V lidské péči se hadilov rozmnožuje velmi vzácně, proto je každé mládě velkým úspěchem. „Zatím nám dělají mládě i rodiče radost. Jde o první zcela přirozeně vylíhnuté mládě. Rodiče jej sami krmí, starají se o něj, nemuseli jsme ani vejce inkubovat v líhni či rozkrmovat mládě. Rodičům podáváme převážně myšátka, která natráví a krmí jimi mládě,“ popisuje péči rodičů hadilova kurátor ptáků Antonín Vaidl. Mladí hadilovové jsou velmi nenasytní a rodiče se musí otáčet, aby je zvládli uživit. V Zoo Praha jde celkem už o třetí mládě za posledních 34 let od začátku chovu. V pořadí druhé mládě ovšem po pár měsících života bohužel uhynulo. Odchov mláděte tohoto afrického dravce je velmi složitý. Hadilov potřebuje klid a jisté zázemí, jakmile dochází ke stěhování v rámci expozic, nastává problém. „Návštěvníci mohou vidět ve venkovní expozici Ptačích mokřadů pouze samce. Chovný pár s mládětem je umístěn v zázemí, aby jej opravdu nic nerušilo,“ doplňuje popis chovu tohoto afrického dravce kurátor Vaidl.

Hadilov písař má nezaměnitelný vzhled díky dlouhým nohám, štíhlému tělu a převážně šedobílému zbarvení. České jméno hadilov vystihuje jeho obratný lov hadů – i těch jedovatých. Při vyhlížení kořisti ale nekrouží ve vzduchu jako většina dravců, ačkoliv létat umí. K lovu mu slouží velmi dlouhé nohy. Drobnými krůčky cupitá ke kořisti a vyplaší ji, opakovaně ji pak zasahuje pařáty a zobákem. Umí se ke své kořisti přiblížit opravdu velmi tiše. Hadilov je pro tuto svou schopnost lovit hady v Africe občas ochočován a zemědělci cvičen na ochranu hospodářství. Druhé jméno písař si vysloužil díky prodlouženým perům na hlavě, která při načepýření vypadají jako brka za uchem středověkého písaře. „V historických dokumentech se hovoří i o tom, že jméno písař vzniklo podle jeho černých punčoch, které připomínají klotové rukávy, což byla nezbytná součást oblečení právě písařů,“ vysvětluje zajímavosti kolem jména Antonín Vaidl.