Zachraňte nosorožce

V září letošního roku vyhlásila Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) mezinárodní kampaň na záchranu nosorožců s názvem „Zachraňme nosorožce“ (Save The Rhino), k níž se spolu s ostatními zoologickými zahradami v ČR připojuje i pražská zoo.
 

I. Proč na celém světě ve volné přírodě žije méně než 17 000 nosorožců?

Nosorožci jsou dnes skutečně na pokraji vyhubení. Poptávka po produktech tradiční medicíny, afrodiziakách či suvenýrech z nosorožčích rohů podporuje pytláctví. To, spolu se ztrátou životního prostředí, patří mezi dvě největší příčiny dramatického poklesu světové nosorožčí populace. Na počátku 19. století žily na světě na 2 miliony nosorožců, dnes je to jen méně než 17 000 jedinců. Čtyři z pěti druhů jsou kriticky ohroženy, což znamená, že čelí extrémně vysokému riziku vyhubení, jeden má status zranitelného druhu. Ale ještě není na jejich záchranu pozdě.

Nosorožec indický (Rhinoceros unicornis) patří k největším ze všech druhů nosorožců. Může měřit až 2 metry v kohoutku a vážit až 2700 kg, má pouze jeden roh. Je výborný plavec, dokáže se potápět a hledat pod hladinou potravu. Současný počet ve volné přírodě je okolo 2400 kusů, je veden jako kriticky ohrožený druh.

Nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) je ze všech druhů nejvzácnější. Kritický stav jeho populace byl v 60. letech 20. století, kdy v přírodě žilo pouhých 25 jedinců. V současnosti přežívá okolo 60 zvířat. Patří mezi kriticky ohrožené druhy živočichů. Nosorožec jávský má, podobně jako nosorožec indický, pouze jeden roh. Obývá těžko prostupné vlhké tropické lesy.

Nosorožec sumaterský (Dicerorhinus sumatrensis) je ze všech druhů nejmenší, dorůstá výšky 1,5 m v kohoutku a hmotnosti nejvýš 1000 kg. Jako jediný z asijských druhů má dra rohy. Další jeho zvláštností je štětinovitá dlouhá srst, pokrývající především hřbet, břicho a končetiny. Nosorožec sumatránský se dorozumívá pomocí pestré škály zvuků, např. hvízdavými a kvílivými zvuky. Ve volné přírodě žije v současnosti okolo 300 kusů, patří do kategorie kriticky ohrožený druh.

Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis) patří mezi nejrychlejší nosorožce. Dokáže vyvinout rychlost až 55 km/hod a v běhu měnit směr. Obývá především křovinaté a lesnaté oblasti Afriky. Živí se hlavně větvemi stromů, keři a bylinami. Vrchní ret má protažený a zašpičatělý, což mu pomáhá snáz uchopovat větve. V současné době žije ve volné přírodě asi 3100 kusů, je veden jako kriticky ohrožený druh.

Nosorožec tuponosý (Ceratotherium simum)  jako jediný z druhů nosorožců je společenský. Samci sice žijí většinu roku samotářsky, samice však někdy spolu s mláďaty vytvářejí stáda až o 14 jedincích. Nosorožec tuponosý žije v africké rovinaté krajině ve dvou oddělených populacích, ovšem severní populace (či poddruh) byla v tomto roce prohlášena za vyhynulou a následující čísla se vztahují na populaci jižní. Jako jediný ze všech druhů nosorožců dosáhl v přírodě počtu deseti tisíc, v současné době se jeho stav odhaduje na 11 100 kusů a může být tedy zařazen do mírnější kategorie – zranitelný druh.

II. Nástroje a metody kampaně

„Budeme chránit pouze to, co milujeme. Budeme milovat to, čemu rozumíme. Budeme rozumět pouze tomu, co se naučíme.“
Baby Diom, Ministerstvo zemědělství a ekologie, Senegal

EAZA vybrala 13 projektů in-situ (projekty v oblasti původního výskytu daného druhu). Tyto projekty byly zvoleny s ohledem na všech pět druhů nosorožců, rozdílné oblasti výskytu i na základě dalších aspektů. Translokace, program zaměřený na místní komunity či environmentální výchova patří mezi základní. Translokace – jeden ze základních projektů záchrany nosorožců. Je to pečlivě naplánovaná operace odchytu a přesunu nosorožců s minimálním stresem pro zvířata. Vyžaduje tým odborníků a další pomocníky. Díky katastrofálnímu snižování počtu volně žijících nosorožců žijí nosorožci v malých izolovaných skupinkách, ze kterých nemohou zvířata volně migrovat a setkávat se s jedinci z jiných populací. Hrozí tak příbuzenské křížení, které ve svém důsledku opět snižuje početnost populací. V současnosti jsou vzdálenosti mezi nosorožčími populacemi obrovské a mezi nimi stojí bariéry v podobě lidských obydlí. Jejich přirozené prostředí se nemá kam rozšiřovat. Translokace (odchyt a následný přesun zvířat na jiné místo)se proto stala nezbytnou součástí ochrany nosorožčích populací. 

