„Úspěšné rozmnožení doposud málo známého druhu zvířete potvrzuje smysl moderní zoologické zahrady jako výzkumné instituce. Nemůžeme totiž přírodu úspěšně chránit, aniž bychom ji nejprve dobře poznali,“ tvrdí ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek.

I přes nedostatek údajů odborníci usuzují, že populace želvy záhadné v přírodě se zmenšují. Malajské a indonéské lesní porosty, které želva obývá, dnes rapidně mizí. Na Červeném seznamu IUCN je tak druh zařazen do kategorie téměř ohrožený.

Samotný příběh pražských želv je navíc už od jeho počátku nevšední. „V roce 2004 jsme se ujali zásilky želv zabavených pašerákům v Hongkongu. Mezi nimi byli i jedinci dosud neznámého druhu,“ vypráví kurátor plazů Petr Velenský. Už v roce 2007 se tehdy stále nepojmenovanou želvu podařilo v Zoo Praha rozmnožit poprvé. „Až rok poté byla teprve vědecky popsána, a to velmi příznačně – jako želva záhadná,“ dodává.

Listopadová mláďata jsou teď prvními, která se v zoo vylíhla po více než čtyřech letech. Zoo Praha má aktuálně jako jediná v Evropě chov tohoto druhu geneticky potvrzený.

Želva záhadná je přitom pozoruhodná i na základě nemnohých informací o jejím chování a návycích. Nejen, že je všežravá a nepohrdne tak kromě rostlin ani drobnými živočichy, ale zároveň vede obojživelný způsob života – umí dobře plavat a ráda se zdržuje poblíž vody, avšak současně tráví čas i na souši, v podrostu pralesa.

„Želvy záhadné jsme se zpočátku pokoušeli udržet v expozičním příkopu, ale při jejich schopnosti šplhat i po šikmých stěnách to bylo nemožné. Nakonec zvítězila jejich vazba na prostředí silně zarostlého tropického potoka, a tak žijí volně v celém horním patře pavilonu Indonéská džungle,“ radí Velenský, kde můžou návštěvníci želvy v zoo spatřit. Nejlépe tak lidé udělají, když budou po jejich temně hnědých krunýřích pátrat v potůčku naproti expozicím orangutanů a binturongů.