„Různé barevné rázy příslušníků tohoto druhu nejsou uměle vyšlechtěné, jsou zcela přírodní. I v tropické Střední Americe, kterou obývají, nalezneme žluté, zelené, cihlově červené, hnědé, stříbřité, růžové a různými kombinacemi těchto barev okrášlené křovináře. Je to trochu loterie. Když jsme je v roce 2015 rozmnožili poprvé, všechna háďata byla zeleno-růžová,“ říká kurátor plazů Petr Velenský.

Jediné letošní mládě, které se nenarodilo žluté, perfektně splývá s okolím. Najít všech pět háďat proto může být zábavnou výzvou pro malé i velké návštěvníky pražské zoo. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Vzor podle něj může sestávat z různě velkých skvrn, které někdy zcela zmizí, nebo se naopak protáhnou do podélných proužků. „Celá tato paráda má kupodivu účel maskovací. Stromoví křovináři potřebují splynout s velmi rozmanitou tropickou vegetací, a to nejen proto, aby se ochránili před predátory, ale zejména aby je neodhalila jejich potenciální kořist,“ doplňuje Velenský.

Křovináři na svou potravu číhají často přímo v květech rostlin. Vyhlížejí ptáky nebo netopýry, kteří přilétají sát sladký nektar. V mládí loví zejména žáby a malé ještěry. K lovu využívají jed s hemoragickými složkami, kterým rozkládají krev své kořisti. Uštknutí člověka nebývají fatální a jsou vzácná. Jde o klidný a nepopudlivý druh.

Dospělé samice dorůstají až 70 centimetrů a v porovnání se samci jsou mohutnější a mají výrazně větší hlavu. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Tito chřestýšovití hadi zaujmou také výrůstky na hlavě, díky kterým si vysloužili český druhový název „ostnitý“. Angličtina je označuje jako „eyelash viper“, tedy „zmije s řasami“. Různé rohy, růžky a výrůstky často zdobí – avšak z hlediska kořisti maskují – hlavu hadů, jejichž lovecká metoda je založena na číhání.

Mláďata už mají za sebou první svlek, a tak v těchto dnech jejich barvy teprve začaly vynikat v celém svém potenciálu. Vedle nich mohou lidé na místě spatřit také pět dospělých křovinářů. V jejich případě jde o tři žluté jedince a dva zeleno-růžové. Expozici s celkem deseti hady sdílí také bazilišek zelený.

Poznámka k názvosloví: V roce 2024 byl na základě analýzy DNA původní druh Bothriechis schlegelii – v češtině označován jako křovinář ostnitý – rozdělen až na sedm samostatných druhů. To se dotklo latinské, resp. vědecké terminologie, avšak v českém názvosloví se tato revize zatím neprojevila. Zoo Praha chová středoamerický taxon, který je nově označován jako Bothriechis nigroadspersus. Pro účely popularizace či medializace, která ze své podstaty nemá být komplikovaná, bude Zoo Praha zatím nadále používat tradiční český název křovinář ostnitý i pro tento druh.

Dospělý samec křovináře ostnitého. Oproti samici je o poznání štíhlejší a drobnější. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha