Každý loví jinak

Člunozobec
Pomalu brouzdá vodou nebo bez hnutí čeká, až se kořist vypluje nadechnout k hladině, a pak bleskově zaútočí. Protože má velkou hlavu, mohutný těžký zobák a kratší krk, musí do výpadu zapojit celé tělo.

Pelikáni
Loví s využitím vaku pod zobákem, který funguje jako podběrák. Pták do něj nabere vodu i s rybami, smrštěním vaku přebytečnou vodu odstraní a ryby pak spolkne.

Pelikán bílý loví potravu, autor: Pavel Procházka

Ibisové
Používají svůj ohnutý tenký zobák jako sondu. Opakovaně jej zabodávají do usazenin na dně nebo do bahna, a když nahmatají kořist, seberou ji špičkou zobáku a vytáhnou.

Ibis hnědý loví potravu, autor: Pavel Procházka

Volavky
Při lovu využívají svého výborného zraku a bleskového výpadu zobákem, který slouží jako harpuna. Kořist mohou vyhlížet z větve přečnívající nad hladinu, jindy se zvolna brodí mělčinou nebo nehybně stojí na kraji vody.

Volavka popelavá, autor: Pavel Procházka

Kolpíci
Mají zobák plochý, na konci rozšířený a velmi citlivý. Brodí se vodou se zobákem ponořeným pod hladinu a kývavými pohyby „prohmatávají“ vodu před sebou. Sousta najdou i poslepu.

Kolpík bílý loví potravu, autor: Pavel Procházka

Co chutná člunozobcům
Člunozobci mají na jídelníčku především ryby (bahníky, bichiry a tilápie). Nepohrdnou ale ani vodními hady, žábami, ptáky, a poradí si dokonce i s malými želvami a mláďaty krokodýlů.
 

Nejraději loví BAHNÍKY
Afričtí bahníci jsou ryby z mělčin chudých na kyslík, žábry mají proto zakrnělé a dýchají nad hladinou. Sucho přežívají zahrabaní v bahně.

Bahník africký, autor: Pavel Procházka

Pochutnají si také na BICHIRECH
Bichiři jsou ryby z řek a záplavových oblastí. Nevadí jim ani vody chudé na kyslík. Na kratší vzdálenost se dokážou pohybovat i po souši.

Bichir, autor: Pavel Procházka

Poradí si i s malými KROKODÝLY
Krokodýl nilský je v dospělosti vrcholovým predátorem afrických mokřadů, jeho mláďata jsou ale pro člunozobce vítaným zpestřením jídelníčku.

Mládě korodýla nilského, autor: Pavel Procházka