Hroch obojživelný - Slávek

Povaha

Slávek se vyznačuje klidnou a mírumilovnou povahou. Ačkoliv je mohutný (váží odhadem 3,5 tuny a vyrovná se tak i samicím slonů indických), nijak svou sílu zbytečně neprosazuje. Naopak – je výjimečný tím, že se nechová nesnášenlivě k mláďatům a během odchovů není nutné ho oddělovat, což je v podmínkách zoologických zahrad skutečná rarita. Přezdívku hroch gentleman si skutečně zaslouží!

 

Největším dramatem Slávkova života byla nepochybně povodeň v srpnu 2002. Zatímco Barborka i Lentilka velkou vodu zaplatily životem, Slávek ji přežil. Po celou dobu povodně zůstal v pavilonu a naštěstí nenašel otevřené dveře ven – kdyby se tak stalo, Slávek by mohl uprchnout mezi lidi a to vzhledem k nebezpečnosti hrochů nebylo možné riskovat. Jeden den však chovatelé vůbec netušili, zda Slávek žije. Nikde po něm nebylo ani památky. Přes usilovné a často krkolomné pátrání ho nikdo v pavilonu nenašel a všichni ho považovali za ztraceného. O to větší bylo překvapení, když dva dobrovolní záchranáři vylámali otvor v kovových dveřích na ochozu pavilonu a zjistili, že Slávek uvíznul na zcela nečekaném místě. Při velké vodě zřejmě plaval v celém prostoru pavilonu a zamířil i nad stání slonů. U stropu je tam ochoz pro personál a právě za jeho hrazením Slávek po opadnutí vody zůstal. Vypadal sice apaticky, ale když se k němu chovatelé přiblížili, rozčileně po nich vystartoval. Další den se Slávek dostal do opačné části pavilonu, na ochoz nad bývalou expozicí nosorožců. Podařilo se mu hlavou vyrazit okno a poněkud nesvůj sledoval dění venku. Jistě mu bylo divné, kam všichni zmizeli a proč mu nikdo nedá krmení.

Zapeklitý problém, jak Slávka bezpečně dostat dolů, tehdy pomohla vyřešit firma Skanska. Slávka nejdříve chovatelé přesvědčili, aby načas vyklidil prostor nad nosorožčími stájemi, posléze se musel sbíječkou vylámat otvor dostatečně velký pro našeho povodňového hrdinu. Dělníci nakonec připravili šikmou rampu do výběhu, po níž Slávek celkem ochotně sešel do bezpečí. U nosorožců hostoval několik dní, protože jeho vlastní bazén popraskal a bylo potřeba ho důkladně opravit.

Tehdy ve výběhu nebyl bazén – pro tapíry byla expozice přestavěna později a během rekonstrukce vzniklo i dnešní rohové jezírko.Slávka tak kropil hadicí každý, kdo šel právě kolem. První den hroch ani nejedl, ale už v noci dokázal hbitě přešplhat hrazení mezi oběma nosorožčími výběhy a dokázat, že mu zřejmě nic vážného není. Konečně ve čtvrtek nastal ten slavný den, kdy se mohl Slávek vrátit. Hasiči mu do bazénu napustili vodu a první, co hroch udělal, bylo pořádné napití. Když hladina vody v bazénu viditelně klesla, Slávek si lehnul a blaženě se ve vodě protahoval.

Během podzimu nastalo hledání nové samice, která by Slávkovi zpříjemnila nucenou samotu. Podařilo se – už koncem listopadu dorazila tříletá samička Maruška, která se narodila v ostravské zoo. Proti Slávkovi byla malá a jejich seznamování neprobíhalo právě mírumilovně, ale nakonec Slávek uznal, že ten drobek je skutečně jeho nastávající partnerka a ne mládě a oba vytvořili spokojený pár. Maruška poporostla a dospěla. Konečně proběhlo i několikero páření, z nichž úspěšné bylo až to třetí. V dubnu 2006 se narodil sameček Tomík, který teprve letos v červnu odešel do Francie.

Slávek s Maruškou dodnes obývají expozici v Pavilonu velkých savců. Přestože jim už budujeme nový pavilon v horní části zoo, nějaký ten pátek ve svém starém domově ještě pobudou. I proto jsme rádi, že Slávkovi pořád zůstává jeho shovívavá povaha, a že je tedy bez problémů možné, aby Slávek s Maruškou byli pořád spolu. Slávka totiž, pokud to samička dovolí, není nutné oddělovat ani v době těsně okolo porodu. Přes svou obrovitost je Slávek velice ohleduplný a mláděti se nijak nesnaží ublížit. Ocení to nejen Maruška, ale hlavně chovatelé, kteří by museli Slávka oddělit do malého bazénku vedle, z čehož by jako jeden z největších hroších samců Evropy jistě neměl žádnou velkou radost.