Aktuálně ze Zoo Praha

Konipas horský (Motacilla cinerea)
Štíhlý pěvec konipas horský má nápadně dlouhý ocas – vůbec nejdelší ze všech konipasů. Naopak jeho nohy jsou v porovnání s ostatními konipasy nejkratší. Svrchní strana jeho těla je šedá, spodina jasně žlutá a ocas černobílý. Samec ve svatebním šatu má výrazné černé hrdlo. Na rozdíl od většiny ostatních konipasů je tento druh úzce vázán na tekoucí vody.
| Třída | Ptáci (Aves) |
|---|---|
| Řád | Pěvci (Passeriformes) |
| Čeleď | Konipasovití (Motacillidae) |
| Rozšíření | Afrika, Asie, Evropa (V Africe pouze na severozápadě) |
| Biotop | křovinaté oblasti a mokřady (Horské bystřiny, břehy potoků a řek) |
| Potrava | bezobratlí (Vodní i suchozemský hmyz, drobní bezobratlí) |
| Rozměry | Délka těla 17–20 cm, rozpětí křídel 25–27 cm, hmotnost 14–22 g |
| Rozmnožování | Samice snáší 4–6 vajec, inkubace trvá 11–14 dní |
Zajímavosti
Konipas horský vyhledává potravu především podél tekoucích vod. Drobné bezobratlé sbírá z kamenů, břehů i vodní hladiny, kam se často vrhá krátkými výpady. Díky dlouhým nohám se obratně pohybuje po kluzkých kamenech i v mělké vodě. Typickým znakem všech konipasů je neustálé pohupování dlouhým ocasem. Přesný význam tohoto chování není dosud zcela objasněn. Pravděpodobně se podílí na komunikaci mezi jedinci a může také pomáhat plašit drobnou kořist nebo signalizovat predátorům, že byli včas zpozorováni. Na rozdíl od konipase bílého se konipas horský drží převážně v blízkosti tekoucích vod. V zimě část evropské populace táhne do jižní Evropy a severní Afriky, zatímco ptáci z mírnějších oblastí mohou přezimovat nedaleko svých hnízdišť. Do hnízdišť přilétá nejdříve samec, který zpěvem označuje své teritorium a často se vrací na stejné místo z předchozího roku. Hnízdní okrsek zaujímá zpravidla 250–450 metrů vodního toku a jeho hranice tvoří terénní dominanty jako jezy, náhony či přítoky. Místo pro stavbu hnízda vybírají oba partneři po příletu samice. V České republice je hnízdo z 85 % umístěno do 10 metrů od vody, nejčastěji přímo nad vodou nebo nízko nad zemí. Konipasi využívají skalní výklenky, škvíry mezi kameny, zdi náhonů, konstrukce mostů, kořeny stromů i umělé polobudky. Stavba hnízda trvá pět až deset dní a podílejí se na ní oba ptáci, větší díl práce však zastane samice. Podklad tvoří mech a rostlinný materiál; kotlinku vystýlají žíněmi, jemnými vlákny, chlupy či peřím. Samice snáší vejce v denních intervalech brzy ráno. Běžná snůška obsahuje 4 až 6 oválných vajec (bělavé, krémové až našedlé barvy, o rozměrech cca 19 × 14 mm). Inkubace trvá 11 až 14 dní a začíná po nakladení posledního vejce. Na vejcích se střídají oba rodiče, přičemž samice tráví na vejcích přibližně o polovinu delší čas než samec. Konipas horský hnízdí většinou dvakrát, někdy i třikrát do roka. Mezi vyvedením mláďat a další snůškou uplyne zpravidla 10 až 20 dní. Mláďata krmí oba rodiče po dobu 11 až 14 dní. Potravu loví téměř výhradně v korytě toku a na březích, převažují v ní dvoukřídlí, larvy a dospělci jepic, pošvatek, brouků a chrostíků. Po opuštění hnízda jsou mláďata rodiči, především samcem, ještě týden až dva přikrmována a další dva měsíce se drží v blízkosti hnízdiště. Pohlavní dospělosti dosahují koncem prvního roku života.
Ochrana
Málo dotčený druh
Chov v Zoo Praha
Konipasa horského chováme v Zoo Praha od roku 2026 a spatřit ho můžete v průchozím pavilonu Sečuán ve spodní části zahrady.
| Umístění v Zoo Praha | Sečuán - pavilon ptáků z podhůří Himálaje |
|---|








