„Na rozdíl od češtiny rozlišuje angličtina u živočichů dvojí typ jedovatosti – ‚poisonous‘ a ‚venomous‘. V případě ‚poisonous‘ jde o otrávení se, které je způsobené pozřením či jiným kontaktem jedu s tělem otráveného. Samotné zvíře v tomto případě používá jed pouze na obranu, útočník se otráví sám. Typickým příkladem může být třeba žába pralesnička. U ‚venomous‘ se pak vždy jedná o otravu způsobenou cíleným vpravením toxinů jedovatým zvířetem do těla kořisti či útočníka. Užovky tygří se vyznačují obojím,“ uvádí kurátor plazů Petr Velenský.

Čím je tedy užovka tygří „poisonous“? Získává totiž steroidní toxiny z pozřených ropuch a ukládá je v tzv. nuchálních (neboli šíjových) žlázách. V případě ohrožení nastavuje a rozšiřuje nápadně barevnou, „tygrovanou“ oblast šíje, odkud uvolňuje nashromážděný jed přes praskliny v jemné kůži.

Nápadnou podobou s naší užovkou obojkovou nezapře užovka tygří příslušnost k vodním užovkám (Natricinae), jen je znatelně barevnější. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

„Opakovaná pozorování navíc dokládají, že tento jed může být též rozprašován do vzduchu v podobě drobných kapiček či dokonce aerosolu,“ popisuje odborný chovatel plazů Vojtěch Víta. „Jednou z možná nejpozoruhodnějších vlastností tohoto hada je schopnost přenosu takto získaného jedu ze samic na mláďata.“

A z jakého důvodu můžeme užovku tygří označovat jako „venomous“? Vedle jedu sloužícího k obraně má též zadní jedové zuby, které používá k aktivnímu lovu. Jed tohoto druhu ovlivňuje srážlivost krve, avšak uštknutí člověka jsou vzácná a zpravidla nemívají závažný průběh.

Užovky tygří naleznou návštěvníci Zoo Praha v pavilonu Terárium téměř přímo naproti vstupním dveřím. Dvě zhruba půlmetrové užovky obydlely expozici společně s vodnářkami pruhovanými. V přírodě užovky tygří osidlují lesy i louky blízké vodním plochám v Japonsku, v Koreji a na východě Ruska a Číny.

Atraktivní užovky tygří vystavují vedle Zoo Praha už jen dvě zoologické zahrady v Evropě – v Estonsku a Rakousku. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha