„Na konci roku již tradičně představujeme veřejnosti takzvané zvířecí sirotky. Nejde přitom jen o to, abychom získali podporovatele jejich chovu, ale také o představení méně známých či přehlížených zvířecích druhů,“ říká ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. Sám se domnívá, že každé zvíře je něčím zajímavé a zájem lidí si zaslouží. „Gorily, vombati, lachtani nebo luskouni na sebe strhávají rozhodující díl pozornosti. Nyní se snažíme, aby se jí dostalo méně atraktivním zvířatům.“

Adopce zvířat či jejich sponzoring je dlouholetým oblíbeným produktem Zoo Praha. Adoptivní rodič se stává členem klubu přátel zoo, je zván na významné společenské akce: například na slavnostní zahájení sezóny na jaře, na výroční slavnost v září či na setkání sponzorů v prosinci. A kdo tedy letos hledá své mecenáše?

Zaručeně nejchlupatějším figurantem je gundi saharský. Je charakteristický svým kompaktním tělem, velkýma očima a nadměrně působící kůží, a to až do té míry, že vytváří záhyby, které s trochou nadsázky evokují psa šarpeje. Tito pouštní hlodavci obývají pavilon Afrika zblízka, kde je mohou návštěvníci často spatřit, jak se namačkaní na sebe vyhřívají pod topnou lampou.

Pozici nejvzácnějšího zvířete obsazuje kagu chocholatý. Tento endemit Nové Kaledonie sice připomíná volavku, avšak ve skutečnosti nemá žádné blízké příbuzné. Neumí létat, neboť ho v jeho domovině původně neohrožovali žádní predátoři. S příchodem Evropanů byly na ostrovy zavlečeny krysy a kočky, kvůli kterým je dnes kagu ohroženým druhem. V zoo je tento půvabný pták vynikající svou párovou věrností naprostou raritou. V té pražské ho lidé naleznou v její dolní části.

Chocholek není nikdy dost, a tak svůj prostor dostal letos i kakadu havraní. Elegantní australský druh narušuje obecný stereotyp o bílých kakadu – je totiž černý s příčně oranžovým vlnkováním. Papouška v sobě nezapře barevnými ocasními pery. Tito milovníci eukalyptových semen podle domorodé mytologie věstí svým hlasitým projevem příchod dešťů. V Zoo Praha obývají Darwinův kráter.

Tradiční kampaň má letos netradičně široké zastoupení okřídlených, není ale divu: Ostnák jihoamerický je nejen jako dva už zmínění fascinujícím druhem, ale navíc je opatřen „superschopností“. Díky mimořádně dlouhým prstům totiž rozkládá svou váhu a dokáže chodit po vodní vegetaci, např. po leknínech. Prohlédnout si jeho rozvážnou chůzi po vodní hladině mohou zájemci v Rákosově pavilonu.

Další zdánlivě opomíjený druh je ve skutečnosti v Zoo Praha nově chovaný. Své adoptivní rodiče tak psohlavec Batesův teprve začíná hledat. V těchto dnech ho mohou pozorní návštěvníci prvně objevit v pavilonu Terárium. Smaragdově zelený hroznýšovitý had se pyšní vůbec nejdelšími zuby mezi nejedovatými hady! V kombinaci s tvarem hlavy si vzácně chovaný plaz vysloužil poetické rodové jméno.

K Adventu patří pohádky, zázraky i splněná přání, a tak je na místě zahrnout mezi sirotky i jednu „zlatou rybku“. Duhovka Bleherova tuto charakteristiku, alespoň po vizuální stránce, splňuje perfektně. Hbitá ryba je vedle svého zbarvení atraktivní i nápadně vysokým hřbetem, zejména u samců. I přesto byla pro vědu objevena až v roce 1982. Hejno duhovek se v pražské zoo prohání akváriem v Indonéské džungli.

Kromě zvířecích sirotků mohou lidé samozřejmě vybírat ze stovek dalších druhů zvířat chovaných v Zoo Praha. Adopční či sponzorský formulář snadno vyplníte na webu ZDE.

{MediaGallery}3934-zvireci-sirotci-2023{/MediaGallery}