„Sehnat k našemu samci vhodnou samici nebylo vůbec lehké. V Česku jsme jediní, kdo tento druh chová. V celé Evropě je pak jen deset institucí, navíc většina z nich jsou britské zoologické zahrady, přičemž už plánovaný transport ztížil Brexit,“ říká kurátor Jan Mengr.

Podle něj se po vystoupení Velké Británie z Evropské unie zkomplikovala administrativa – a samec zatím zůstával v Praze sám. „Nakonec jsme díky našemu úsilí i trošce štěstí získali samici z francouzské Zoo Bourbansais.“

Osmiletá samice a bezmála desetiletý samec si padli do oka. „Když se vydry v pondělí poprvé viděly, přiběhly k sobě, důkladně se očichaly a od té chvíle jsou nerozlučná dvojka,“ popisuje Mengr s tím, že lidé je od sebe mohou dobře rozeznat. „Samice tráví víc času ve vodě. Když je suchá, je viditelně světlejší než samec.“

Nejaktivnější bývá pár lasicovitých šelem hned ráno po otevření zoo. Návštěvníky možná překvapí jejich lezecké schopnosti. Na rozdíl od svých severoamerických příbuzných, které lidé naleznou ve výběhu poblíž ledních medvědů, jsou totiž vydry hladkosrsté obratnými lezci a často šplhají do větví stromů. Ryby dostávají čtyřikrát denně a společně jich za den zkonzumují i přes půl druhého kilogramu.

Ve volné přírodě je jejich situace o poznání smutnější. Největší asijské vydry obývají zejména pás zemí od Indie po Indonésii, kde je ohrožuje především úbytek a znečištění mokřadů. Vydry hladkosrsté jsou proto dnes na Červeném seznamu ohrožených druhů zařazeny do kategorie zranitelný. Podle odhadů klesly jejich počty v posledních třech dekádách skoro o třetinu a vyhlídky nejsou uspokojivé.

Nová samice vydry hladkosrsté tráví oproti samci hodně času ve vodě. Má rovněž výraznější hlasový projev. Foto Oliver Le Que, Zoo Praha