Člunozobci
Poprvé v historii pražské zoo obohatili kolekci našich ptáků člunozobci afričtí (Baleaniceps rex). Je to pták natolik zvláštní, že si vysloužil v rámci zoologického systému ptáků vlastní čeleď a někteří zoologové mu dokonce vyčleňují samostatný řád. Na první pohled připomíná něco mezi čápem a volavkou, i když podle studia DNA by patřil do příbuzenstva pelikánů.
Domovem člunozobců jsou mokřady s dostatečnými břehovými porosty rákosu, papyru a dalších rostlin. V jejich krytu také buduje mohutné hnízdo, do kterého samice snáší nejčastěji dvě vejce. V sezení se střídají oba rodiče, jinak ale člunozobec nijak společenský není. Navzdory své velikosti ho lze právě díky samotářskému životu spatřit jen málokdy. Většinu času nehybně číhá na mělčině a pokud spatří ve vodě vhodnou kořist (hlavně ryby, případně krokodýly nebo ptáky), hbitě se pro ni sehne a lapí ji mohutným zobákem, z něhož mu už nevyklouzne.
V zoologických zahradách nepatří člunozobci právě k běžným zvířatům. Dospělé ptáky nelze chovat ve skupině, ale nanejvýš v párech nebo jednotlivě. Vyžadují zateplenou ubikaci a dostatečně zarostlý výběh. A pokud v zoo jsou, nepodařilo se je zatím nikde odchovat.
Získat člunozobce je tedy možné jen přímo z přírody, prostřednictvím specializovaných obchodních firem, ovšem kvóty na odchyt a dovoz těchto impozantních ptáků jsou velice omezené. Pražská zoo letos získala povolení na dovoz 5 člunozobců. Náš kurátor se pro ptáky vypravil přímo do Tanzánie, ale ve stanici se mu podařilo vybrat jen trio ve vhodném věku a dobrém zdravotním stavu. Nyní odjel do Afriky podruhé, vybrat zbývající dva ptáky mezi nově odchycenými jedinci.
Rádi bychom chovali dva páry, z nichž jeden bude expoziční, druhý bude žít v zázemí. Má to dva důvody. Jednak vybudování vhodných expozic pro dva páry je záležitost náročná finančně i prostorově, jednak je větší naděje, že se podaří rozmnožit ptáky v klidném chovatelském zázemí než v exponované expozici.
Přiložené obrázky
