Přestože jsou gorilí samci plně dospělí v průměru kolem 15. roku života, v devíti letech již dorůstají velikosti dospělé samice a mezi dvanáctým až patnáctým rokem života se u dosud černohřbetých samců objeví na zádech stříbrná srst. Dospívání je tak už patrné i u našich mladých samců a třiatřicetiletému Richardovi se tak co do vzrůstu a síly začínají vyrovnávat. Stříbrohřbetý samec Richard je ve skupině aktuálně na třetí pozici. Starší syn Kiburi s přírůstkem váhy získal i větší sebevědomí a na začátku zimy si se svým otcem začal měřit síly. V jeho aktivitách ho podporoval i jeho mladší bratr Nuru, který zůstává na druhém místě. Hierarchie se ale ještě nějakou dobu bude srovnávat a dost možná i znovu měnit. Richard nyní do ložnic na krmení odchází jako poslední, do expozice ovšem ve většině případů vchází jako první, popřípadě jako druhý za Nuruem. Kiburi vždy odchází z ložnic poslední. V některých situacích ještě Kiburi otci uhýbá, v jiných naopak uhýbá Richard Kiburimu. Někdy Richard zase odstrčí od oběda Nurua. Situace, jak vidno, zdaleka není ustálená.

Návštěvníci nyní mohou v pavilonu občas zaznamenat vzájemné šarvátky, které se mohou lidskému oku zdát drsné. Na gorilí poměry se však jedná pouze o mírné výpady, ze kterých si samci odnášejí nanejvýš povrchové oděrky. Richard pochopil, že čelí přesile, a přerod díky tomu proběhl relativně klidně. K celkem poklidné změně hierarchie určitě přispívá i Richardova ne úplně průbojná povaha a také celkem mírná povaha obou jeho synů. Trojice se stále občas prohání nebo se na sebe „prsí“, nejčastěji ráno hned po probuzení. Ačkoliv jsou podobné třenice mezi samci přirozené, chovatelé dynamiku skupiny sledují a v případě nutnosti jsou připraveni zasáhnout. Situací, kdy bylo potřeba zasáhnout, bylo ale minimum. V posledních týdnech jsme nezaznamenali žádnou potyčku způsobující závažnější zranění. Poslední větší konflikt se pak datuje do poloviny února. Samci jsou na sobě čím dál více nezávislí. Často sedí v expozici tak, aby na sebe viděli, ale blízký kontakt vyhledávají méně a méně.

Pravidelní návštěvníci si mohli všimnout změn režimu, které pomáhají zmíněné napětí v pavilonu mírnit – jde např. o změnu krmných míst či zapojení vhodného enrichmentu. Pokud by situace dlouhodobě narušovala pohodu zvířat, je připraveno několik řešení. Možností je například i oddělení jednoho ze synů a jeho přesunutí do expozice v pavilonu Rezervace Dja, kterou v současné době obývají kočkodani Brazzovi a štětkouni afričtí, a jeho následné umístění do jiné instituce v rámci Evropského chovného programu.

Mladí gorilí samci Kiburi (vlevo) a Nuru (na laně). Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha