Stavební činnost

1. Hlavní stavební akce

Pavilon tučňáků i expozice lachtanů byly významně poškozeny povodní 2002. Krizovější situace nastala v případě tučňáků, a proto rekonstrukce jejich pavilonu začala již na podzim 2003. Dominantním prvkem nového venkovního výběhu se staly velké kamenné bloky, které vytvořily prostředí skalnatého pobřeží s kamenitou pláží a velkým venkovním bazénem. V podobném duchu se navázalo i v případě expozice lachtanů tak, aby vznikl harmonický celek. Výsledný dojem zavede návštěvníky na drsné skalnaté pobřeží na jihu Jižní Ameriky a Afriky, tedy do domoviny tučňáků Humboldtových a lachtanů jihoafrických.

Hlavní expoziční bazén má plochu cca 370 m² a objem 529 m³ – je dvakrát větší než původní. Podél jeho jižní strany se táhne kamenný amfiteátr, za ním je skryto chovatelské zázemí. Do bazénu vede ze skály skluzavka pro lachtany a nad ním se klene kamenná lávka, která zvětšuje lachtanům prostor souše a umožní chovatelům během cvičení přístup nad vodu. V zázemí se nachází odstavný bazén (plocha 18 m²) a tři uzavřené vnitřní bazény (s plochou 10 m² a 12 m²).

Expoziční bazén má vlastní úpravnu vody, vnitřní ji mají společnou. Pro cirkulaci vody v bazénech je vybudován systém čerpadel, akumulačních, zásobních, dopouštěcích a ředících jímek, filtrů a odpadního systému. Pro filtraci vody z bazénů se použijí laminátové pískové rychlofiltry. Bazény jsou plněné podzemní vodou z vrtů, přiváděná voda vždy prochází přes úpravnu vody, kde je dezinfikována a upravována pomocí UV záření. Předpokládá se dopouštění cca 1 litr/sec. Venkovní bazény obsahují sladkou vodu, vnitřní slanou. Slanost vody zajišťuje automatická jednotka. Nedaleko expozičního bazénu je instalován vodopád napojený na užitkovou vodu.

Scenérii celé expozice tvoří umělé i přírodní skály. Byly použity čediče ze severních Čech (z lomu nedaleko Kamenického Šenova), protože vzhledově podobné horniny se nacházejí také na pobřeží jižní Afriky. Jedná se o čedič s takzvanou sloupcovitou odlučností, který vzniká jen vzácně při tuhnutí magmatu. Vznikají tak typické „varhany“. Ještě zajímavější jsou čedičové koule. Nejsou uměle opracované ani omleté vodou, přímo v této podobě se sporadicky nacházejí v některých lomech. Podle některých teorií mohly vzniknout při výbuchu podmořských sopek za rychlého tuhnutí pod vodou. Celkem je v expozici 300 m³přírodního kamene.

Součástí vyhlídky nad jeskyní je výběh jihoafrických šelem mangust liščích. Důvod je nasnadě – ploutvonožci patří rovněž do řádu šelem, byť vodních, a sdílejí s nimi četné společné znaky. Naproti bazénu lachtanů je vybudována návštěvnická tribuna pro 260 sedících návštěvníků. Má vzhled k jihu obráceného svahu s lavicemi, kameny a výsadbou. Pohled pod vodní hladinu nabídnou velké prosklené plochy, které se nacházejí v umělé jeskyni. Návštěvníci se do ní dostanou od hlavního nástupu do celé expozice a budou vlastně postupovat ze souše pod vodní hladinu.

Zahájení rekonstrukce: únor 2008

Dokončení rekonstrukce: květen 2009

Projektant: ateliér AND

Investor: hlavní město Praha

Zhotovitel: Konstruktiva Branko, a. s.

