Nezbytná věc

„Podej mi metr, prosím tě,“ obrátil se Petr na kolegyni a vzápětí významně dodal: „Bude asi na vinotéce.“

V zázemí našich terárií znělo slovo vinotéka poněkud nepatřičně, ale nevěnoval jsem mu pozornost. Zajímal mě náš nový plazí přírůstek, který Petr přeměřoval.

„Ještě papír… Vedle vinotéky by měl ležet blok.“

Hm… S tou vinotékou to nebude jen tak, pomyslel jsem si a čekal, co z toho vzejde.

Po dalších dvou zmínkách to Petr už nevydržel: „Koupili jsme si sem tuhle vinotéku. A všichni nám ji závidí…“

Aby ne, řekl jsem si. Jenže teď, když o ní vím, bude muset pryč.

„Podívejte se, co v ní máme,“ pokračoval Petr a vyndával z vinotéky krabičku. „Tady nám zimuje zmije saharská a tamhle jsou želví vajíčka, která před líhnutím musí přezimovat.“

Konečně mi došlo, že v zoo má vinotéka úplně jiné užití, než v běžném životě. Díky možnosti přesně regulovat teplotu a vlhkost je pro chovatele plazů naprosto ideálním zařízením…

Ano, stále ještě mě dnes a denně něco překvapuje. I když zrovna vinotéka by asi nemusela. Ono je totiž víc věcí, které slouží zcela nečekaným účelům. A bez jedné z nich by, myslím, zoologická zahrada vůbec nemohla fungovat. Je to univerzální pomůcka, která slouží k postrkování zvířat, k obraně před agresivními jedinci i k zahánění uprchlíků, k výstraze (to když ji chovatel zvedne nad hlavu a zvětší tak svou siluetu) a ovšem rovněž ke svému původnímu určení – totiž k zametání.

Tím pro chod zoo zcela nepostradatelným předmětem je totiž smeták.