Gorila nížinná - Bikira

Bikira se narodila 12. srpna 1995 v zoologické zahradě v Arnhemu. Útlé mládí však strávila v „gorilí školce" v zoologické zahradě v německém Stuttgartu. Zde žila ve společnosti dalších gorilích mláďat, o něž se z mnoha důvodů nemohly postarat vlastní matky. A zde se také poprvé potkala s Gougasem, samečkem zabaveným portugalskému cirkusu, který s ní strávil většinu života.

Do Prahy přišla  Bikira z irského Belfastu, aby konečně dostala šanci mít vlastní mládě. V Belfastu žila ve skupině vedené pravděpodobně neplodným samce Boulasem, jehož později vystřídal Gougas. Toho však Bikira znala už od mládí a považovala jej za bratra, tudíž s ním nikdy mládě nepočala. Přesto sehrála důležitou roli v jeho životě - po odchodu Boulase mu pomohla nabýt pozice stříbrohřbetého samce. Nyní nastal čas zařídit štěstí i Bikiře. Naše „panna" se proto dostala do Prahy...

Pro Bikiru je typické, že na krátké vzdálenosti chodí po dvou, což s radostí předvádí zvláště Moje. 

Bikira je velmi přátelská k lidem, nesnaží se chovatele chytat přes mříže a záludnosti jsou jí zkrátka cizí. I za tuto svou přívětivost jistě vděčí výchově lidí - ostatní gorily si umí prosadit svou s daleko větší razancí.

Náklonnost ostatních si ráda získává úplatky. Když přicestovala v prosinci 2010 do Prahy, nabízela skrze mříže pochoutky nejen chovatelům, ale také ostatním gorilám. Už od počátku jevila živý zájem o mláďata včetně Moji. Ta si na ni nejdříve dost troufala, později se ale staly skvělými kamarádkami. Dnes pospolu lehávají v hnízdě z dřevité vlny. Moja Bikiru dokonce čas od času brání při potyčkách s ostatními.

Přátelství s Mojou, která v hierarchii gorilí rodiny stále užívá výsad a privilegií mláděte, však Bikiře nepomáhá v soubojích o dobré společenské postavení. Samice okamžitě pochopily, že je třeba hájit své postavení. I jindy mírná Kamba se poslední dobou projevuje poměrně prudce, aby Bikiru udržela na nejnižší pozici společenského žebříčku.

Spolu s ostatními gorilami sdílí Bikira Pavilon goril v dolní části zoo. Pavilon, vybavený například i povodňovou věží, byl od počátku plánován přesně tak, aby splnil i ty nejnáročnější podmínky a nároky na chov těchto úžasných lidoopů. Svůj den gorily tráví v expozici o výměře 250 metrů² s vyhřívanými stěnami i podlahou, kde mohou dovádět na mohutných dubových parkosech i odpočívat v měkké vrstvě bukových štěpek či pohodlných hnízdech z dřevité vlny. Na jídlo však chodí do zázemních „ložnic". Zde, mimo zraky návštěvníků, usedá každá gorila ke svým krmným dveřím, u nichž dostává hlavní dávku potravy. Ložnice jsou rozděleny přepážkami, aby bylo možné v případě nesvárů ve skupině i z dalších důvodů některé jedince pohodlně a bezpečně oddělit.

Pražské gorily mají k dispozici i venkovní výběh - svažitý  terén využívá naše rodinka s oblibou hlavně v průběhu slunečných letních dnů.