Skořicově hnědá mláďata velmi dobře prospívají. Péči nezastává pouze matka, ale dohlíží na ně i ostatní členové stáda. „Často leží mezi dospělými, nebo dokonce na jejich hřbetech. Skupina tak své potomky starostlivě chrání,“ říká Jan Marek, vrchní chovatel kopytníků Zoo Praha. „Pekariové se také umí dorozumívat pestrou škálou zvuků a ostře bránit území před vetřelci.“

Populace pekariů Wagnerových, nejohroženějších ze všech pekariů, byla objevena v roce 1972 na pomezí Argentiny, Bolívie a Paraguaye. Do té doby byly známy pouze jejich fosilní pozůstatky. Na jižním americkém kontinentu zastávají podobnou roli jako jejich prasatovití příbuzní. Na rozdíl od nich však umí výrazně naježit srst a zvětšením objemu hrozit predátorům.

Zoo Praha chová pekariho Wagnerova od roku 2016 a ještě téhož roku začala podporovat i paraguayskou nevládní organizaci El Centro Chaqueño para la Conservación e Investigación (CCCI), jejímž cílem je zachování vzácného druhu v místě jeho přirozeného výskytu v oblasti Gran Chaco.

Přírůstky narozené 26. března se zatím drží matky a pijí pouze mléko. Už za pár týdnů si s dospělými začnou pochutnávat třeba na řapíkatém celeru, salátu, řepě nebo bramborách. Brzy se také začnou více osamostatňovat a prozkoumávat výběh.

Jako ostatní mláďata i malí pekariové Wagnerovi tráví nejvíce času pitím mléka, spánkem a také se učí chování ve stádě. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha