Velké kočky jsou jedněmi z nejoblíbenějších zvířat a není snad zoo, která by se jejich chovem nezabývala. Ani Zoo Praha není výjimkou a nebyla jí už od počátků své existence. Vždyť lvice Šárka byla jedním z prvních zvířat, která návštěvníci mohli v zoo spatřit!

Šelmy za 80 let existence zoo vyměnily několik domovů. V současné době žijí v pavilonu z počátku 90. let, který čeká rekonstrukce návštěvnických prostorů. Jak bydlely velké kočky doposud?

Již zmíněná Šárka se v létě 1931 z vily profesora Jandy nastěhovala do nového pavilonku umístěného v prostoru dnešní expozice papoušků ara a kakadu kousek za hlavním vchodem. Na počest legendární lvice byla dřevěná stavba vybudovaná jako provizorium nazvána Šárčin pavilonek. Jak už to bývá, provizorium sloužilo déle, než se plánovalo a „kůlnička“ stávala a hostila často skutečné rarity až do roku 1997. V posledních desetiletích byl pavilonek domovem opeřenců, v historii ale hostil také první pražské tygry a dokonce lední medvědy!

Z Šárčina pavilonku se velké kočky přesunuly do nového šelmince pod skálou. Ten vyrostl v roce 1935 a návštěvníci v něm kromě šelem mohli obdivovat také rozličné plazy. Takovými byli například kobry, aligátoři nebo želvy, které však v podmínkách, kterých bylo možné dosáhnout, většinou nežili nijak dlouho. I přesto se zde chovatelům plazů podařilo dosáhnout mnoha (i světových) úspěchů. Také mezi šelmami se objevily i skutečné rarity. Mezi mnoha poddruhy tygrů vyčnívá dnes ten čínský, nechyběli irbisové, mnohé poddruhy levharta skvrnitého… Už ve své době způsobilo světovou senzaci zcela první mládě medvěda ledního, jež se na světě povedlo odchovat uměle – medvědí samička Ilun z roku 1942.
Krom šťastných událostí zasáhly pavilon také události smutné. Z nich nelze opomenout jarní povodeň z roku 1940 nebo hromadné úhyny šelem v roce 1937. Pavilon sloužil svému účelu desítky let – k jeho demolici došlo až v roce 1992, a to jednak díky havarijnímu stavu, jednak kvůli stavbě kolektoru a odvodné stoky pro Prahu. Šelmy už tou dobou dva roky žily v pavilonu novém.

Současný šelminec vznikal v podstatě v průběhu celých 80. let. Jeho náročná stavba se protahovala a komplikovala, a tak – přestože práce začaly již v roce 1983 – byl dokončen až v roce 1991, kdy se do něj poprvé podívali také návštěvníci. Hlavním problémem bylo podmáčené prostředí nivy Vltavy, kde bylo třeba navršit pětimetrový val zeminy. Na něm byla položena základová deska, která se tak dostala nad úroveň dvacetileté vody. Interiér pavilonu tvořilo čisté prostředí s výhledy do prosklených boxů pro šelmy, mezi nimiž se objevily druhy jako levhart obláčkový, levharti mandžuští senzačně dovezení přímo z Koreje nebo mnohé poddruhy tygra. Také v novém šelminci nalezli návštěvníci plazy – hned od počátku existence pavilonu mohli návštěvníci obdivovat centrální atrium s karibskými leguány, později přibyla řada dalších terárií.

Ani současný Pavilon kočkovitých šelem neunikl katastrofě – zasáhla ho ničivá povodeň v roce 2002, kdy celá stavba zmizela pod hladinou rozbouřené Vltavy. Většinu koček se podařilo zachránit a do pavilonu se po rekonstrukci nastěhovaly zpět. Práce po povodni nabídly šelmám i návštěvníkům přírodnější podmínky v podobě kmenů ke šplhu a škrábání v expozici koček. Návštěvníci zase vstoupili do potemnělého lesa s jezírkem a vodopádem, z něhož vyhlížely na „palouky“ s šelmami. Objevila se také nová terária, například ta pro anakondy velké, severoamerické ještěry a želvy nebo pro jedovaté hady.

Během let interier pavilonu zastaral a nutně potřebuje rekonstrukci. Ta započne v pondělí 17. října a potrvá celou zimu. Interier oživí mnohé multimediální prvky a měl by se částečně vrátit k ideji z počátků existence pavilonu, ovšem s mnohými vylepšeními a v novém kabátě. 

Po dobu rekonstrukce bude možno vidět naše šelmy pouze ve venkovních výbězích. Za toto omezení se návštěvníkům omlouváme.