„U tohoto druhu je pohlaví poměrně snadno rozeznatelné pouhým okem. Museli jsme však počkat na příležitost, protože mládě se v prvních dnech pevně drželo matky. Teprve když si je vzala do náruče jeho starší sestra Magali a začala ho drbat na břiše, které otočila směrem k chovatelce, poznali jsme, že se jedná o samičku,“ vysvětluje kurátor primátů Jan Mengr.

Pražská skupina gueréz pláštíkových nyní čítá pět členů. Kromě samice Lucie a nového přírůstku v ní žijí i starší sourozenci mláděte – téměř tříletá samička Magali a dva samečci, dvouletý Koulička a téměř dvouletý Kito. Nejlépe mohou návštěvníci guerézy pozorovat kolem desáté hodiny dopoledne a druhé hodiny odpoledne, kdy dostávají potravu v podobě nejrůznější zeleniny, okusu větví a sušenek pro listožravce.

„Mládě pije především mateřské mléko, ale pomalu také ochutnává pevnou stravu. Často si přitahuje ruku své matky Lucie a olizuje zeleninu či listy, které v ní drží. Aktivně se také zajímá o své okolí a občas se již pouští své matky, které se však pořád drží na dosah. Stále častěji si jej také půjčuje jeho sestra Magali, která o něj ráda pečuje,“ přibližuje první týdny mláděte chovatelka gueréz Lucie Holatová.

Již brzy by se mládě mělo začít zbarvovat do šeda, nyní jej však návštěvníci ještě stále snadno rozpoznají podle růžového obličeje a bílé srsti. Černobílé zbarvení, které je charakteristické pro dospělé jedince, získá mládě ve třech měsících věku, v jednom roce by pak již mělo mít plně vyvinutý plášť delších chlupů na plecích a hřbetě.