Řešení přírodních skal: ak. sochař. M. Špoula

Výtvarné řešení: ak. mal. Roman Hudziec, ak. mal. Kryštof Krejča

Náklady na rekonstrukci: 39 milionů Kč

Na území zoologické zahrady se dodnes dochovala část odtokové strouhy (mlýnského náhonu) Trojského mlýna. Sloužila svému účelu ještě v první polovině 19. století. Na březích náhonu se díky vysoké hladině spodní vody zachovaly poslední zbytky původního vltavského lužního lesa. Lužní les je přirozený nástroj k regulaci povodní – pevně zakořeněné stromy odolávají náporu vody, slepá ramena řeky plní funkci retenčních nádrží. Stromy, keře i bylinné patro lužních lesů poskytují úkryt četným druhům živočichů, z nichž mnohé jsou již velmi vzácné. Avšak břehy mlýnského náhonu v průběhu času pozvolna měnily svůj charakter. Povodeň v roce 2002 poničila původní keřové a bylinné porosty, odnesla humózní vrstvu a umožnila šíření invazních druhů rostlin. Většina břehů pak zarostla náletovými dřevinami z okolních strání a obnově původního podrostu bránilo silné zastínění, spadané listí i eroze. To vše se neblaze odrazilo i na změně druhového a početního zastoupení zdejší fauny. Přitom na území zbytků lužního lesa jsou dosud vázány druhy ptáků, plazů, obojživelníků i bezobratlých, které zasluhují naši pozornost.

Proto na začátku roku 2008 předložila Zoo Praha projektovou žádost na revitalizaci okolí mlýnského náhonu v rámci Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost. Tyto programy jsou podporovány Evropským fondem regionálního rozvoje odboru fondů Evropské unie Magistrátu hl. m. Prahy.

Projekt „Revitalizace území zbytku původního mlýnského náhonu, tzv. Strouhy, v Zoo Praha na přirozené stanoviště výskytu místní fauny a flóry“ byl financován z prostředků EU, SR a MHMP, které byly Zoo Praha přiděleny UR č.1325 z 23.09. 2008. V rámci akce došlo v předmětném území k plošným probírkám porostů, úpravám dna a břehů vodoteče, terénním modelacím, vybudování laguny, suché zídky, základu pro hnízdo ledňáčka, sadovnickým úpravám (výsadbám dřevin, bahenních, vodních rostlin a založení travobylinného porostu), instalaci parkosů a výrobě a instalaci informačního systému.

Cílem projektu je znovuobnovení významu mlýnského náhonu (takzvané odtokové strouhy) jak z pohledu ekologického, tak i z pohledu návštěvnického. Náhon a jeho bezprostřední okolí se díky citlivému osázení a terénním úpravám stane ekologicky stabilním územím přírodního charakteru s přírodě blízkými společenstvy a s přirozeně se vyskytujícími živočišnými druhy. Dlouhodobá péče o toto území upevní jeho ekologickou stabilitu a zajistí ochranu místních přírodních hodnot, jako jsou vzácné a ohrožené druhy fauny i flóry. Návštěvníci pražské zoo naleznou na upravených březích nejen místa k odpočinku, ale především ukázku přirozeně fungujícího systému slepých ramen Vltavy.

 

V severní části území Zoo Praha vyrostla rozhledna, jejíž předlohou se stala dřevěná rozhledna, která stávala od roku 1892 na nejvyšší hoře české strany Jizerských hor – Smrku (1 124 m n. m.). Ta zanikla počátkem 50. let minulého století. Místo ní vyrostla nová kovová věž. Rozhodnutí o výběru rozhledny na Smrku bylo podloženo nejen estetickými kriterii v rámci dané lokality, ale i praktickými důvody. V muzeu v Novém Městě pod Smrkem je dochovaný věrný model rozhledny na Smrku, zhotovený ve 20. letech 20. století, který usnadnil přípravu projektové dokumentace v podobě co nejvěrnější kopie.

Rozhledna Obora má tvar dvou nestejných příhradových čtyřbokých komolých jehlanů vnořených do sebe. Čtvercový půdorys má rozměry 5,20 x 5,20 m a směrem nahoru se sbíhá. Celková výška dřevěné části rozhledny je 18,50 m + stožár hromosvodu. Vertikálně je na rozhledně umístěna nástupní plošina a 4vyhlídkové plošiny, které jsou vzájemně propojeny dvouramennými schodišti s mezipodestami.

Stavba je založena na 4 základových trámech, podepřených betonovými základovými patkami obloženými přírodním lomovým kamenem. Na stavbu bude použito přibližně 40 m³ převážně smrkového dřeva.

Počet lidí na rozhledně je stanoven provozním řádem a měl by být přibližně vždy 20 osob. Počet osob na rozhledně je regulován turnikety, vstup na věž je zdarma. Na bezpečný provoz, který bude podléhat provoznímu režimu korespondujícímu s otevírací dobou zoo, dohlíží pověřená osoba. Rozhledna slouží jako vyhlídková věž, která návštěvníkům zoo nabízí atraktivní pohled nejen na vlastní areál zoo, ale také na netradiční panorama Prahy.

Architektonické řešení repliky: ing. arch. Dana Chrzová

Statické řešení: ing. Jana Bažantová

Dodavatel stavby: Arrbo s. r. o.

Zahájení stavby: leden 2009

Dokončení stavby: květen 2009

Zpřístupnění pro veřejnost: červen 2009

 

V horní části zoo byla jedna z cest dlouho opuštěná. Spojuje expozici medvědů ledních s prostorem kolem horní stanice lanovky a pamětníci si jistě vzpomenou na mývaly, korzaky, lišáka Matese nebo jezevce, kteří tu kdysi žili v řadě voliér opřených o skalní masiv. Stará „velká kuní stezka“ ale dosloužila a na nové obyvatele si musela dlouho počkat. Nyní se její tvář výrazně změnila. Místo šelmiček tu najdete pestrobarevné ptáčky a msto kovového pletiva lehoučké sítě napnuté na dřevěných konstrukcích.

Celá stezka je obrácená na jih, a tak není divu, že se stane domovem teplomilných papoušků, především loriů a loríčků. V soustavě čtyř dvojitých voliér a jedné velké voliéry průchozí se vydáte na cestu, která začne v severní Austrálii, povede tichomořskými ostrovy a skončí v západní Indii. Průvodci vám budou mimo jiné lori černý, černohlavý, čárkovaný nebo horský, s nimi pak loríček červenohlavý nebo rudobradý a nebudou chybět ani jiné zajímavé druhy živící se nektarem, například kystráček modrolící.

Jednotlivé dvouvoliéry jsou vybavené vytápěným zázemím, aby nebylo nutné ptáky na zimu stěhovat a zároveň aby nebyli návštěvníci ochuzeni o povzbudivý pohled na jejich pestré zbarvení a zajímavé chování. Stavby se opírají o skálu a ve voliérách je ponechán přírodní povrch, což umožní výsadbu vhodných rostlin. Ubikace mají v přední stěně velké okno. Průchozí voliéra provede návštěvníky lesnatým i křovinatým prostředím, v němž se představí pozemní i stromoví ptáci zastupující několik řádů včetně holubů, papoušků nebo pěvců.

 

Na území zoologické zahrady se nachází několik zajímavých objektů. Patří k nim i pozůstatek viničné usedlosti Černohousky. Z původní stavby ze 17. století se zachoval obytný dům obdélníkového půdorysu a se sedlovou šindelovou střechou, který se nachází na hraně k jihu obráceného svahu v horní části areálu.

Dům prošel celkovou rekonstrukcí včetně opěrné zdi a nyní slouží jako útulná kavárna. Díky prostorné terase poskytuje působivý výhled na část Prahy i zoo. Nechybí ani hřiště pro děti, které tu najdou skluzavku, pískoviště a dřevěnou prolézačku připomínající odhalené kosti pravěkého zvířete, vykukující z písku.

 

V rámci této akce byla provedena rekonstrukce pláště budovy, střechy restaurace, parkovacího místa trakářků a invalidních vozíků a zejména okna restaurace byla nahrazena velkoformátovými okny lépe korespondujícími s architekturou vlastního objektu z 30. let 20.o století. Akce bude dokončena počátkem roku 2010.

Současná šikmá plošina sloužící bezbariérovému překonání výškového rozdílu mezi vchodem do zoo a přízemím restaurace již dosluhuje. V návaznosti na probíhající rekonstrukci pláště hlavní budovy byla vypracována studie a následně i projekt na výtah, který by tuto plošinu nahradil. Ukázalo se však, že řešení výtahem je neúměrně nákladné, a proto bylo rozhodnuto o nahrazení stávající plošiny novou, modernější.

