Hlavní stránka / Vše o zvířatech / Co nevíte o zvířatech v zoo / Savci / Antilopy v pražské zoo (leden 2005)

Antilopy v pražské zoo (leden 2005)

Antilopy v pražské zoo

(několik vzpomínek na 70. léta)

V historii pražské zoo se v expozicích vystřídalo asi 20 druhů antilop od drobných chocholatek po mohutné antilopy losí či Derbyho. Některé druhy tu pobyly krátce, jiné jsou chovány tradičně desítky let. Vypátrat v archivních dokumentech historii každého jednotlivého druhu zabere poměrně dost času, a tak pro všechny, kdo antilopám fandí, přinášíme alespoň krátké osobní vzpomínky na některé druhy, které se v chovech pražské zoo objevily v 70. letech 20. století.

Asijské antilopy

Z asijských druhů se v zoo objevilo hned několik antilop a gazel. Nepřehlédnutelní byli nilgau pestří. Obývali nejprve dnešní expozici sobů, později se přestěhovali do stepního výběhu vedle, tedy tam, kde jsou dnes nyaly. Přes svou velikost to byla klidná a mírná zvířata, která se spokojeně popásala a jen zcela výjimečně mezi nimi docházelo k nějakým rozbrojům. V době námluv samci zápasili typickým způsobem: v pokleku na předních nohou se přetlačovali, ale dost vlažně. Samice rodily většinou dvojčata, což je u nilgau běžné.

Později vystřídaly nilgau v lesnatém výběhu antilopy jelení. Žilo zde docela početné stádo, vedené statným samcem v parádním tmavohnědém a bílém zbarvení a s dlouhými spirálovitými rohy Na rozdíl od nilgau byl tento na první pohled něžně vypadající sameček velice bojovný. A vždy připraven si své bezrohé samice bránit proti každému vetřelci.

Několikrát se v zoo objevily i sajgy tatarské Tyto prazvláštní antilopy obývaly výběh, kde dnes najdeme jeleny lyrorohé. Bohužel jsou velice choulostivé a pražské ovzduší jim nijak zvlášť nesvědčilo. Několikrát se sice rozmnožovaly, ale mláďata se nedařilo odchovat do dospělosti. Nakonec byl jejich chov definitivně ukončen.

V kolekci antilop nechyběly svého času ani některé asijské gazely – džejran, dzeren a gazela obecná. Ty byly chovány v malém domku (tzv. malé salaši), kde dnes najdeme sitatungy. Byla to nesmírně plachá stvoření, u kterých bylo nutné vždy předem hlasem upozornit na to, že se blížíte, jinak poplašeně vyskakovaly nebo se prudce rozeběhly a snadno se poranily.

Velké africké antilopy

V kolekci antilop pochopitelně vždy převažovaly africké druhy včetně těch největších.

Ve svažitém výběhu pod dnešními zebrami Grévyho (na tzv. velké salaši) jsme chovali kudu velké. Skupinka byla vedena dospělým samcem, který měl na horní hraně čenichu zvláštní kostěný výrůstek a dlouhé spirálovité rohy. Byl zvláště v době říje dost nebezpečný. Jako kdyby si byl svého výrůstku vědom, s oblibou se snažil do člověka trkat naprosto netypickým způsobem, a zasáhnout ho naplno nikoliv rohy, ale právě touto neobvyklou zbraní. Kudu se pravidelně rozmnožovali a jejich ušatá proužkovaná mláďata byla jako u všech lesoňů okouzlující.

Nízký přístavek u starého pavilonu žiraf obýval nějakou dobu samec největší antilopy na světě, antilopy Derbyho. Byl to celkem kliďas, který však měl zvláštní smysl pro humor. Rád přes noc vysazoval posouvací dveře ze své ubikace do výběhu. Dveře to jsou masivní, zavěšené na kolejnici a dole se rovněž pohybují v kovové drážce. Přesto si s nimi tenhle šprýmař bez potíží poradil. Klidně pak ráno spal ve stáji a když byly dveře opravené, vždy je se zájmem prohlížel, jako by chtěl vědět, jestli jsme je nějak nevylepšili. Pak dal pár dní pokoj, načež se vše opakovalo. Téhle jeho hry začala využívat jedna ze žiraf, které obývaly zbytek pavilonu. Jmenovala se Líza a byla ze všech nejmenší. Jakmile ráno zjistila, že dveře k antilopímu samci nejdou zavřít, neváhala a doslova po kolenou se nasoukala alespoň přední částí těla do nízké stáje, kde vyžrala veškerý zbytek granulátu. Byla tak mlsná, že překonala vrozenou nechuť všech žiraf sklánět hlavu při průchodu nízkým podhledem.

Velké výběhy (tehdy byly dva, oddělené mezipásem) dnešních antilop byly domovem dalších větších druhů. V pravém (při pohledu z horní cesty, tedy v tom, který přiléhá k lávce do Afrického domu) byli dlouhá léta chováni přímorožci šavlorozí. Stádu velel samec Bedřich, na kterého jsme si museli dávat při úklidu pozor. Tvářil se vždy, jako když je mu každý člověk úplně lhostejný, ale nenápadně se přibližoval. Když se tak přišoural dostatečně blízko a zjistil, že chovatel není dostatečně ostražitý, hbitě ho nabral a pak odběhl a tvářil se patřičně samolibě. Nikdy nenamířil špičkami rohů, ale vždy „jen“ jejich obloukem, ovšem taková nečekaná rána dovedla pěkně bolet a navíc bylo trochu nedůstojné přistát nosem v blátě.

Ve vedlejším výběhu se velkých druhů antilop vystřídalo hned několik. Nejdéle tu pobyly vodušky velké (tehdy se jim říkalo znamenané). Byly to samotářky, které se stranily lidí i ostatních antilop, které s nimi výběh sdílely. Kratší dobu byli chováni pakoně, postupně ve všech třech poddruzích (žíhaný, modrý a bělobradý), z nichž se poslední dva dokonce rozmnožovaly.

V 70. letech se jako novinka v pražské zoo objevily i antilopy vrané. Hned od počátku osídlily krajní výběh, kde je nejdete i dnes. Tehdy ho sdílely se samicí tapíra čabrakového Šosinou. Nikterak si vzájemně nevadili a soužití probíhalo bez problémů, i když nakonec se Šosina přestěhovala do pavilonu velkých savců. Samec vedoucí stádo byl nerudný a útočný protiva. Zvláště rád dělal výpady v ubikaci v pavilonu. Jsou zde stáje propojené šoupacími dveřmi a jejich stěny jsou do poloviny kovové. Zřejmě se mu líbit rámus, který vyluzoval, protože při zavírání vždy ochotně vběhl dovnitř a pak s obrovskou silou bušil rohy do kovových stěn. Samice se chovaly mnohem zdrženlivěji a lidí si příliš nevšímaly.

Menší africké antilopy

Na již zmíněné malé salaši byly kromě gazel chovány i chocholatky, malé antilopy s typicky nahrbeným postojem obyvatel hustého lesního podrostu a vysoké trávy. Ze čtyř druhů (ch. Maxwellova), ch. modrá, ch. černohřbetá a ch. schovávavá) se dva poslední rozmnožovaly. Také chocholatky se ukázaly jsou plachá a lekavá stvoření.

Velké výběhy antilop střídavě či současně hostily například impaly, gazely dorkas, antilopy trávní či lesoně pestré. Nejpočetnější pak byly nyaly nížinné, sitatungy a antilopy skákavé.

Romana Anděrová

leden 2005

Zpět na předchozí stránku