiónka mezi želvami

Kajmanka supí patří k šampiónům hned v několika kategoriích:

• Je to největší (a patrně i nejtěžší) sladkovodní želva. Střízlivá odborná literatura udává ověřenou délku krunýře do 66 cm a váhu až 80 kg, Guinessova kniha rekordů mluví o 90 cm a 100 kg. Podle pověstí žije například v jezeře Fulk´s Lake poblíž města Churubusco v Indianě kajmanka velká jako jídelní stůl a o váze přes 200 kg! Podobně těžká želva byla prý v roce 1937 ulovena v Kansasu.
• Využívá jednu z nejdokonalejších loveckých metod. Jazyk kajmanky supí je přeměněný na nápadný červovitý výrůstek. Želva přes den klidně leží ve své tůni s hrozivými čelistmi doširoka rozevřenými. Z nenápadně zbarveného vnitřku tlamy vyčnívá masově zbarvený „červík“, který se v nepravidelném rytmu a intervalech křečovitě svíjí. Kajmanka čeká, až se do něj zakousne hladová rybka a pak jen sklapne čelisti a polkne. Jazyk často mate i návštěvníky v zoo, kteří po chovatelích chtějí, aby „živočicha“ z tlamy kajmanky zachránili, nebo aby želvu zbavili „parazita“. Červíka ale kajmanka používá jako doplňkovou metodu při denním odpočinku. V noci aktivně slídí a přepadá každého menšího tvora v prostorách své tůně.
• Kajmanka je jedním z želvích šampiónů v maskování. Její krunýř je poset výrůstky a hrbolky, navíc je mimořádně přilnavý, takže na něm ulpívá rozkládající se detrit a rostou na něm řasy. Bradavice a různé výrůstky pokrývají i kůži kajmanky, takže odlišit jiv v kalné vodě od tlejícího kmene je nemožné. Maskování je tak dokonalé, že zahrnuje i sliznici tlamy (viz předchozí bod).
• Kajmanka je jednou z nejnerudnějších a nejnedůtklivějších želv a používá bezkonkurenčně nejpůsobivější obrannou strategii. Je kdykoli připravena v sebeobraně kousnout a na sebemenší popud reaguje hrozbou rozevřenými čelistmi, jejich chňapáním a cvakáním. Když se cítí ohrožena, přejde z hodiny trvají nehybnosti do explozivního a hrůzu vyvolávajícího výbuchu energie.
• Má pravděpodobně ze všech želv nejsilnější čelisti schopné uštípnout lidský prst nebo rozkousat krunýř drobnějších vodních želv, které též patří do jejího potravního rejstříku.

Více fotografií najdete zde.