Zoo Praha

E-vstupenka
Menu

Lexikon zvířat

Lexikon zvířat

Lexikon zvířat Zoo Praha

 

Scink ohnivý (Lepidothyris fernandi)

Velký druh scinka s širokou hlavou a zakulaceným čenichem. Neobvyklé je výrazné zbarvení, které je stejné u samce i samice.

Scink ohnivý. Foto: archiv Zoo Praha Scink ohnivý. Foto: archiv Zoo Praha

Třída Plazi (Reptilia)
Řád Šupinatí (Squamata)
Čeleď Scinkovití (Scincidae)
Rozšíření Afrika (západní a centrální Afrika)
Biotop tropický les (vlhké a hustě zalesněné oblasti)
Potrava bezobratlí (hmyz a další bezobratlí)
Rozměry délka až 38 cm, z toho asi polovina ocas, váha až 0,5 kg
Rozmnožování počet vajec 5–7, inkubace 40–50 dní

Zajímavosti

SCINKOVÉ OBECNĚ: Více než 1 300 druhů ještěrů z čeledě scinkovitých se vyskytuje ve všech světadílech s výjimkou Antarktidy. Obvykle je dělíme na tři skupiny, z nichž nejpočetnější (a zároveň nejméně přehlednou) podčeledí jsou Lygosominae. Vlastní scinkové mají hladké šupiny, které jsou podložené kostěnými destičkami (takzvanými osteodermy), které jim dodávají kompaktní vzhled. Přispívá k němu i málo zřetelný krk, válcovité tělo a poměrně slabé a krátké končetiny. Někteří scinkové mají lámavý ocas, který při nebezpečí snadno odlomí a který jim pak doroste. Scinkové jsou převážně hmyzožraví ještěři, i když u některých druhů převažuje rostlinná potrava. Samice buď kladou vajíčka, nebo jsou vejcoživorodé.  SCINK OHNIVÝ: Je to denní druh, který tráví nejteplejší část dne a noc v podzemní noře, kterou si sám vyhrabe. Dovede dobře šplhat a je velmi aktivní. Navzdory tomu i nápadnému zbarvení ho lze spatřit spíš vzácně, protože je poměrně plachý. V chovech ale většinou plachost ztrácí a je pro svou nenáročnost vhodný i pro začátečníky.

Umístění v Zoo Praha Afrika zblízka