„S chovem jsme začali před rokem a půl díky čtyř stovkám vajíček, která jsme obdrželi od kolegů z Anglie. Z těch už jsou dospělci, kteří se nyní sami rozmnožili. Jde tedy o první strašilky tohoto druhu pocházející z vajíček nakladených i vylíhnutých v Česku,“ říká odborný chovatel bezobratlých Zoo Praha Vojtěch Víta.

Rozmnožení strašilek humřích, jež vedle své velikosti zaujmou zejména fascinujícím příběhem svého zmrtvýchvstání, se v Evropě dařilo dosud jen ve Velké Británii. Právě ze Zoo Bristol získala Zoo Praha se svolením australských úřadů první vajíčka v srpnu 2024. V listopadu téhož roku se zde vylíhly první nymfy, přičemž v březnu 2025 byly skoro dospělé strašilky představeny návštěvníkům v expozici Ballova pyramida. Ty poté po dosažení dospělosti nakladly svá vajíčka loni v červenci. První v Praze rozmnožená strašilka se vylíhla 9. února, následovalo zatím dvanáct dalších.

Nymfa je po vylíhnutí dlouhá 20 mm, velmi útlá a má jasně zelenou barvu, která ji maskuje na rostlinách. Jak nymfa roste, zpravidla sedmkrát svléká starou kutikulu a postupně mění svůj vzhled. „Jednotlivým stádiím mezi svleky říkáme instary. Každý následující instar se vyznačuje mohutnějším tělem. Postupně strašilky s dalšími svleky hnědnou, načež dospělé jsou leskle černé,“ vysvětluje Víta s tím, že dospělci jsou na rozdíl od nymf aktivní v noci, a proto jim svědčí tmavá barva. Celkem se dožívají asi dvou let, z toho 8 až 12 měsíců tráví ve zmíněné fázi nymfy.

Strašilka humří může v dospělosti měřit až 15 centimetrů a ještě před 110 lety se běžně vyskytovala na Ostrově lorda Howea v jižním Pacifiku asi 700 km severovýchodně od Sydney. Roku 1918 na jeho útesech uvízl parník, z něhož unikly krysy. To byl začátek jejího konce. Během dvou let z ostrova vymizela.

V 60. letech 20. století se skupina australských dobrodruhů rozhodla zdolat Ballovu pyramidu – nejvyšší mořské skalisko na světě, které se tyčí z oceánu zhruba dvacet kilometrů od Ostrova lorda Howea. To se jim sice nepodařilo, ale zato na zdánlivě nehostinné skále objevili mrtvolku jakéhosi obrovského hmyzu.

Existence strašilek humřích na Ballově pyramidě byla potvrzena až počátkem nového tisíciletí. Šlo o první živé exempláře spatřené lidským okem po více než 80 letech. Vědci poté objevili celkem 24 jedinců a v roce 2003 odebrali čtyři strašilky jako základ chovu v lidské péči. Bez nadsázky šlo o vůbec nejvzácnější hmyz na světě.

Šedá vajíčka strašilek humřích ve směsi béžového vermikulitu a cihlově zbarveného seramisu. Druhá jmenovaná složka – mezi zahradníky oblíbený jílový granulát – umožňuje chovatelům posoudit míru vlhkosti substrátu pouhým okem. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

„Naším cílem teď není nechat vylíhnout všechna nakladená vajíčka,“ doplňuje chovatel Vojtěch Víta, který počty líhnutých jedinců pečlivě plánuje. „Nesmíme si takzvaně ukousnout příliš velké sousto s ohledem na množství jedinců, které dokážeme nakrmit. Tyto strašilky jsou totiž v potravě mimořádně vybíravé. Dub cesmínovitý, který přežije v mírném pásmu a který pro účely krmení pěstujeme v areálu zoo, neroste tak rychle, abychom uživily stovky nymf nové generace.“

Vzhledem k omezenému množství studií o odchovech tohoto druhu v lidské péči je pražský chov příležitostí, jak přispět k mezinárodním poznatkům. Aktuálně tak chovatelé sledují například faktory ovlivňující líhnivost jednotlivých snůšek či délku inkubační doby. Mezi ty může patřit vlhkost či teplota, ale třeba i způsob snesení vajíček. Některé samice totiž vajíčka snesly přímo do nabízeného substrátu, jiné ho během kladení nevyužily. Díky možnosti sledovat a zaznamenávat tyto procesy plní Zoo Praha svou důležitou funkci – výzkumnou roli moderní zoologické zahrady.

Dospělé strašilky humří v Zoo Praha se stejně jako v přírodě přes den sdružují do skupin v úkrytu. Pravděpodobně to těmto hmyzím gigantům dodává pocit bezpečí. Aktivní bývají v nočních hodinách. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha