Ostatní články
Švábi mají pověst extrémně odolného hmyzu, který přežije i konec světa. Jsou však skutečně tak nezničitelní? Přečtěte si příběh švába simandojského – druhu, který byl objeven teprve nedávno, jen aby byl vzápětí v přírodě vyhuben a zachráněn chovem v lidské péči.
Husa domácí labutí (Anser cygnoides f. domestica)
Je to statná domácí husa s hrbolem na čele, chovaná v blíé nebo hnědě divoké barvě (ta vyniká jemným bílým vlnkováním na trupu a tmavou šíjí a zhruba odpovídá zbarvení divoké husy labutí).
Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Vrubozobí (Anseriformes) |
| Čeleď | Kachnovití (Anatidae) |
| Rozšíření | v přírodě nežije |
| Biotop | sladké vody, travnaté území |
| Potrava | části rostlin (hlavně tráva) |
| Rozměry | rozpětí křídel až 152 cm, váha 3,6–4,5 kg (husa), 4,5–5,4 kg (houser) |
| Rozmnožování | počet vajec 5-15, inkubace 28 dní |
Zajímavosti
HUSY OBECNĚ: Husy patří spolu s kachnami a labutěmi do řádu vrubozobých. Většinou jsou však méně vázané na vodu než kachny. Živí se hlavně spásáním trávy, a proto mají zobák spíše kuželovitý, s ostrými vrubovanými okraji, což jim pomáhá při pastvě pevně sevřít stébla. „Zuby“ mají také na okrajích jazyka. Kromě toho mají oproti kachnám delší krk a nohy posunuté více pod střed těla, takže jejich chůze není tak kolébavá jako u kachen. U většiny druhů se samec od samice nijak výrazně neliší, což je typickým znakem ptáků, kteří žijí v pevných partnerských svazcích a společně se podílejí na péči o mláďata. Jako u všech vrubozobých jsou mláďata hus nekrmivá, což znamená, že jsou po vylíhnutí schopná se pohybovat a sama si obstarávat potravu a chrání je prachový šat. Rodičovská péče spočívá ve vodění na pastvu a ochraně před nepřízní počasí a predátory. Známá je bojovná odhodlanost, s jakou tak činí, a také poměrně značná husí inteligence. HUSA DOMÁCÍ LABUTÍ: Na rozdíl od evropských plemen hus není jejím předkem husa velká (Anser anser), ale divoká husa labutí (Anser cygnoides). Domestikována byla před více než 3 000 lety v Číně. Do Evropy byla přivezena až mezi 16. a 17. stoletím a podle země jejího původu se jí zde říká také husa čínská; to je ovšem trochu zavádějící název, protože v Číně existují desítky různých plemen hus, jejichž předkem byla divoká husa labutí. Všechny mají nad zobákem nápadný hrbol, zvaný nánosek, který je výraznější u housera a zvětšuje se s věkem. Husa domácí labutí se u nás chová ve dvou barevných rázech – bílém a hnědě divokém. Je ještě hlučnější než jiné husy a obzvláště houser křičí při jakémkoliv „podezřelém“ dění v okolí. Snáší nejvíc vajec ze všech hus: až 80 za rok.
Chov v Zoo Praha
Husy domácí labutí chováme od roku 2005, kdy osídlily jeden z výběhů Dětské zoo.
| Umístění v Zoo Praha | Dětská zoo |
|---|
Sociální sítě
