Veterinární zpráva
Veterinární zpráva
Veterinární služba byla v roce 2008 zajišťována 3 veterinárními lékaři a 1 veterinárním technikem. Veterinární oddělení se rozrostlo o veterinární lékařku se specializací na ptačí medicínu a cytologii a veterinární techničku, která do našeho provozu vnesla větší flexibilitu při zpracování vzorků a přípravě veterinárních úkonů. V minulosti se odesílala většina vzorků trusu na parazitologické vyšetření do Státního veterinárního ústavu v Praze (SVÚ). V současnosti se díky novým kolegyním většina vzorků vyšetří v naší laboratoři. Již do půl hodiny po odběru vzorků jsou známy předběžné výsledky vyšetření. Do SVÚ Praha však stále posíláme vzorky zvířat v karanténě, před transportem či u případů, kdy je požadována speciální parazitologická diagnostika. Cytologické vyšetření je prováděno především v rámci péče o ptačí pacienty, kde klademe důraz na preventivní opatření a rychlou volbu postupu terapie.
V roce 2008 jsme provedli v naší laboratoři asi 2000 parazitologických rozborů a 250 cytologických vyšetření. Ve spolupráci s Všeobecnou fakultní nemocnicí jsme provedli na 400 biochemických vyšetření krve. Naprosto ojedinělým počinem v rámci této spolupráce bylo i velmi podrobné sledování musthu u samce slona indického, a to prostřednictvím stanovování hladiny testosteronu v séru (nejvyšší hladina byla na přechodu měsíce července a srpna, 120 mmol/l). Díky vstřícnosti Městské veterinární správy v Praze bylo v SVÚ Praha provedeno téměř 300 postmortálních vyšetření zdarma. V rámci rozpočtu veterinárního oddělení se jedná o velmi podstatnou finanční položku.
Z nákazového hlediska byla situace v roce 2008 poměrně klidná. Opakovaně jsme řešili několik ohnisek salmonely. Jednalo se pouze o záchyt těchto baktérií v rámci rutinní kontroly zdravotního stavu zvířat, klinické příznaky typické pro salmonelózu jsme nezaznamenali. Všechny případy byli zvládnuty podáním probiotik, k podávání antibiotik nebylo nutno přistoupit. V druhé polovině roku bylo v Evropě vyhlášeno několik ohnisek nákazy „Blue Tongue“ (modrý jazyk). Jedná se o velmi nebezpečnou nákazu, která se vyskytuje u přežvýkavců. S ohledem na tuto skutečnost jsme provedli preventivní vakcinaci proti této nákaze u domácích přežvýkavců, především ovcí a koz. Zároveň jsme všechny příchozí i odchozí přežvýkavce testovali na Blue Tongue v SVÚ Praha. Některé exotické přežvýkavce (žirafa, bongo či sob) jsme také vakcinovali, vždy to však bylo dáno požadavkem importující strany.
Jako tradičně i v tomto roce probíhala úzká spolupráce s různými institucemi a organizacemi, ale i s privátními veterinárními lékaři. Péče o zdraví zvířat chovaných v zoologické zahradě je natolik rozsáhlá a náročná, že ne všechny výkony a vyšetření můžeme zvládnout sami. Proto bych rád touto cestou poděkoval všem, kteří nám byli v uplynulém roce nápomocní.
V následující části se zmíním o několika zajímavých případech, které jsme řešili v uplynulém roce. V průběhu ledna jsme se pokoušeli zachránit samici člunozobce, jež od listopadu 2007 trpěla dýchacími obtížemi. I přes pomoc humánních kolegů s bronchoskopem a opakovanou nebulizaci antimykotik tento pták 1. února uhynul. Potvrdila se nám již dříve známá aspergilóza plic. S ohledem na tuto skutečnost se ostatním člunozobcům začaly podávat látky podporující imunitní systém a nutriční doplňky a zavedli jsme trvalé ošetřování substrátu. Rašelina se namáčí a mísí s přípravkem Salcap, který omezuje růst plísní. U člunozobců též docházelo k přesychání kůže na běhácích, hromadění neodloupaných vrstev zrohovatělé epidermis a vzniku prasklin. Tento problém se naštěstí podařilo zvládnout lokálním ošetřováním a podpůrnou terapií.
Počátkem roku pozorovala chovatelka u gepardice Wazimy ušpiněný kořen ocasu. Jelikož u samice nebyla nějakou dobu zaznamenána říje, obávali jsme se obtíží vycházejících z patologického obsahu v děloze. Gepardici jsme nejprve aplikovali prostaglandiny ,a když se po krátkodobém zlepšení stav opakoval, rozhodli jsme se pro radikální řešení. Kočku jsme uspali a ve spolupráci s kolegy ze Zoo Ústí nad Labem důkladně vyšetřili i s pomocí ultrazvuku. Výsledek naštěstí rozptýlil naše obavy. Výtok, resp. zašpiněný ocas, měl na svědomí zánět a částečné ucpání paraanálních žlázek. Pohlavní orgány nevykazovaly žádné známky patologie. Žlázky jsme vypláchli a aplikovali protizánětlivé léky. U gepardice se tyto obtíže již neobjevily, naopak během roku ještě stačila porodit 4 zdravá koťata.
