Otylka – tučňák Humboldtův

Zvířecí osobnosti

Zoo Praha  |  02. 08. 2013


Že vám všichni tučňáci připadají stejní a od sebe je sotva můžete rozpoznat? Ale kdeže! Otylku s jejím partnerem Drobkem najdete mezi ostatními snadno – jsou totiž v našem hejně zdaleka největší.

Tučňák Humboldtův Otylka Tučňák Humboldtův Otylka

Že vám všichni tučňáci připadají stejní a od sebe je sotva můžete rozpoznat? Ale kdeže! Otylku s jejím partnerem Drobkem najdete mezi ostatními snadno – jsou totiž v našem hejně zdaleka největší.

Původ a vzhled

Tučňáčí samička Otylka se vylíhla 14. prosince 2002 v Praze a také zde strávila celý život. U ostatních tučňáků by snad nový chovatel mohl chvíli váhat, kdo že si to přišel pro rybu, u Otylky váhat příliš nemusí. Dělá totiž čest svému jménu. Otylka je největší tučňáčí samice ve skupině.

Zatímco u jiných tučňáků je tedy třeba mít dokonale na paměti černé tečky na jejich bílém břiše, případně bílými pírky "prokvetlé" černé čelo, u Otylky mluví za vše velikost. Stydět se však nemusí ani Otylčin partner Drobek. Také jeho je pěkný kousek a spolu s Otylkou tvoří vyrovnaný pár tučňáčích obříků.

V pavilonu obývají Otylka s Drobkem jednu z nik umělé skály. Tu si páreček sám vybral a srdnatě ji chrání před ostatními spolubydlícími. Tučňáci Humboldtovi žijící na pobřeží Chile a Peru takto hnízdí i v přírodě. Také tam obývají i několik sezon stejnou puklinu ve skále, u níž se však shledávají po dlouhé době odloučení, kdy loví ryby v oceánu a užívají si nevázané zábavy. Jakmile však přijde doba hnízdění, sejde se pár opět u stejné niky jako předchozí rok. V zoologické zahradě mají tučňáci situaci pochopitelně ulehčenou, protože za potravou nemusí putovat na dlouhé vzdálenosti.

Tučňák Otylka vlevo, Drobek vpravo, foto (c) Tomáš Adamec, Zoo PrahaTučňák Otylka vlevo, Drobek vpravo, foto (c) Tomáš Adamec, Zoo Praha

Povaha

Tučňáci jsou plachá zvířata, a to platí i o Otylce. Když vchází chovatelé do expozice, musí pískat, aby tučňáky předem varovali. V opačném případě by zvířata poplašeně utíkala a při pádu ze skály nebo do v tu chvíli prázdného bazénu by se mohla poranit. Jakmile ale poznají, že se za pískáním ukrývá někdo ze známých lidí, trochu se zklidní a většinou si také při krmení přijdou pro rybu přímo z ruky.

Plachá povaha tučňáků, a tedy i Otylky a Drobka, se mění, když si hájí svou hnízdní niku. V takovém případě je třeba mít se na pozoru, a když je třeba ústí do niky uklidit, počínat si velmi opatrně. Silný zobák tučňáků dokáže způsobit bolestivá zranění. Stejná situace občas nastává i u žárlivců. Při krmení je tak třeba myslet nejen na to, aby každý z tučňáků dostal, co potřebuje, ale také aby vás případný žárlivec neviděl při krmení jeho partnera nebo partnerky.

Drobek je na to přeborník – pokud zahlédne chovatele, jak dává Otylce rybičku, ihned si usmyslí, že mu ji chce chovatel odvést. Z mírného zvířete se rázem stane odhodlaný obránce manželky a chovatele se snaží štípáním zahnat, co nejdál to jde.

O chovu

Lidé se často ptají, zda tučňákům není v Praze horko. Jak už bylo řečeno, naši tučňáci pochází z Jižní Ameriky, z podmínek klimaticky blízkých naší zemi. Potíže jim tedy nepůsobí mírná zima ani teplé léto, hůře však snášejí extrémy. V případě velkých veder spouštíme tučňákům ve výběhu mlhovače, které teplotu příjemně sníží. V takových podmínkách se Otylka ráda vystaví přímo před trysky a užívá si chladivé vody, která ji skrápí.

Nesmírně ráda také plave v jednom z bazénů, které jsou v expozici připravené. Stejně jako ostatní tučňáci si také ona občas ráda hraje s návštěvníky a honí za sklem jejich prsty, jako by to byla malá rybka. Ve vodě se Otylka, která na souši působí snad ještě nemotorněji než ostatní tučňáci, mění v hbitou lovkyni.

V pavilonu se tučňáci mají jako v bavlnce. Protože mořská sůl vzduch v přírodě dezinfikuje, jsou tučňáci náchylní na nejrůznější choroby. Právě proto absolvují pravidelné inhalační kúry podobně jako lidé v luxusních lázních. Závidět jídelníček by jim zase mohl každý milovník mořských plodů – chovatelé jim nabízí nejrůznější druhy mořských ryb a dokonce i sépie nebo chobotnice obohacené ještě o mořskou sůl a vitaminy. Jistě i díky špičkové péči je pražská zoo jedním z nejlepších chovatelů těchto tučňáků v Evropě.