Pohledem ředitele

Svého času jsem napsal pohádku o tom, jak gorily vyzrály na pytláky. Dva gorilí „kluci“ v ní nechtějí připustit, aby kvůli řádění pytlácké bandy museli opustit svůj prales. Proto vymyslí, jak pytláky nalákat do cesty vyplašeným slonům...

Z borových lesů plných borůvek jsme s dětmi vyšli na stráň nad Miletínem. Odtamtud už jsme do městečka pokračovali po naučné stezce věnované zdejšímu rodákovi Karlu Jaromíru Erbenovi a na náměstí stanuli pod jeho pomníkem.

V parném slunečném dni jsem uvítal stín panující v prastarém úvozu. Lemovaly ho jabloně, švestky i šípky a čím dál jsem po něm šel, tím hlouběji se zařezával mezi pole. Vedle stínu a chladu poskytoval pocit klidu. Šuměl listím, hlasy hmyzu a křídly ptáků.

Pražská zoo měla dlouho velké tajemství. Návštěvníkům a dokonce ani většině zaměstnanců nebylo přáno nahlédnout za oponu, která skrývala skupinu možná vůbec nejbizarnějších opeřenců na světě. Ptáků s velrybí hlavou.

Desetiminutový rozhovor s ředitelem Zoo Praha Miroslavem Bobkem byl odvysílán ve středu 8. září 2010 na ČT24 v pořadu EKONOMIKA+

Před nějakou dobou jsem s úžasem zjistil, že na Kapverdách nevydávají ani jediný deník. Jenom týdeníky.

Tvrdé a měkké. Rozumí se „y“ a „i“. Je pro mě nemyslitelné, že by se bez nich mohla čeština obejít.

Letu Air France z Doualy do Mnichova, kterým jsem přednedávnem cestoval, by měl být věnován další díl cyklu Letecké katastrofy.

První víkend od začátku roku, který jsem strávil na chatě - a hned se děly důležité věci. V sobotu večer se narodilo první letošní mládě žirafy Rotschildovy a vzápětí vypukly vášně u varanů komodských. Něco neuvěřitelného! I poučného, řekl bych...