Kolegyně se úspěšně vypořádala s chronickými a hlubokými otlaky na běhácích u dytíka úhorního. Nestává se příliš často, aby se otlaky končetin u ptáků zhojily bez dalších recidiv. Perličky supí jsou známy svou vysokou vnímavostí k syngamóze. Pravidelným podáváním antiparazitik bez ohledu na klinické příznaky se podařilo invazi těchto parazitů zvládnout. Vhodným doplněním krmné dávky o minerály, ventilací ubikace a instalací UV lampy se podařilo u loňských mláďat předejít i další zdravotní komplikaci, rachitidě.
V rámci spolupráce se Zoo Halle jsme během roku 2008 uspali všechny naše lenochody. Aktivně jsme se tak podíleli na výzkumu zaměřeného na sledování zdravotního stavu lenochodů chovaných v evropských zoologických zahradách. U všech zvířat jsme odebrali krev, zrentgenovali krční páteř a sonograficky vyšetřili pohlavní orgány a dutinu břišní. U samce se dokonce podařilo odebrat i sperma. Všechna naše zvířata už jsou pokročilého věku. Nejlépe dopadla stará samice. Nejhůře naopak mladá samice, u níž jsme zjistili jakýsi útvar v dutině břišní. S ohledem na věk jsme tento nález nijak neřešili, ona sama nejevila žádné známky obtíží. S největší pravděpodobností až pitva ukáže, jakého původu je zmiňovaný útvar.
V chovu majn Rothschildových a kardinálů se vyskytuje tkáňová forma kokcidií, která devastuje většinu odchovaných mláďat během odstavu i po něm. Pravidelným odběrem trusu (1x týdně) kontrolujeme zamoření těchto ptáků kokcidiemi a podle potřeby aplikujeme Baycox. Jako další možnost inaktivace cyst kokcidií se osvědčil parní čistič, který byl v průběhu roku k tomuto účelu zakoupen.
Na základě zkušeností z předchozího roku (stres z příchodu nové samice, trávicí obtíže) už jsme se pomalu smiřovali s tím, že samec orangutana sumaterského Kama zůstane trvale oddělen. Jeho kondice se však začátkem roku výrazně zlepšila a i jeho psychický stav nasvědčoval, že by ještě stálo za to, pokusit se ho spojit se samicí a jeho 2 potomky. Rozhodli jsme se mláďata od Upity oddělit a jí podat sedativa, která by měla eliminovat její agresi vůči Kamovi. Zpočátku se spojování jevilo jako nadějné, i přes nějaké šarvátky a nervózní chování Kamy. Bohužel nakonec se Upitě podařilo Kamu pokousat v oblasti genitálií a spojování muselo být ukončeno. Kamovi se poraněná předkožka sice zhojila, ale tak nešťastně, že nebyl schopen vybavení penisu z předkožkového vaku. To mělo za následek hromadění moči v předkožkovém vaku, a jelikož se otvor vaku stále víc uzavíral, rozhodli jsme se tento stav řešit chirurgicky. V celkové anestézii byla ve spolupráci s humánním kolegou provedena částečná plastika předkožkového vaku u tohoto samce orangutana. Výkon to byl natolik zdařilý, že už druhý den Kama chovatelkám svůj penis pyšně ukazoval.
V ubikaci tučňáků začaly chovatelky během chovné sezony nalézat před dvěma hnízdními nikami zvláštní fibrinové útvary. Zjistili jsme, že jde o odlitky z vejcovodu, a podle záznamů z vaječných karet jsme vytipovali samice, které by mohly mít problém v urogenitálním traktu a které naopak snášely zcela pravidelně. Vybrali jsme zástupce každé skupiny a provedli několik vyšetření. Dospěli jsme k názoru, že spíše než o infekci se jedná o hormonální nebo degenerativní onemocnění vaječníku a vejcovodu. To se nám bohužel potvrdilo, protože uhynula samice Fany, u které byly nalezeny cystické změny na vejcovodu, hromadění fibrinu a přestup procesu do dutiny tělní.
V pavilonu goril jsou dočasně umístění pásovci štětinatí. Několik týdnů chovatelé u samice pozorovali přítomnost krve v ubikaci. Nejprve se domnívali, že se jedná o odřená chodidla. Při bližším ohledání se zjistilo, že krev vytéká z pohlavních cest. Rutinní vyšetření na nic zásadního neukázala, a tak jsme museli přistoupit k anestézii a prohloubenému vyšetření zvířete. Anestézie pásovců není důkladně popsána, a tak se jednalo svým způsobem o risk. K žádným komplikacím naštěstí nedošlo. Ultrazvukové vyšetření dutiny břišní vyloučilo komplikace na pohlavních orgánech. Problém souvisel s močovými cestami. Krev pocházela z močového měchýře. V anestézii jsme odebrali moč tenkým katétrem a vyšetřili ji pomocí diagnostického papírku. Krev v moči byla potvrzena. Ze sedimentu jsme pak zjistili, že v močovém měchýři samice byl písek. Jednalo se o struvitovou urolitiázu. Co ji způsobilo, se nám podařilo odhalit velmi záhy. Jednou ze složek krmné dávky pásovců jsou i kočičí granule a ty měly na svědomí vznik výše popsané urolitiázy. Okamžitě jsme tuto komponentu z krmení pásovců vyřadili a přešli na klinickou psí struvitovou dietu. Efekt této diety se projevil záhy, chovatelé již po 2 týdnech nehlásili krev u samice pásovce. Kontrolní vyšetření moče jim pak dalo za pravdu.
V polovině června jsme do karantény přijali 8 kusů zabavených kakadu palmových. Nevěděli jsme, jaké obtíže nás ještě čekají. Nejenže je problém tento druh správně nakrmit (specifické nároky), ale vzápětí se díky PCR vyšetření ukázalo, že jedna ze samic je PBFD pozitivní. Zanedlouho u ní propuklo klinické onemocnění a musela být utracena. Tato infekce je pro papoušky velmi nebezpečná, proto byla karanténní opatření zpřísněna, dokud nepřišlo potvrzení , že ostatní ptáci jsou negativní. Následně uhynula samice na akutní pseudomonádovou infekci. Třetí kakadu, tentokrát samec, onemocněl během podzimu. Hubnul, byl anemický, ale žádné vyšetření neukazovalo na nic konkrétního. Celkově pták působil, že hladoví, přestože nějakou potravu přijímá. Byl navykán na energetické krmivo Harrison. Do krmné dávky byla zařazena také živočišná složka. Teprve po zahájení přidávání pankreatických enzymů do potravy se začal pomalu zlepšovat a byl vrácen do skupiny k ostatním.
Veterinární péči si během roku několikrát zpestříme výletem ke koním Převalského v chovné stanici v Dobřejově. Tento rok byl ve znamení klisny Zulajdy. Zulajda prodělala několikero schvácení kopyt hrudních končetin a podle toho i její kopyta vypadají. Rohovina je deformovaná, s typickými kroužky, láme se a přerůstá. Bílá čára je drobivého charakteru, rozšířená a u jednoho z kopyt došlo dokonce k částečnému poklesu kopytní kosti. Během roku 2008 jsme museli tuto klisnu imobilizovat celkem čtyřikrát. Pro srovnání, většinu koní musíme imobilizovat pouze v případě nutnosti vyšetření pro transport. Pouze u klisny Viktorie dochází k rychlému přerůstání rohoviny hrudních končetin, ale i v tomto případě klisnu uspáváme maximálně dvakrát do roka. Přes počáteční špatné prognózy se nám stav kopyt klisny Zulajdy podařilo stabilizovat pomocí umělé rohoviny Equi Fats. Zásadní rozhodnutí však už v případě tohoto koně byla učiněna, klisna Zulajda byla vyřazena z plemenitby. Je totiž známo, že by tyto vlohy mohla přenášet na své potomky, a to by mohlo zdatnost koní Převalského výrazně oslabit.
Na počátku listopadu se rozhodlo o stěhování dravců z velké voliéry. Z voliéry byl odstraněn nátěr a 18. prosince bylo 10 ptáků (8 supů hnědých a 2 supi mrchožraví) navráceno zpět. To, že jsme se tím postarali o největší kauzu intoxikace olovem, jsme ještě do konce roku netušili. Po Novém roce na to doplatil samec supa mrchožravého. Případ je ještě otevřen a probíhá sledování a terapie ptáků. Další vývoj bude zmíněn ve zprávě za rok 2009.
V Zoo Praha můžeme vidět i vzácné krysy obláčkové. Chovný samec krysy se nějaký čas nezdál být v dobrém stavu, prakticky se vůbec nepohyboval, zůstával na zemi a nechal se sebou manipulovat. Zároveň bylo zjištěno, že i více pije a močí. V moči byl občasně zjištěn cukr. Vzorky trusu byly zaslány na vyšetření. V anestézii jsme mu odebrali krev, žádný z těchto vzorků nám však nedal jednoznačnou odpověď, kde je problém. Kombinací antibiotik, podpůrných látek, rehydratačních roztoků a úpravy krmné dávky se nám podařilo stav zvířete vrátit k normálu. Jediným ukazatelem prodělaných obtíží byl zákal na rohovce jednoho oka. S největší pravděpodobností se jednalo o nějaký metabolický problém, který se změnou krmné dávky ustoupil do pozadí.
Veterinární oddělení se taktéž podílí na in-situ projektech, resp. na výzkumu volně žijících živočichů. Za zmínku určitě stojí monitoring populací bobrů evropských v Čechách i na Moravě, podíleli jsme se též na telemetrii užovek stromových a ropuch obecných. Zároveň je také nutno podotknout, že se snažíme zhodnotit naše zkušenosti s imobilizací exotických zvířat při hledání nových a bezpečnějších kombinací anestetik u zvířat.
MVDr. Roman Vodička, PhD.
(S přispěním MVDr. Pavlíny Hájkové)