V rámci této akce jsou průběžně rekonstruovány komunikace a zpevněné plochy - například poškozené asfaltové cesty jsou nahrazovány cestami s povrchem z profilovaného betonu. Součástí akce je i úpravy některých prvků hrazení výběhů, nejčastěji náhrada těžkých oplocení příkopy.

 

V prvních letech realizace této dlouhodobé akce byly přednostně řešeny nedostatky v regulaci systémů vytápění − v souladu s novými předpisy byla jednotlivá tělesa dovybavena termoregulačními hlavicemi a rovněž celé systémy byly doplněny moderní regulací. V další etapě postupně dovybavujeme objekty požární a bezpečnostní signalizací a rozvody pro připojení na počítačovou síť a dálkový dohled nad parametry vnitřního prostředí.

 

Pro rekonstrukci památkově chráněné usedlosti Sklenářka byl dokončen projekt na přestavbu na zařízení pro ubytování oficielních hostů zoo se dvěma apartmány a bylo získáno stavební povolení. V roce 2010 bude dokončena prováděcí dokumentace a pokusíme se na realizaci akce získat finanční prostředky z evropských fondů.

 

Provoz velkého výběhu afrických zvířat ukázal nezbytnost doplnit tento výběh o odstavné prostory umožňující separování agresivních nebo naopak hendikepovaných jedinců. Odstavné prostory byly dokončeny a uvedeny do užívání.

 

Na základě znaleckého průzkumu byly obnoveny nátěry nosné konstrukce voliéry, byly odstraněny dožilé pletivové výplně a nahrazeny novými, jejichž rámy jsou kryty nosnou konstrukcí. Lepší prezentaci chovaných zvířat umožní nově zřízená vyhlídka umožňující pohled na ptáky přímo, bez pletiva. Akce je dokončena, nyní bude následovat nutná asanace podkladu ve voliéře.

 

Interiér pavilonu Indonéská džungle byl doplněn o odstavnou ubikaci pro samce orangutanů a o expozici vodních hadů bradavičníků.

 

V rámci této akce byla realizována dvě dětská hřiště − pod kavárnou Černohouska a vedle pavilonu gaviálů. Hřiště jsou vytvořena z přírodních materiálů v rámci celkové koncepce zoo.

 

V souladu s aktualizovaným Generelem rozvoje a výstavby zoo bude v současném areálu tzv. teplé bažantnice, která již neodpovídá současným expozičním nárokům, vybudována nová expozice pro exotické ptáky. V roce 2009 byla pro řešené území zpracována podrobná architektonicko urbanistická studie a v roce 2010 počítáme s dokončením projektové přípravy a zajištěním příslušných povolení, aby vlastní stavba mohla být zahájena v roce 2011

Tzv. Gočárovy domy jsou dva objekty, konstrukčně na bázi dřeva, které stály původně na letišti ve Kbelích. Architekt Gočár je vyprojektoval jako byt správce letiště a čekárnu s občerstvením − dnes bychom řekli terminál. V 70. letech 20. století byly oba domky přemístěny do areálu zoologické zahrady. Bohužel při katastrofální povodni v roce 2002 byly oba domy vážně poškozeny. Od té doby probíhala komplikovaná jednání, jež měla rozhodnout o dalším osudu obou staveb. Ve hře byla možnost vrátit je do Kbel, přemístit je na Petřín nebo přemístit je v rámci zoo na jiné, bezpečné místo. Nakonec bylo rozhodnuto ve prospěch poslední varianty. Na přemístění v rámci zoo bylo vydáno územní rozhodnutí a následná stavební povolení. Pro financování se podařilo zajistit dotaci z EU. S vlastní realizací se počítá v roce 2010.

 

V rámci této akce budou podstatně rozšířeny expoziční voliéry ptáků. Zimoviště vodních ptáků a objekt zimoviště bude rozšířen o sekci pro velké brodivé ptáky. V roce 2009 byla zpracována kompletní projektová dokumentace, bylo získáno územní rozhodnutí i stavební povolení a byl vybrán dodavatel dle zákona č. 137/2006 Sb. V posledním čtvrtletí byla stavba fakticky zahájena, proběhly demoliční práce, byly provedeny pilotové základy konstrukcí nových voliér a byla provedena spodní stavba objektu pro brodivé.

