Tvrdé a měkké

Nebo naopak? Že by chtěl zrušyt měkké „ýčko“ a vše psát s ypsylonem? Teď nevým, ale ať to myslý tak čy onak, byla by to neskutečná kravyna.

Kdykoli mezi příspěvky ostatních blogerů vidím článeček tohoto pána, vybaví se mi jeden kulinární zážitek. Myslím, že jím velmi dobře mohu podpořit své silné vyjádření uvedené o pár řádků výš.

Kdysi jsem byl pozván, abych ochutnal řízky z jedné velmi dobré houby. Mělo mě varovat už to, že šlo o houbu dřevokaznou.

„Kdepak, žádný choroš!“ ujišťovala mě hostitelka. „Je to krásná, jasně žlutě zbarvená houba. Díky té barvě a hlavně jemné chuti se ostatně jmenuje sýrovec!“

Velké řízky usmažené ze sýrovce skutečně na pohled nevypadaly úplně špatně. Když jsem se ovšem pokusil ukrojit první kousek, zjistil jsem, že to bude vyžadovat značné úsilí.

„Ale chutnat má skvěle,“ pronesla ne zcela přesvědčivě moje hostitelka. „Jako sýr!“

Ne, sýrovec nechutnal skvěle. Ani obstojně ne...

Vyžádal jsem si atlas hub. Z něj jsem vzápětí zjistil, že jsem se pokusil konzumovat sírovec.

Ta houba se nejmenuje podle sýra, nýbrž – síry!

A pak že na „y“ a „i“ nezáleží!

Miroslav Bobek, pro pražskou mutaci týdeníku Sedmička