Oblíbeného žirafího samce mohli pravidelní návštěvníci Zoo Praha vídat v pavilonu Africký dům a v přilehlé venkovní expozici afrických kopytníků více než 18 let. Johanova životní dráha se však začala psát již o několik let dříve v holandském Ouwehands Dierenparku v Rhenen, kde se 20. prosince 1999 narodil. Jeho matkou byla žirafa Caroline a otcem samec Erik, který se sám dožil dokonce úctyhodných 24 let. Johan byl druhou generací narozenou v lidské péči, všichni čtyři jeho prarodiče pocházeli z volné přírody.

V rodném stádě žil Johan do svých dvou a půl let a následně byl převezen do bakalářské skupiny ve francouzském Thoiry. Odtud v roce 2004 zamířil do Zoo Praha, kde v té době stádo žiraf vedl již zasloužilý osmnáctiletý samec Šimon. Členitý a prostorný nově zbudovaný pavilon umožňoval provoz dvou oddělených stád. Jedno z nich s původními staršími samicemi vedl nadále Šimon a nové, složené ze Šimonových dcer, se začalo formovat kolem tehdy mladého Johana. Ten s postupem času mohutněl a tmavnul, jak je to u žirafích samců s přibývajícím věkem obvyklé. V roce 2009, kdy v nedožitých 23 letech uhynul Šimon a všechny pražské žirafy se opět spojily do jednoho velkého stáda, stal se Johan jasným vůdčím samcem celé skupiny.

Chovatelé ho od počátku hodnotili jako velkého pohodáře, který si je vědom své převahy. V případě, že se mu něco nelíbilo nebo si usmyslel, že se mu něco nechce, dokázal být trucovitý a své rozhodnutí nejít na váhu či do výběhu dával najevo celým svým postojem a vyzývavým pohledem. V pozdějším věku se jeho povaha projevovala především v přátelském, avšak důrazném dorážení na chovatele, pokud se například blížila doba krmení jeho oblíbené zeleniny. Vždy si rád vzal nabízené žirafí pamlsky a na rozdíl od ostatních žiraf to nikdy nečinil ostýchavě, naopak zpod svých řas vrhal pohled, který vyjadřoval zadostiučinění a drobnou výtku, jako by říkal: „No, to je dost, kde jste se s těmi dobrotami zdrželi?“

O tom, že byl Johan žirafák s velkým Ž, svědčí kromě mohutné hlavy na dlouhém tmavém krku, za který by se jistě nemusel stydět ani mezi samci ve volné přírodě, i následující údaje: se svou výškou přes pět metrů byl nejvyšší žirafou v Zoo Praha a ve vrcholné kondici vážil přes 1 390 kilogramů. V naší zahradě zplodil 29 potomků se sedmi samicemi a zůstalo po něm 28 vnoučat, 18 pravnoučat a dvě prapravnoučata.

V historii Zoo Praha jde bezesporu o samce nejstaršího a reprodukčně nejúspěšnějšího. A nejstarším žijícím samcem byl dokonce i v rámci evropské plemenné knihy. Není pochyb, že jeho věk byl důsledkem dlouholeté kvalitní výživy a dobré chovatelské a veterinární péče.

S využitím textu, který pro časopis pražské zoo Trojský koník (1/2023) připravila kurátorka chovu kopytníků Barbora Dobiášová.