 

Stáj B je posledním objektem souboru staveb pro ustájení zvířat, která budou společně vystavována v africkém výběhu. Konkrétně se jedná o stáj pro cca 30 kusů antilop střední velikosti. Bohužel již několik let připravovaná stavba je blokována opakovanými odvoláními vlastníka sousední nemovitosti. Tato situace trvala i v roce 2009, kdy po dalším odvolání souseda věc znovu řeší příslušný odbor MHMP. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a také proto, že na akci nebyly zoo pro rok 2010 přiděleny finanční prostředky, uvažujeme se zahájením stavby až v roce 2011.

 

Akce slouží průběžné obměně a technickému zhodnocování rozvodů inženýrských sítí v areálu zoologické zahrady. V roce 2009 byly stěžejními stavbami dokončení výtlaku vypouštěných bazénových vod od lachtanů, tučňáků a vodních ptáků a potom nová čerpací stanice a výtlak užitkové vody do centrálního vodojemu.

 

V roce 2009 byla realizována výstavba čtvrté etapy akce − „Univerzální skladový objekt“. Pro další období zbývají poslední části souboru staveb, a to nové údržbové dílny s centrálními šatnami a linka na mytí dopravních prostředků.

 

V roce 2009 byla realizována druhá etapa výstavby − objekt sloužící chovu ptáků do velikosti labutě a expoziční dvojvoliéra teplomilných sov. Realizace dalších expozic a chovných voliér dravců byla odsunuta na pozdější dobu vzhledem k omezeným finančním prostředkům a nutnosti řešit přednostně jiné úkoly.

 

Pražská zoologická zahrada poskytuje svým návštěvníkům zážitky, které většina z nich dokáže vnímat všemi smysly, a může tak prožít v zoo krásné chvíle. Ne každý má ovšem takové štěstí. Žije mezi námi mnoho těch, kdo se nemohou dívat na svět zdravýma očima, nejsou schopni vnímat hlasy ani ostatní zvuky kolem sebe, nebo se nedostanou všude, kam by chtěli. Především na ně jsme mysleli, když jsme začali připravovat projekt Zoo všemi smysly. Původně nesl název Příroda ve tmě a chtěli jsme jím přiblížit pestrý svět zvířat a přírody hlavně zrakově postiženým a nahradit jim vizuální vnímání hmatovými a sluchovými vjemy. Nechtěli jsme však, aby se tito lidé cítili izolováni, aby se na ně pohlíželo jako na nemocné. Rozhodli jsme se proto rozšířit náš projekt tak, aby si v zoo našel to své opravdu každý návštěvník – zdravý, malý, dospělý, senior, slabozraký, nevidomý, vozíčkář...

Hmatové prvky jsou modely zajímavých zobáků, stop, vajíček, hnízd, zubů, rohů a dalších přírodnin. Jsou vyrobeny z probarvené umělé hmoty a opatřeny ochranným nátěrem. Autorkou modelů i technologie jejich výroby je akademická sochařka Lucie Nepasická. Každý hmatový prvek je opatřen popisem ve výrazném tištěném i v bodovém písmu, aby byl srozumitelný jak pro slabozraké, tak i pro zcela nevidomé návštěvníky. Rozměry hmatových prvků odpovídají typizovaným rozměrům nového informačního systému jmenovek.

Zároveň s hmatovými doplňky informačního systému vznikalo také zařízení pro přehrávání hlasů zvířat. Délka záznamu byla stanovena do 30 sekund. Přehrávač je vyrobený z nerezového plechu a má rozměry odpovídající základním prvkům informačního systému používaného v pražské zoo. Jako spouštěcí zařízení jsme použili dotykový spínač, který má pro podmínky v zoo lepší parametry než spínač mechanický. Poměrně složitým problémem byla povrchová úprava přehrávačů a upevnění kovového pásku s popisky v bodovém písmu.

Celkem jsme instalovali 70 sad – hmatový prvek a přehrávač s krátkým záznamem hlasu zvířete.