Samec má černé peří s modrým kovovým leskem, křídelní krovky jsou zeleně lemované. Nápadná je proto nízká bílá chocholka na temeni. Samice je matně hnědá. Obě pohlaví mají červenou lysinu kolem očí a červené nohy.

Foto: Václav Šilha, Zoo Praha

Zajímavosti

BAŽANTI OBECNĚ: Bažanti představují samostatnou čeleď řádu hrabavých a tuto svou příslušnost rozhodně nezapřou. Jsou to pevně stavění ptáci se silnýma nohama, jejichž prsty jsou opatřeny drápy vhodnými k hrabání. Bažanti si totiž hledají potravu na zemi nebo v půdě, i když dovedou poměrně dobře létat. V případě nebezpečí se však snaží raději zmizet v hustém podrostu a jen v nouzi prudce a hlučně vystartují do vzduchu. V noci vzlétají do korun stromů, kde nacházejí při spánku větší bezpečí. U většiny bažantů je samice zbarvena celkem nenápadně a je to právě ona, kdo sedí na vejcích a vodí mláďata. Samci mívají pestřejší peří a mnohdy i nápadně zvětšená ocasní pera, kterých využívají jako lákadla pro samičky v době toku. Domovinou bažantů je Asie, i když některé druhy byly vysazeny i v jiných světadílech a staly se součástí tamní fauny. V pražské zoo v současnosti chováme více druhů bažantů, ze kterých mnohé patří mezi ohrožené druhy, jednak v důsledku lovu (obvykle pro peří), jednak proto, že dochází k ničení jejich původního prostředí. Jejich půvab můžete obdivovat ve voliérách v dolní části zoo.  BAŽANT EDWARDSŮV: ještě nedávno obýval horské lesy na malém území na východě Zadní Indie. Dnes už je však v přírodě s největší pravděpodobností vyhynulý. Na rozdíl od většiny bažantů žije obvykle v párech. 

Ochrana

Je zařazen do Červeného seznamu IUCN jako ohrožený druh. Do roku 1996 Pražská zoo se podílí na programu EEP pro tento druh. Úbytek životního prostoru a především obrovský tlak ze strany lovců. To jsou důvody, proč patří tento tajemný obyvatel tropických lesů ve středním Vietnamu mezi kriticky ohrožené druhy. Od roku 2011 je od konce považován za v přírodě pravděpodobně vyhynulý druh. Poslední známý jedinec byl odchycen v roce 1997 a předán do chovu Zoo Hanoi, kde se úspěšně rozmnožil.

Chov v Zoo Praha

Historie chovu tohoto vzácného a chovatelsky náročného bažanta je poměrně dlouhá. Zahájil ji první pár, který přišel v r. 1949, ovšem prvních mláďat jsme se dočkali až v r. 1977. Nyní evidujeme vylíhnutí více než 130 mláďat. Od roku 2012 jsme pověřeni koordinací Evropského záchranného programu a správou evropské plemenné knihy. O tři roky později došlo za účelem vytvoření párů s potomky posledního jedince z přírody k exportu jednoho našeho samce a tří samic do Zoo Hanoi. V současnosti probíhá genetický výzkum, aby byla izolována geneticky čistá populace. V minulosti byl totiž tento druh v chovech křížen s bažanty sedlatými.

Články o bažantech Edwardsových:

• Naděje pro bažanty Edwardovyaděje pro bažanty Edwardovy