Environmentální výchovné programy jsou dnes důležitou součástí mnoha chráněných oblastí. Mnoho z nich je zaměřeno na všeobecnou ochranu přírody a ekologii a je určeno školním dětem. V některých soukromých rezervacích jsou do vzdělávacích programů zapojeni také sami strážci, kteří objíždějí místní komunity a školy, hovoří o své práci a roli v ochraně přírody a vyprávějí vzrušující příběhy o setkáních s pytláky nebo se zvířaty. Své vyprávění podporují vzdělávacími materiály, např. filmy. Tento postup je velmi úspěšný.

Programy zaměřené na místní komunity jsou novým směrem v ochraně živočišných druhů přímo v místě jejich výskytu. V minulosti byla cílem většiny ochranářských aktivit ochrana fauny a flóry a potřeby místních obyvatel byly přehlíženy. Obyvatelé byli často vystěhováváni z chráněných oblastí, vyháněni ze svých vlastních pozemků a domovů. Docházelo často ke sporům. Brzy začalo být zřejmé, že zapojení místních obyvatel pro úspěšné fungování ochranářských aktivit je nezbytné. Program zaměřený na místní komunity, tzv. CBC (Community-Bassed Conservation) zahrnuje ekoturistiku, zakládání lesních školek, kontrolovanou výrobu a prodej řemeslných výrobků – suvenýrů, sběr tradičních léčivých produktů nebo prostřednictvím práce terénních pracovníků, průvodců nebo vzdělávacích pracovníků přímé zapojení do ochranářské práce.  Cílem projektu je ochrana a trvalé udržování oblastí místními komunitami, které se tak stávají jejich součástí a jsou za ně odpovědné.

III. Cíle kampaně

Hlavním cílem je finanční podpora minimálně 13 vybraných in-situ projektů na záchranu nosorožců v Africe a Asii.
Cílová částka byla stanovena na 350 000 euro.

Zoologické zahrady, které jsou členy EAZA (Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií), navštíví ročně 125 miliónů lidí – to je skvělá základna pro šíření osvěty o záchraně ohrožených druhů a pro získávání prostředků pro tyto účely. Je to zároveň jedno z nejdůležitějších poslání moderní zoo na začátku 21. století.

V následujícím přehledu uvádíme pro ilustraci reálně ověřené částky (v Eurech) za konkrétní předměty či služby, podstatné pro projekt ZACHRAŇME NOSOROŽCE. Pomohou i malé částky!

IV. Zapojení Zoo Praha do kampaně

V souvislosti s kampaní připravila Zoo Praha četné programy a projekty pro školy i veřejnost.

Krajinou nosorožců – výukový program pro všechny typy škol
Soutěž na téma záchrana nosorožců mezi školami

„Camp Etoscha“ – informační centrum v Africkém domě (pašerácké zboží, výrobky z rohů, materiály o práci rezervací, soutěže pro děti)

Galerie Africká savana – prezentace nejlepších výsledků ze školních soutěží, výstavky výtvarných aktivit návštěvníků

Den nosorožců – MAYDAY – vyvrcholení 1. 5. 2006 v celé Evropě – vyhlášení výsledků školních soutěží, divadelní a hudební představení, soutěže, hry

3 informační panely v prostoru Galerie Africká savana (tyto panely realizují všechny české zoo)

Nejdelší dopis africkým nosorožcům – pokus o zápis do Guinessovy knihy rekordů – za symbolický poplatek v ceně jedné známky do Afriky mohou návštěvníci připsat svůj pozdrav na „nekonečnou“ roli papíru

Zpět na předchozí stránku

Další články v sekci ... Kampaně EAZA

• Nechme šelmy žít
• Žáby bijí na poplach
• Madagaskar v ohrožení
• Želvy v ohrožení
• Pomozte tygrům přežít
• Pomozte zachránit pralesy