Základní surovinou pro rozvoj českého železářství v 19. století byly železné rudy. Byly součástí prvohorních (ordovických) mořských uloženin starých zhruba 450–480 milionů let a nacházely se mezi Prahou a Plzní v oblasti zvané Barrandien.
Železná ruda má nápadně rezavohnědou barvu ukazující na přítomnost železa v podobě hematitu.
Zde vidíme odkryv lož iska velmi kvalitní železné rudy. Opakovaně se uvažovalo o její těžbě a prováděl se tu dokonce průzkum. Ovšem mocnost této vrstvy je tak malá, že by se zahájení těžby nevyplatilo (nachází se zde jen několik tisíc tun). Když si kousek hematitu vezmete do ruky, budete překvapeni, jak je těžký.
Rudy vznikaly ze splachů železem bohatých zvětralin, které se někdy mísily s právě usazeným sopečným popelem. Není vyloučen ani přínos železa z horkých roztoků, jejichž výrony provázely sopečnou činnost. To je i případ železné rudy na tomto odkryvu: jde o sopečný tuf silně prosycený hematitem (krevelem), jehož chemický vzorec je Fe2O3. Železné rudy stejného stáří a složení se nejblíže dobývaly na Červeném vrchu ve Vokovicích. V současné době se nikde v České republice železné rudy netěží.