Pekari Wagnerův je výrazně větší než pekari páskovaný a pekari bělobradý. Má nápadně mohutnou hlavu a delší uši. Může být dlouhý až přes jeden metr a vážit kolem 30 až 40 kilogramů. Žije v menších stádech, od dvou do deseti zvířat. Mláďata se rodí jenom jednou za rok v období října a prosince. Žije v nevelkém areálu prostředí suchých trnitých lesů v oblasti Grand Chaca (na pomezí dnešní Paraguaye, Argentiny a Bolívie), kde spadne pouhých 400 až 800 mm srážek ročně. Značnou část jeho jídelníčku tak tvoří kaktusy druhů Opuntia chacoensis a Clesitocactus daumaninnii. Domorodí obyvatelé mu říkají taguá.

V roce 1975 byla z Paraguaye odvezena první tři zvířata, ale pokus o jejich odchov v lidské péči se nezdařil. V roce 1985 byla v paraguayské části areálu založena záchranná stanice Proyecto Taguá (na základě dohody mezi Zoological Society of San Diego, paraguayským Ministry of Agriculture and Livestock a Mírovými sbory USA). V roce 2010 byla převedena na NGO El Centro Chaqueño para la Conservación e Investigación (CCCI), jehož hlavním cílem je zajištění výzkumného chovného centra pro pekari Wágnerovy a ochrana specifického biotopu Grand Chaco na který jsou úzce vázaní.

V loňském roce byl založen Evropský záchovný program pekari Wagnerova, do něhož se nyní Zoo Praha zapojila. Zatím tyto pekari rozmnožuje v Evropě jenom Tierpark Berlín, odkud přicestovala ve čtvrtek do pražské zoo čtyři zvířata, dva samci a dvě samice. V Evropě v současné době žije v lidské péči 26 pekari Wagnerových, jedenáct samců a 15 samic.