„Pro nejmenší žáby je typická výrazná krvavá barva. Ta slouží jako kryptické zbarvení, které napodobuje ptačí trus,“ vysvětluje odborný chovatel plazů a obojživelníků Vojtěch Víta. „Díky tomu v deštném pralese dokonale splývají se svým prostředím, a vyhýbají se tak pozornosti predátorů.“ Postupně se na rudé kůži objevují bílé skvrny připomínající semena rostlin v trusu. Následně přechází vzhled žáby do zelené barvy, až nakonec zmizí i bílé skvrny. Proměnou prochází i struktura kůže. „Zatímco v dospělosti je žába úplně hladká, čerstvě po metamorfóze má pokožku posetou hrbolky,“ doplňuje Vojtěch Víta.

Létavky černoblanné, jejichž potravou jsou cvrčci, švábi a další bezobratlí živočichové, obývají Indonésii a Malajský poloostrov. Jsou striktně stromovým druhem a vodu nenavštěvují ani při rozmnožování. Jejich velké prsty s přísavnými polštářky tak získaly novou funkci. Když v tropickém deštném lese potřebují například uniknout predátorům, vrhnou se z větve dolů a roztáhnou blány. Během letu dokonce umí i změnit směr.

Za své jasně zelené zbarvení vděčí létavky černoblanné karotenoidům. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Létavky patří podobně jako ostatní obojživelníci k nejnižším článkům potravního řetězce. Přesto mají v ekosystému nenahraditelnou roli a jejich vymizení má na životní prostředí drtivý dopad. Následuje totiž vymírání i dalších druhů, které jsou na nich potravně závislí – třeba hadů. Obojživelníci přitom v současné době patří mezi nejohroženější živočichy.

Návštěvníci najdou létavky černoblanné hned u vchodu do Indonéské džungle, kde obývají kruhovité akvaterárium po pravé straně. Nejčastěji tráví čas na listech rostlin nad vodou.

Samice zadními nohami vyšlehávají ze speciálního hlenu pěnového hnízdo, do kterého nakladou vajíčka. Vylíhlí pulci pak z hnízda padají rovnou do vody. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha