Časopis Trojský koník 1/2010

První úvodník nového ředitele

Byl jsem v zoo teprve čtvrtý den, když se v pavilonu Indonéská džungle vydal mladý orangutan Pagy na prohlídku návštěvnických prostor. Ne že by si zvířata nezasloužila rozptýlení, ale vyjma dětské zoo by měla od návštěvníků zůstávat oddělena. Ačkoli Pagy váží nějakých třicet kilogramů, troufám si tvrdit, že má podstatně větší sílu, než kterýkoliv olympionik - a to včetně vzpěračů. Jeho případný spor s některým z návštěvníků, anebo i jenom rozšafnější hra, by mohly skončit velmi špatně.

Po příchodu vrchní chovatelky Denisy Ryškové si ovšem Pagy uvědomil, že chybuje a… při chvatném návratu spadl do vodního příkopu! Čím dál hůř! V šoku začal ihned klesat ke dnu. Denisa naštěstí neváhala a okamžitě se vrhla za ním. Představte si to, lovit z téměř dva metry hluboké vody šokovaného orangutana! Neváhal však ani zahradník pan Loužil, který skočil Denise na pomoc – jak tvrdí zlé jazyky, s výkřikem „Jdu ti pomoct, ale neumím plavat!“.

Ne, vůbec to nechci zlehčovat!

Denisa Ryšková a pan Loužil našeho Pagyho zachránili. Že se po Denisině herdě do zad Pagy probral a zmateně vyběhl do venkovního výběhu, kde ho pak promočená Denisa v desetistupňovém mrazu ještě snad čtvrt hodiny naháněla, je už jen dokreslením celé situace. To nasazení a obětavost si zasluhuje poděkování a především úctu!

Takže Deniso, pane Loužile a všichni ostatní v Zoo Praha: Vážím si vaší lásky ke zvířatům, vážím si vaší obětavosti, VÁŽÍM SI VÁS. Určitě to spolu nebudeme mít lehké, ale chci, abyste vy i všichni přátelé pražské zoo věděli, že je pro mne velkou ctí a současně ohromným závazkem být tady ředitelem.

 

Mgr. Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha, 18. března 2010