(Sequioiadendron giganteum)

Původ a rozšíření:
Západní pobřeží Severní Ameriky v centrální části Kalifornie. Do Evropy se tento druh poprvé dostal zasláním semen v roce 1852 do Skotska. U nás roste jen několik jedinců, nejmohutnější jsou 2 stromy v zámeckém parku v Ratměřicích. První sekvojovec byl u nás vysazen roku 1859 v Nových Hradech.

Popis:
Stálezelený jehličnan, ve své domovině dorůstá výšky 80-100 m. Mimo areál svého původního rozšíření do 50m. Koruna u mladých stromů široce kuželovitá, později se zaobluje a stává se nepravidelnou. Kmen má typicky rozšířenou bázi, jeho borka je až 50 cm silná, červenohnědá, hluboce brázditá, odlupuje se v tenkých lupíncích.
Jehlice - krátké (šupiny) vyrůstají na větévkách ve třech podélných řadách, stočených do šroubovice. Zelené až modrozelené. Samčí šištice kulovité 4-8 mm, samičí elipčité, ve zralosti dosahují průměru 4-9 cm. V prvním roce jsou vzpřímené, v druhém, kdy dozrávají, převislé. Hnědočervené s charakteristickými kosočtverečně štítovitými šupinami.

Zajímavost:
Šišky sekvojovce se otevírají jen při vysokých teplotách. Semena klíčí pouze na přímém slunci, semenáče nesnesou přistínění. K úspěšnému výsevu tedy v přírodě dochází jen po lesních požárech. Starší sekvojovce jsou proti nim chráněny až 50 cm tlustou borkou.
Strom zvaný Generál Sherman (Sequoia National Park v Kalifornii) je považován za nejobjemnější (nikoli nejvyšší) strom světa – je vysoký 83,8 m, u báze kmene má obvod 31 m, a průměr 11 m. Stáří se odhaduje mezi 2500-2700 let.

Pěstování:
V původním areálu roste vysoko v horách (1400-2400 m.n.m.) na vlhčích místech s velkým množstvím dešťových i sněhových srážek. V kultuře snáší většinu druhů půd, nejlépe vyhovují propustné a dostatečně vlhké, místa s vyšší vzdušnou vlhkostí chráněná před mrazivým větrem (důležité pro mladé rostliny sekvojovce). Jako okrasná dřevina se pěstuje ve velkých zahradách a parcích téměř po celém světě.