„Kladivouši jsou ‚věční‘ stavitelé a jsou schopni postavit i více hnízd v jedné sezóně. Mimo to opravují i stará hnízda, do kterých se vrací a kde již mohou mít ‚nájemníky‘, “ říká kurátor ptáků Antonín Vaidl. Podle něj totiž nepoužívaná hnízda kladivoušů často osídlí ženetky, sovy či hadi. „Hnízdo je uvnitř kulovité s přístupovou chodbičkou, takže jsou vejce i mláďata chráněna před predátory i nepřízní počasí. Stavba nového hnízda trvá zpravidla déle než měsíc, záleží na aktivitě páru, dostatku stavebního materiálu i výběru místa. Zdá se, že stavba hnízd je navíc součástí utužování párového chování,“ dodává.

Kladivouši jsou „věční“ stavitelé. Často opravují i stará, dříve opuštěná hnízda, do kterých se po čase vracejí. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha

Kladivouši jsou ve své domovské subsaharské Africe opředeni mýty a často bývají spojováni s čarodějnictvím. Český název vyplývá ze specifické siluety jejich hlavy z profilu. Jejich nejbližší příbuzní jsou člunozobci, dále pak pelikáni či volavky – s posledně jmenovanými sdílí i způsob lovu: nehybně číhají na kořist a pak bleskurychle zaútočí ostrým zobákem. Jejich potravou je hmyz a menší obratlovci.

Zoo Praha chová kladivouše po zhruba dvacetileté přestávce od roku 2010, kdy přišel první pár z chovného centra z Nizozemska. Hned dva roky na to se zde zdařil jejich první odchov. Poslední mládě se vylíhlo loni. Aktuálně naleznou návštěvníci v Zoo Praha čtyři jedince – kromě dvojice aktuálních stavitelů ve voliéře pod skalou mohou spatřit druhý pár v komplexu Ptačí mokřady v blízkosti člunozobců a jeřábů.

Kladivouši si své hnízdo staví téměř z čehokoliv praktického – včetně částí návštěvnických slunečníků v průchozí expozici pod lanovkou. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha