Hlavní stránka / Vše o zvířatech / Co nevíte o zvířatech v zoo / Ostatní / Varani komodští v Zoo Praha - unikátní odchov (duben 2007)

Varani komodští v Zoo Praha - unikátní odchov (duben 2007)

Podrobnější informace o varanech komodských a jejich odchovu v Zoo Praha

1. Co je varan komodský

Varan komodský – latinsky Varanus komodoensis, v lokálním dialektu mangarrai "Ora", anglicky "Komodo Dragon" (komodský drak), v hindi Biscobra (2x nebezpečnější než kobra), malajsky "buaja darat " (pozemní krokodýl). Mýtické zvíře, největší ještěr na světě. Dva žijící druhy varanů (varan skvrnitý a varan Salvadoriův) sice mohou být delší než varan komodský, ale ani zdaleka nedosahují mohutnosti a impozantnosti varana komodského, jehož samci mohou celkovou délkou přesáhnout 3 m a dosahují hmotnosti více než 100 kg (rekord činí 313 cm a 160 kg). Průměrná délka a hmotnost v přírodě je kolem 260 cm a 50 kg. Samice jsou o třetinu menší než samci. Varan komodský je jediný ještěr na světě, který je vrcholovým predátorem, loví jeleny, prasata a dokonce i buvoly. Na kořist číhá a zmocňuje se jí krátkým, ale bleskurychlým výpadem. Rychlostí 14-18,5 km/hod. dokáže kořist i krátce pronásledovat. Po jejím dostižení se do ní zakousne ostrými pilovitými zuby a otáčením kolem své osy z ní vytrhává kusy masa. Tím způsobuje závažné krvácející rány, které navíc infikuje smrtícím koktejlem bakterií z dutiny ústní. Těch bylo izolováno kolem 50 druhů, 7 z nich vysoce toxických. Kořist často hyne na následky ztráty krve i infekce. Varani ji dokážou stopovat a pach čerstvé zdechliny jsou schopni zachytit rozeklaným, až půlmetru dlouhým jazykem na vzdálenost 11 km! K zdechlině se často seběhnou varani z širokého okolí. Dospělý varan se k ulovení kořisti nebo k nalezení zdechliny dostane průměrně po 26 dnech půstu a hledání. Jejich lovecké trasy se v průběhu této doby zvětšují z průměrných 2 km za den až k 11 km. Lovecký revír si rozšiřují i plaváním v moři, půlkilometrová vzdálenost pro ně není žádná překážka. Hltavé nasycení je velmi rychlé, 50 kg vážící samici trvalo rozporcování a pohlcení prasete 17 minut. Varani komodští jsou jako ostatní plazi ektotermní živočichové získávající tělesnou teplotu ze slunečního záření(proto jsou tak úsporní v příjmu potravy). V noci může jejich tělesná teplota klesnout až na 20 °C, ale ranním sluněním ji rychle zvýší až k hodnotě přes 35 °C (nejvyšší zaznamenaná teplota je 40 °C). Spí většinou v norách, které si vyhrabávají, spánkem tráví zhruba 12 hodin denně. Varani komodští jsou samotáři, kteří se sdružují u zdechliny nebo u příležitosti rozmnožování. V tom případě jsou k sobě velmi agresivní, zejména samci se často perou a svou infikovanou tlamou i ostrými drápy si zasazují vážná poranění. Síla jejich imunitního systému je dalším fascinujícím rysem, zasluhujícím další výzkum – poraněným varanům se hojí infikované rány bez problémů a rychle. Samice kladou vejce do nor nebo do hnízd tabonů, bežná inkubace trvá 7-8 měsíců. Mláďata jsou zcela odlišná od dospělých, jsou štíhlá a pestře zbarvená. Vedou totiž stromový způsob života, kterým unikají nežádoucí pozornosti ze strany rodičů a dalších dospělých varanů. Varani komodští totiž o mláďata nepečují, ale loví je!

2. Proč je tak vzácný

Varan komodský byl popsán teprve v roce 1912. Žije na malém území ostrova Komodo a přilehlých ostrovech Rinca, Gili Montang a Flores v souostroví Nusa Tenggara (dříve Malé Sundy) v Indonésii. Jeho celková populace je odhadována na 5000 jedinců (v lidském měřítku počet obyvatel větší vesnice). Počet dospělých samic schopných rozmnožování se však odhaduje na pouhých 600. Varani jsou chráněni v národním parku Komodo (1000 km2), ohrožení jsou pytláctvím (nejen varanů samotných, ale i jejich lovné zvěře), a mimo národní park i znehodnocením biotopu. (obývají suché lesy a křovinaté oblasti). Jejich areál je ale tak malý, že celou populaci může v seismicky neklidné zóně zničit jeden sopečný výbuch. Proto je varan komodský ve světových zoologických zahradách chován a zkoumán a jeho populace tvoří v rámci ochrany ex-situ tzv. pojistnou kolonii. V USA i v Evropě všechny instituce chovající varany úzce spolupracují, v Evropě pod hlavičkou EEP (European endangered species breeding programm - evropský program chovu ohrožených druhů).

Chov varana komodského v lidské péči patří k nejnáročnějším úkolům zoologických zahrad. První rozmnožení mimo Indonésii se podařilo až v roce 1992 ve Washingtonu. V Evropě varany komodské jako první rozmnožila soukromá zoologická zahrada v přírodním výběhu na Kanárských ostrovech v roce 2004. V letošním a loňském roce jsme se dočkali vědecké senzace, když nejprve v Londýně a poté v Chesteru se vylíhla mláďata z neoplozených vajec, tedy bez účasti samce. Tento jev se nazývá partenogeneze. Bohužel však tímto způsobem vzniklá mláďata jsou geneticky bezcenná (neou dědičnou informaci pouze jednoho rodiče). Jsou to samci bez velké chovatelské perspektivy. Do dnešního dne tedy varany rozmnožilo 12 světových zoo, většinou na území Severní Ameriky. Přesto se ukazuje, že chov tohoto vzácného zvířete stále není uspokojivě zvládnutý. Loni v květnu se v Rotterdamu konala konference na téma: 1. vysoká úmrtnost dospělých varanů komodských (v Evropě dnes zbyly jen dvě dospělé samice!), 2. agresivita samců, která je často na překážku úspěšného oplození, 3. nedostatečný podíl rozmnožených jedinců v chovu. Na tiskové konferenci, konané 25. 4. 2007 v pražské zoo, jsme prezentovali náš názor na způsob chovu a doufáme, že rozmnožení a dobrá kondice našich varanů ho potvrzuje.

3. Průběh chovu až do zabřeznutí

Při stavbě výběhu jsme se snažili eliminovat zmíněné chovatelské potíže. Dospěli jsme k názoru, že hlavní chybou chovu je nedostatek tepla, který jsme odstranili instalací 10 infrazářičů o celkovém výkonu 20 000 watů. Tyto zářiče podobně jako sluneční paprsky vyhřívají podklad terénu a hřbety slunících se varanů. Běžná teplota písku a skal ve výběhu je 35-45°C. Chtějí-li se varani ochladit, musejí se uchýlit do chladných koutů výběhu. Dalším problémem chovu bývá nedostatek pohybu. Výběh je proto bohatě vertikálně členěn a zvířata jsou nucena při prolézání výběhu šplhat. Velmi užitečný je vodní příkop s výškou hladiny 180 cm. Varani velmi často plavou a uplatňují tedy další pohybovou aktivitu. Velmi důležité je samozřejmě krmení. Zpočátku jsme varany krmili jako v jiných zoo – pravidelným přísunem co nerozmanitějších mrtvých živočichů (potkanů, morčat, křepelek, králíků atd.). Před rokem jsme však režim radikálně změnili směrem k přírodnějšímu způsobu. Dnes dostávají varani jednou za 3-4 týdny polovinu mrtvé kozy nebo ovce včetně vnitřností, kůže, kostí atd. Kořist je jim k dispozici ještě druhý den – již poněkud zavánějící. Tento způsob příjmu potravy (tzv. feast and fast neboli hodokvas a půst) kopíruje způsob příjmu potravy v přírodě a výrazně stimuluje aktivitu zvířat. Třetí, případně čtvrtý týden od nakrmení jsou varani velmi aktivní, "cvičí" ve výběhu a zbavují se pro ně škodlivých tukových a jiných rezerv. Věděli jsme, že velmi důležité bude odolat žravosti našich, v době příchodu dvouletých, varanů a směrovat je do pomalého a plynulého růstu. Velmi častou chybou je totiž neomezené krmení podle chuti zvířat, které vede k přetučnění, metabolickým poruchám a brzké smrti. Naše zvířata měřila při příchodu 170 a 149 cm (samec a samice) při váze 12,5 a 6,5 kg. Při posledním vážení v lednu tohoto roku měřil samec 204 cm a vážil takřka 22 kg, samice při délce 181 cm vážila 14 kg. Takovéto tempo růstu zhruba odpovídá přírodním podmínkám. Výběh je stavěný i na možný budoucí oddělený chov pohlaví v případě agresivity samce. Základy, skryté v písku i pod hladinou, nám umožňují do hodiny rozdělit výběh bambusovými kůly. Každý jedinec má navíc svoji jeskyni velkou 4x1 m , v níž je možné ho oddělit na krmení a podobně. Důležitým prvkem výběhu jsou speciální lampy vydávající UVB záření, potřebné pro správný metabolismus vápníku.

4. Metodika odchovu - průběh hledání vajec, inkubace a líhnutí

V průběhu chovu jsme několikrát zanamenali pokusy o páření, následované dokonce v jednom případě falešnou březostí a předstíraným nakladením vajec. Pohlavní dospělost u varanů komodských nastupuje dle odborné literatury ve věku 5 let. Přesto jsme již několikrát marně prohrabávali připravené kladiště – vyhřívanou dutinu se 110 cm hlubokou vrstvou písku. Několikrát jsme rovněž s kolegy z plzeňské zoo prováděli ultrazvukové vyšetření samice a mapovali stav jejích vaječníků. Dne 22. 1. 2007 jsme zanamenali námluvy, doprovázené typickým samčím agresivním chováním. Samec natolik podrápal samici, že musel být oddělen, a samici jsme museli ošetřit. Ultrazvukové vyšetření prokázalo, že její pohlavní orgány jsou již dospělé. Před opětným vypuštěním samce jsme instalovali nad výběh dvě kamery a chovatelé mapovali celý 24hodinový průběh varaní aktivity. Chtěli jsme si být jisti, že zachytíme jak případné známky agrese, tak i možné kladení samice. Záznam z noci 28. 3. 2007 ukázal, že samice ignorovala umělé kladiště, v jiné části výběhu prohrabala betonovou podlahu výběhu, v dutině vyplněné zhutněnou zeminou vyhrabala velkou noru a ještě v noci ji zahrabala. Po dvouhodinovém hrabání v tomto prostoru jsme skutečně našli snůšku, která však obsahovala 5 vajec relativně těsně před líhnutím. V dutině bylo 32 °C a velmi vysoká vlhkost. Kožovitá vejce zhruba 10 cm dlouhá a 220-276 g těžká byla popraskaná, přesto jsme se je pokusili uložit do umělé líhně. Zpětným prozkoumáním poznámek jsme dospěli k závěru, že samice kladla 4. 9. 2006. Snůšku jsme tedy nalezli po 207 dnech vývoje. V optimální teplotě a vlhkosti se u 3 vajec zatáhly pukliny a vývoj pokračoval dál. První mládě rozřízlo vaječný obal 15. 4. a 16. 4. se samostatně vylíhlo, druhé mládě ho následovalo 19. 4. Poslední mládě se začalo klubat 24. 4. Inkubační doba je tedy 224-233 dny. Mláďata váží 104 g a 129 g a jsou dlouhá kolem 43,4 cm a 45,9 cm. Jsou velmi pestře zbarvená a ani štíhlým tvarem těla se nepodobají svým pozemním rodičům. Protože první dny a týdny života, kdy čerpají živiny s žloutkového váčku, jsou velmi choulostivá a zranitelná, byla umístěna do odchovny s velmi omezeným přístupem. Jejich terárium měří 110 x 80 x 60 cm, je osvětlováno a vyhříváno speciální 300 W silnou lampou, obsahující UV složky záření, a je velmi bohatě členěné silnějšími větvemi. Mláďata většinou celé dopoledne prospí, odpoledne se sluní ve větvích. Zatím jsou velmi plachá a důležitým chovatelským úkolem bude navázání kontaktu a přivyknutí k manipulaci. První mládě již začalo přijímat saranče a malé myšky, které budou spolu s křepelčími vejci jejich hlavní potravou. Rádi bychom poděkovali kolegům z plzeňské zoo za to, že jsme mohli čerpat z jejich zkušeností, a za velmi cennou pomoc s ultrazvukovým vyšetřením varanů.

Zpět na předchozí stránku

Přiložené obrázky

Další články v sekci ... Ostatní

Přeskočit menu

Menu