„Pomalu ztrácejí vaječný zub a pravidelně žerou hlívy ústřičné, ovoce jako fíky či papáju i čerstvé pampelišky. Postupně se zakulacují, jak se jejich krunýř stává klenutějším. Mají zkrátka chuť do života,“ říká kurátor plazů Petr Velenský. Podle něj je klíčové, že želvy rostou bez deformací. „Přísun vápníku zajišťuje sépiová kost, kterou ochotně okusují. Náramně nám ztvrdly. Po vylíhnutí byly nezvykle měkké skoro jako nafukovací balónek. Dnes bych je tvrdostí přirovnal k ragbyové šišce,“ dodává.

Mláďata zatím zůstávají v zázemí, aby byla co nejméně rušena. Manipulace s nimi je omezena na nutné minimum. I tak se tým kurátora Velenského dozvídá cenné poznatky ze způsobu života těchto málo prozkoumaných zvířat. Kupříkladu aktivní bývají zejména po orosení terária. Patrně v domnění, že budou růst houby, kterými se tento potravně specializovaný druh krmí.

Želvy dlaždicovité jsou podle Červeného seznamu IUCN ohroženým druhem, v Číně pak dokonce kriticky ohroženým. Příčinou je vedle ztráty přirozeného prostředí ilegální obchod na asijských trzích. Ostatně ze zabavené zásilky želv se přes Taipei Zoo dostal do Prahy i otec mláďat. Aktuální odchov v Zoo Praha je proto důležitým počinem. Vznikající metodika může pomoci v chovu i dalším chovatelským institucím.

Rozmnožení želv dlaždicovitých, jejichž dospělé jedince naleznou návštěvníci ve Velemlokáriu a které byly donedávna považovány nejen za nerozmnožitelné, ale i vůbec nechovatelné, předcházelo patnáctileté snažení. Celý příběh je mimo jiné bar-vitě popsán v aktuálním čísle Trojského koníka, časopisu Zoo Praha.

Vaječný zub, tedy rohovitý útvar na čelistech, který umožňuje malým želvám rozbít skořápku a vylíhnout se z vejce, už je na hlavě mláďat patrný jen minimálně. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha