Budky pro poštolky

Poštolkám jsou určené takzvané poštolníky – jeden je umístěn na tyči mezi výsadbou a druhý na budově stáje. Pro úspěšné obsazení musí být poštolník vystlán vrstvou suché trávy.

Poštolka obecná

Falco tinnunculus

Můžete ji pozorovat nad loukami a poli, jak ve vzduchu „visí“ či na místě třepotá křídly a vyhlíží svou kořist. Živí se převážně drobnými hlodavci, nejčastěji hrabošem polním. Díky tomu je poštolka také cenným pomocníkem zemědělců.

Hnízdění: březen–červen; v opuštěných hnízdech jiných ptáků či na římsách budov
Snůška: 3–7 vajec
Potrava: drobní savci, občas hmyz, ještěrky či malí ptáci
Hlas: pronikavé kikikikiki

Budka pro dudky

Větší bouda na zemi čeká na dudka chocholatého, který by se díky pastvě koní mohl v Praze po desetiletích opět zabydlet. Kůlnička pouze zvenčí chrání vlastní budku umístěnou nízko nad zem. Předchází se tak jejímu obsazení ptáky, kteří jsou zvyklí hnízdit výše (např. špačci), kdežto dudkům tato poloha nevadí.

Dudek chocholatý

Upupa epops

Kvůli ztrátě vhodných stanovišť již vymizel z většiny naší krajiny. Vyhledává nezarostlé plochy – potravu (hmyz a jeho larvy) totiž sbírá na zemi, často i v trusu kopytníků. V Praze prokazatelně hnízdil naposledy roku 1949, ročně je zde však hlášeno kolem deseti pozorování. Je zákonem chráněný.

Hnízdění: duben–červen; v dutinách stromů, opuštěných norách, hromadách dřeva či kamení i štěrbinách ve zdech
Snůška: 5–7 vajec
Potrava: larvy hmyzu, velcí bezobratlí (např. krtonožky)
Hlas: měkké pu-pu-pu

Ačkoli mohou budky pomoci ptákům nalézt vhodná hnízdiště, jsou jen zástupným řešením. Důležité je zachování přirozených hnízdišť, jakými jsou například staré doupné stromy, které využívá řada druhů včetně dudka.

Související příspěvky

Dívčí hrady: strategická lokalita

Koně Převalského a obnova stepí