Světová rarita: člunozobci v Zoo Praha

Od pátku 10. září můžete v Zoo Praha vidět člunozobce africké. Slavnostní otevření nové expozice proběhlo v sobotu 11. září.

Pražská zoo měla dlouho velké tajemství. Návštěvníkům a dokonce ani většině zaměstnanců nebylo přáno nahlédnout za oponu, která skrývala skupinu možná vůbec nejbizarnějších opeřenců na světě. Ptáků s velrybí hlavou.

Nyní se však opona konečně zvedla. Od pátku 10. září můžete všichni obdivovat člunozobce africké.

Ve všech zoologických zahradách celého světa jich je pouze kolem čtyřiceti. Jsou tedy v jistém smyslu téměř stejně vzácnými chovanci jako kupříkladu panda velká.

Nikdy jsme neměli krásnější a bizarnější ptáky. Modrošedě zbarvení velikáni o výšce 120 centimetrů, s rozpětím křídel zhruba dva a půl metru a především s ohromným zobákem, připomínajícím někomu hlavu velryby (odtud anglické jméno Whalehead, ruské kitoglav), někomu botu (anglické Shoebill, německé Schuhschnabel) anebo člun – to jsou oni. Ptáci, kteří mají v jídelníčku malé krokodýly. Ptáci, o kterých si Afričané vyprávěli a snad dodnes vyprávějí legendy...

V nové expozici ptačích mokřadů se představí jeden ze dvou našich párů - samec Korongo a samice Okomo. A protože páry člunozobců nežijí společně a setkávají se jen kvůli hnízdění, mají u nás Korongo i Okomo každý svůj prostor s jezírky a s porosty šáchoru, velmi podobný jejich domovským mokřadům v tropické východní Africe.

Přijďte! „Ptáci s velrybí hlavou“ bezpochyby vzbudí váš údiv a respekt.

Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Člunozobec africký

Balaeniceps rex

Řád: brodiví (Ciconiiformes)

Čeleď: člunozobcovití (Balaenicipitidae)

Rozměry: Délka těla 120 cm, hmotnost 5–7 kg.

Biotop: Obývá sezonně zaplavované mokřady, břehy řek a dalších vodních ploch, porostlé papyrem, rákosem, orobincem a dalšími druhy travin. Často vyhledává místa s plovoucí vegetací. V jižním Súdánu běžně loví na rýžových polích. Příliš zarostlé biotopy s hlubší vodou vynechává.

Potrava: Ryby, vodní plazi, ptáci i drobní savci.

Rozmnožování: Samice snáší většinou 2 vejce, doba inkubace je 42–44 dny.

Zajímavosti: Obývá nejteplejší oblasti střední Afriky od jižního Súdánu po Tanzanii.

Člunozobec se představuje

Na první pohled každého zaujme velký zobák, připomínající svým tvarem loď nebo dřevák, někdy dokonce velrybí hlavu. Podobné přirovnání lze nalézt i ve všech národních názvech tohoto podivného ptáka.

• česky: člunozobce
• anglicky: Shoebill – zobák-bota

                 Whale-headed stork – velrybohlavý čáp 

• francouzsky: Bec en sabot – zobák jako dřevák
• německy: Schuhschnabel – zobák-bota
• španělsky: picozapato
• rusky: китоглав (kitoglav) – velrybohlav
• arabsky: Abú Markúb – otec s botou
• svahilsky: Korongo-nyangumi – čáp-velryba

Tvar hlavy a zobáku jsou vlastně užitečná přizpůsobení, která napomáhají tomuto podivnému ptákovi přežít v tak extrémních podmínkách, jakými jsou malarické záplavové oblasti v centrální tropické Africe.

Velká, mohutná hlava, která nasedá na krátký, silný krk nese mohutný zobák. Člunozobec ho téměř neustále nosí jakoby položený na krku. Zobák je pevný, silné čelisti tlumí náraz při sklapnutí. Prostředkem zobáku se táhne rohovinová lišta, která na konci vybíhá v ostrý nehet. Stejnou stavbu zobáku mají pelikáni, mezi brodivými ptáky je to však výjimka.

Starostliví rodiče

Díky svému objemnému zobáku pravděpodobně mohl přežít tam, kde díky vysokým letním teplotám žije jen málo druhů ptáků. Vyvinul se u něj zvláštní typ chování, které není v ptačí říši příliš obvyklé. Za horkých dnů, kdy by se mohla vejce nebo mláďata na hnízdě snadno přehřát, přinášejí rodiče i několikrát za den v zobák vodu. Tou snůšku či mládě skrápějí, a tím je ochlazují. Starším mláďatům nosí takto také vodu na pití.

Další ochranu snůšky či mláďat před žhnoucím sluncem poskytuje stín pod roztaženými křídly jednoho z rodičů.

Jak loví člunozobci

Člunozobec používá při lovu ojedinělou techniku. Loví v mělkých vodách chudých kyslíkem. Pomalu brouzdá vodou, nebo bez hnutí čeká, až ryba vypluje k hladině, aby se nadechla. V tom okamžiku bleskurychle zaútočí. Na rozdíl od štíhlých dlouhokrkých volavek má člunozobec velkou hlavu, mohutný těžký zobák a poměrně krátký krk, proto musí do výpadu zapojit celé tělo.

