Teď Toulavý autobus postihla doposud největší závada: ulomilo se mu přední kolo. Nikomu se bohudík nic nestalo, budeme však muset urychlit náš plán na zakoupení jiného vozidla; byť jen o pár měsíců. Během dosavadních více než čtyř a půl roku provozu ujel Toulavý autobus desetitisíce kilometrů nejen po slušných asfaltkách, ale i po pralesních cestách. Dostal opravdu hodně zabrat. A to nepočítám jeho „minulý život“, kdy po celá léta – natřený lila barvou – vozil školačky v Saúdské Arábii. Na potíže jsme ovšem v Kamerunu zvyklí.

Vůbec nejhorší situaci nastala hned na jaře 2013. Při koupání v řece Dja utonul řidič Toulavého autobusu. To byla tragédie sama osobě, jenže místní lidé si ji navíc spojili se zlými duchy. Posedli prý náš Toulavý autobus, a proto se jeho řidič utopil. Po nějakou dobu se zdálo, že budeme muset projekt ukončit. Nikdo by nám své dítě nesvěřil. Naštěstí v oblasti, odkud pocházel, naši spolupracovníci zanedlouho zjistili, že již dříve se tam utopili další dva jeho rodinní příslušníci. A bylo jasno! Zlí duchové neposedli Toulavý autobus, nýbrž řidičovu rodinu. Mohli jsme tedy projekt znovu rozjet.

Výčet všech úskalí a problémů, jimž jsme museli čelit, by zabral ještě hodně papíru. Ale i tak je, myslím, zřejmé, že realizovat tento projekt není jednoduché a že sehnat, zakoupit a přepravit do Afriky jiný přiměřeně ojetý autobus by nemělo být tím nejsložitějším, co jsme dosud absolvovali.

Psáno pro MF Dnes