Uplynulo více než 150 od doby, kdy byla 80 metrů dlouhá štola do skály v místech dnešní zoo vyražena. Během své existence zažila mnohé – éru hornictví v Praze, objev neznámého minerálu i nálety na Prahu za 2. světové války. Od roku 2014 se po letech zapomnění opět ukazuje ve své válečné podobě.

LEGENDY O ŠTOLE
Tajemná chodba nořící se do skály pod Zakázankou vždy probouzela fantazii. O to víc, že končila přibližně po deseti metrech zátarasem. Tradovalo se, že je to stará vinařská chodba a za zdí pokračuje ke Svaté Kláře, podle další verze měla ústit až u Trojského zámku. Zátaras z cihel byl někdy po druhé světové válce zčásti odstraněn, vydat se dál do hlubin si přesto nikdo netroufl. V paměti zaměstnanců zoo byl neúspěšný pokus, který skončil údajnou otravou plyny. V zoo se rozšířila zvěst, že se v chodbě drží jedovatý metan, vstup byl zahrazen a na štolu se zapomnělo.

Za rudou a břidlicemi
Štola vznikla v polovině 19. století, kdy se na našem území intenzivně hledaly nové zdroje pro rozvíjející se průmysl. Narazíme v ní na žílu železné rudy, cílem zamýšlené těžby však možná nebylo železo, ale pyritické (kyzové) břidlice, obsahující pyrit (FeS2). Z nich se vyráběla dýmavá kyselina sírová (roztok SO3 v H2SO4), na které závisel textilní průmysl v Německu i Anglii.

Vzácné sírany
Dávno před vznikem zoo se štola zapsala do dějin české mineralogie. Mezi sírany vysráženými na jejích stěnách totiž v roce 1881 objevil mineralog Národního muzea Josef Klvaňa několik druhů, které dosud nebyly z českého území popsány, a dokonce i jeden zcela neznámý. Pojmenoval ho paracoquimbit (dnes nese tentýž minerál označení slavíkit).

Foto: Dalibor Velebil

Hořká sůl
Zajímavým minerálem ze štoly je také epsomit (hydratovaný síran hořečnatý, MgSO4.7H2O), známý jako “hořká sůl“, který proslul v šaratici svými účinky na zažívání. Při mnohonásobném zvětšení v elektronovém mikroskopu jsou patrné jemné jehličky, které tvoří základní strukturu jeho chomáčků.

Foto: Petr Jan Juračka

Protiletecký kryt
Za 2. světové války byla štola upravena na protiletecký kryt, zařízený dřevěnými lavicemi, hasičskou výbavou a petrolejkami. Část štoly využívaná jako kryt sahala zhruba do hloubky deseti metrů. Přední část byla vyhrazená pro hasiče a muže, kteří měli službu, zatímco starší lidé a ženy s dětmi seděli vzadu. Během Pražského povstání v květnu 1945 se do krytu uchýlily ženy a děti ze zoo, zatímco muži vykopali zbraně, které v zoo po celou válku ukrývali, a připojili se k povstalcům bojujícím proti nacistům.

Nové objevy
Mnoho let zůstala štola uzavřená a na její dřívější využití se téměř zapomnělo. Novou vlnu zájmu zvedl ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek v roce 2012. Mimo jiné se mu ve štole podařilo objevit několik drobných protektorátních mincí vídeňské ražby a zásobník s ostrými náboji, snad pozůstatek po československém válečném odboji.

                       Foto: Tomáš Adamec, Zoo Praha                               Foto: Miroslav Bobek, Zoo Praha