Dopředu namířené oči, které zastiňuje proti prudkému slunci vystouplé „obočí“, pomáhají člunozobci odhadnou přesně vzdálenost ryby od hladiny. Útok může tak být poměrně často úspěšný.

Ostré okraje slouží ke zpracování úlovku. Pomocí střihacích pohybů čelistmi se člunozobec zbavuje vodních rostlin, které „ulovil“ společně s kořistí. Je jimi také schopný oddělit ulovené rybě, hadovi nebo i malému krokodýlovi hlavu.

Co člunozobec loví

Hlavními složkami jeho potravy jsou ryby (bahníci, bichiři, tilápie a další druhy dané oblasti), nepohrdne ani hady, žábami, ptáky, poradí si dokonce s malými želvami a mláďaty krokodýlů.

• Bahník africký žije v tropických oblastech v mělkých vodách chudých na kyslík. Sucho přežívá ve stavu letního spánku. Před koncem tohoto období vyhrabe v bahně svislé komůrky, kde v obalech z bahna a slizu může přečkat 6 až 9 měsíců.
• Bichiři žijí při březích a v záplavových oblastech řek tropické Afriky, nevadí jim ani vody chudé na kyslík. Dokážou překonat kratší vzdálenost po souši. Charakteristickým znakem je větší počet (5–18) hřbetních ploutviček.

Na konci období sucha, kdy mělkých tůněk ubývá, zmenšuje se počet míst, kde mohou člunozobci lovit. Proto v té době lze pozorovat i několik ptáků na menším území.

Rok člunozobce

Život člunozobců, především doba rozmnožování, jsou úzce svázány se střídáním období sucha s obdobím dešťů, které například v jižním Súdánu, kde žije největší počet člunozobců, trvá od začátku září do dubna. Vydatné deště pravidelně zaplavují travnaté oblasti. Díky následným vysokým teplotám voda vysychá a vznikají mělké tůně, ve kterých se člunozobcům snadněji loví.

Celé období rozmnožování – tedy od stavění hnízda do doby, kdy se mládě osamostatní – trvá téměř půl roku.

Člunozobec v ohrožení

Člunozobci jsou velmi plaší ptáci a setkání s člověkem se zdaleka vyhýbají. Jejich přirozeným prostředím jsou mokřady, zaplavované během pravidelných období dešťů. Zdálo by se, že tyto nepřístupné malarické oblasti mohou skýtat člunozobcům dostatečnou ochranu.

Roku 1997 se odhadovalo, že populace člunozobců čítá 12–15 tisíc ptáků. Nyní se ví, že tento počet byl velmi nadhodnocen. Letecký monitoring krajiny ukázal, že celková plocha záplavových mokřadů je mnohem menší, než se původně myslelo, a proto i reálný počet člunozobců se odhaduje na pouhých 8 000.

Na některých místech jsou člunozobci ještě poměrně hojní – například v jižním Súdánu žije okolo 5 000 jedinců. Mohlo by se tak zdát, že se o existenci tohoto druhu nemusíme obávat. Přesto v některých oblastech dochází zásahy člověka ke snižování jejich počtu. Proto byl člunozobec zařazen v Červeném seznamu ohrožených a druhů do kategorie zranitelný.

Mezi nejdůležitější faktory, negativně ovlivňující přirozené životní prostředí i člunozobce samotné, patří především: 

• vypalování mokřadních porostů
• pastva velkých hospodářských zvířat
• výstavba silnic a další infrastruktury
• vysoušení mokřadů
• sběr vajec a mláďat
• a lov dospělých ptáků.

Počty člunozobců v některých zemích střední Afriky:

• Středoafrická republika: nepravidelný výskyt
• Demokratická republika Kongo: méně než 1 000 kusů
• Rwanda: méně než 50 kusů
• Zambie: 500–1 000 kusů
• Etiopie: méně než 50 kusů
• Jižní Súdán: okolo 5 000 kusů
• Uganda: méně než 200 kusů
• západní Tanzanie: 100–500 kusů
• Malawi: nepravidelný výskyt

   

Člunozobci v zoologických zahradách

Člunozobec svým nevšedním zjevem patří bezesporu mezi nejatraktivnější ptačí exponáty v zoologických zahradách. Přesto je na celém světě chováno pouhých 35 jedinců ve 13 zoo.

První člunozobci byli dovezeni do Evropy ve druhé polovině 19. století. Větší počet ptáků se v zoologických zahradách objevil až o 100 let později, ovšem jejich rozmnožování se stále nedařilo. Teprve v roce 2008 se v cambronské zoo v Belgii podařilo uměle odchovat 2 mláďata. O rok později, 25. 12. 2009, se v zoo Lowry Park na Floridě vylíhlo první mládě, které bylo vysezeno i odchováno rodiči.

Naši člunozobci, 2 samci a dvě samice, pocházejí z Tanzanie. V expozici Ptači mokřady se setkáte zatím pouze s jedním z nich - se samcem Korongo a samicí Okomo.

Zpět na předchozí stránku

Další články v sekci ... Ptáci

• Orlosup bradatý - návraty krále Alp