V zasedací místnosti správní budovy Zoo Praha máme ve vitríně model budoucího expozičního celku Arktidy. Bude to rozsáhlá stavba, která zaujme prostor více než osmi tisíc metrů čtverečních. Na modelu jsou krásně vidět nejdůležitější části naší budoucí Arktidy: dva veliké výběhy a čtyři...

Situace s covidem-19 nás přiměla nejen zredukovat pondělní Výroční slavnost Zoo Praha, při které znovuotevřeme Pavilon hrochů, ale také zcela zrušit vernisáž výstavy fotografií Krása divokých koní, která ukazuje „převaláky“ ve volné přírodě Mongolska a Číny. Jakkoli to není nijak velká...

Když mladý hroší sameček Tchéco přijel loni v listopadu z Plaisance-du-Touch k nám do Prahy, díval jsem se na něj trochu skrz prsty. „Řeknu vám, je to drobeček,“ psal jsem tehdy. „Jeho tlama, to je tlama hrošíka a ne hrocha, aspoň zatím. Ani nedokážu najít přirovnání, které by obrovský rozdíl mezi...

Kdopak z vás se v Zoo Praha aspoň jednou svezl dětskou tramvajkou? A kdo na ní nechal svézt své děti či dokonce vnuky? Myslím, že vás bude opravdu hodně.

Právě před týdnem jsme v Zoo Praha zahájili v pořadí již druhou výstavu pralesniček neboli „šípových žab“. Připravil ji opět Jan Thuma a zaměřuje se především na různé formy – „morfy“ – pralesniček, které ač patří k témuž druhu, liší se svým zbarvením natolik, že byly až do...

V reakci na některé ze sloupků, které vycházejí v této rubrice, mi během následujícího týdne tu a tam přišel e-mail od ředitele ostravské zoo Petra Čolase. Vždycky když jsem se snažil objasnit význam a fungování moderních zoologických zahrad, Petra to potěšilo. A pro mne bývaly zprávy od služebně...

První arové Learovi neboli kobaltoví byli z Jižní Ameriky do Evropy odesláni roku 1823. Avšak až o 155 let později, na Silvestra 1978, se Helmutu Sickovi podařilo v brazilském státě Bahia nalézt jejich hnízdiště. Tehdy se začala psát novodobá kapitola pozoruhodného příběhu, jehož součástí jsou i ptáci v naší zoo.

Musím přiznat, že „brněnského draka“, který visí u stropu tamní Staré radnice, jsem ještě neviděl. Zato jsem teď o prázdninách navštívil jeho český protipól: draka budyňského. Mohl jsem si ho dokonce prohlédnout úplně zblízka, protože na hradě v Budyni nad Ohří mi k němu paní průvodkyně...

Nečekal jsem, že by mohl vyjít byť jen jediný záběr, ale přesto jsem té snaze věnoval dost času. V noční expozici vakoplchů trpasličích v Healesville Sanctuary jsem ve slabém červeném světle nakonec vypozoroval, kde se tihle drobní a mrštní vačnatci nejčastěji na okamžik zastavují, a pak už zbývalo...