V Tunisu jsou jak živé želvy, tak i vypreparované krunýře nebo výrobky z nich předmětem obchodu se suvenýry. Je ovšem třeba varovat turisty, že jejich dovoz do ČR je striktně zakázán. Patří navíc k choulostivým želvám a jejich chov není snadný. Nalezené želvy jsou zabavené a člověk, který je přivážel se vystavuje přísným sankcím.

Takto se želvy tuniské dostaly v roce 2006 do zoo Praha. V roce 2009 se nám poprvé podařilo je rozmnožit a odchovy jsou od té doby docela pravidelné.

Letošní mládě se ovšem vymyká tím, že je prvním mládětem druhé generace, tedy že oba jeho rodiče přišli na svět již u nás. Zdárné přivedení mláďat do dospělosti a k rozmnožování dokazuje, že jsme pochopili nároky a potřeby tohoto druhu a podařilo se nám je naplnit. Rodiče malé želvičky jsou desetiletí.

Mládě se vylíhlo po 71 dnech inkubace v líhni, nastavené na 31°C. Měří 2,8 cm (želva tuniská je jednou z nejmenších suchozemských želv) a váží 7 gramů. První měsíce bude odchovávána v zázemí Pavilonu velkých želv.

Želva tuniská bývá mezi chovateli přezdívána „nabeulka“. Proč? Byla totiž popsána v roce 1990 podle severotuniského města Nabeul (Nábul), její odborný název zní Testudo graeca nabeulensis.