Červenec 2009
Řeč vlků
6. 7.
S průvodcem projdete horní částí zoologické zahrady až k výběhu vlků euroasijských. Dozvíte se mnoho informací nejen o vlcích, ale i dalších evropských šelmách, kterých se týká letošní kampaň EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií) „Nechme šelmy žít“. Bližší informace k procházkám naleznete zde.
13. 7.
Reportáž z večerních procházek najdete zde.
20. 7.
Vytí je bezesporu nejznámějším způsobem komunikace, který si s vlky spojujeme. Také pro vlky má ze všech hlasových prostředků největší význam. Vlkům slouží především k udržení kontaktu mezi členy smečky i v nepřehledném zarostlém terénu. Některé populace z otevřených, např. polopouštních oblastí, jako Arábie nebo Írán, vůbec nevyjí.
Smečka se pomocí vytí svolává na konkrétní místo a označuje si jím svoje teritorium nebo jeho část (např. čerstvě zabitou kořist). Čím větší smečka je, tím více dává svoji nadvládu najevo sborovým vytím. Takovéto společné chování má posilovat pocit příslušnosti ke smečce a upevňovat vztahy v ní. Při sborovém vytí však vlci nevyjí stejně, ale jednotlivci se liší svými „hlasy“ i způsobem volání (délka nebo výška tónu). Pro člověka, ale i vlky samotné, je vytí často nepřehledné a lze jen těžko odhadnout počet vyjících vlků. Především malé smečky vyjí záměrně tak, že se počet jejích členů zdá být mnohonásobně vyšší.
Vlci nejčastěji vyjí brzy po západu slunce před odchodem na lov a pak později v noci při návratu z lovu. Častěji se vlci ozývají před obdobím rozmnožování. I když se traduje, že vlci vyjí na měsíc, vědecky nebyla nikdy dokázána souvislost mezi intenzitou vytí a fázemi měsíce. V závislosti na počasí se volání vlků může nést až na 16 km daleko!
Jinak jsou vlci, na rozdíl např. od „upovídaných“ šakalů, poměrně tichá zvířata. Při hrozbě s odhalenými zuby vrčí a chroptí.
Vlci také štěkají, ale jen zřídka a nikdy opakovaně jako psi. Vyštěknutí slouží k upoutání pozornosti ostatních vlků a varování před nebezpečím a vůbec ve chvílích nervozity.
Kňučení používají ve stejných situacích jako domácí psi – tedy jako signál bolesti, při vyjadřování podřízenosti a především je to hlas vlčích štěňat.
27. 5.
Přestože je vytí tak známé, není to nejdůležitější způsob komunikace mezi vlky. Mnohem důležitější jsou pro ně postoje a ritualizovaná gesta od nejjemnějšího natočení uší či přenesení váhy z jedné nohy na druhou po úplnou změnu výrazu a podřízený leh na zádech. Sebevědomý vlk stojí zpříma se vzpřímenýma ušima a ocasem. Při agresi je ještě napjatější, ocas prohýbá nad záda a odhaluje zuby. Podřízený postoj se vyjadřuje přikrčeným postojem, stažením uší dozadu, ocasu mezi nohy a olizováním tlamy dominantního jedince (chování typické pro mláďata). Při výraznějším podřízení až obraně, se napadený překulí na záda a vystaví nejzranitelnější části těla – krk a břicho. Tento na první pohled nesmyslný manévr však bezpečně útok zastaví.
Jako ručička barometru slouží především ocas. Při lovu ho nosí napnutý za tělem vodorovně se zemí, při nějakém podezření míří špička ocasu k zemi, při strachu klesá až mezi zadní běhy. Naopak při uvolnění míří nad linii zad nebo ho nese volně a mává ze strany na stranu.
Když mají vlci dobrou nebo hravou náladu, připomínají nejvíce domácí psy – vrtí ocasem ze strany na stranu, jazyky jim visí volně z tlamy, vyskakují a vyzývají ke hře.
Většinu popsaného chování můžete pozorovat i v zoo, pokud věnujete pozorování vlků pár minut, přijdete ve vhodnou denní dobu a samozřejmě také s trochou štěstí.
