Savci - kopytníci
Savci – kopytníci
Na úseku chovu kopytníků bylo v roce 2008 chováno celkem 39 druhů savců a 17 druhů ptáků, početní stav k 31.12. 2008 činil 244 jedinců savců a 45 jedinců ptáků. Mláďat jsme se dočkali téměř u všech druhů savců, jejichž skupiny byly v podmínkách umožňujících reprodukci. Mezi nejvýznamnější přírůstky bezpochyby patří historicky první mláďata v Zoo Praha u muntžaka malého (Muntjacus reevesi) a vodušek červených (Kobus leche kafuensis). Mezi ostatní významné odchovy patří dvě mláďata losa evropského (Alces alces) a po jednom mláděti u soba polárního (Rangifer tarandus), jelena milu (Elaphurus davidianus), antilopy vrané (Hippotragus niger) a žirafy Rothschildovy (Giraffa camelopardalis rothschildi). V kategorii příchodů a odchodů zvířat patří mezi nejvýznamější události odchod páru adaxů (Addax nasomaculatus) do Sao Paula, příchod chovného samce jelena lyrorohého (Cervus eldii thamin) z Tierparku Berlin, odchod samce pekari páskovaného (Pecari tajacu) do Zoo Zagreb a odchod 4 mladých žiraf do zoo Budapest, Bandholm a Cabarceno.
Z aktivit na poli stavební a expoziční činnosti proběhla rekonstrukce a rozšíření výběhu koní Převalského, rekonstrukce výběhu lam a částečná úprava výběhu velbloudů dvouhrbých. Koncem roku byla zahájena kompletní přestavba stájí pekariů páskovaných (Pecari tajacu) a takinů indických (Budorcas taxicolor). Druhové spektrum chovaných zvířat bylo koncem roku rozšířeno o ovce aljašské (Ovis dalii) a krocany divoké (Meleagris gallopavo). Oba druhy se v roce 2009 objeví v komplexu Severského lesa.
Ze skupiny koňovitých (Equidae) tradičně chováme 5 druhů – dva druhy zeber a tři druhy koní a oslů. Skupinka zeber Grévyho (Equus grevyi) sestává ze tří klisen, mladé Hattie s dospívajícím mládětem (v roce 2007 narozená Ája) a starší samice Zary. Z chovatelských důvodů bylo stádo v roce 2008 bez chovného hřebce. Tříčlenná skupina zeber Böhmových (Equus quagga boehmi) je již pátým rokem jedním ze základních stavebních kamenů smíšené expozice Afrického panoramatu.
Skupina koní Převalského (Equus przewalskii) po odchodu chovného hřebce v roce 2006 a jednoletého hřebečka Lomaxe na Dobřejov čítala na konci roku 2008 pouhé dva kusy – klisny Uršulu a Ycory. Historicky nízký počet koní v expozici jsme využili k úpravě a rozšíření stávajícího výběhu, kdy starý železný plot nahradil zčásti suchý příkop a zčásti dřevěná ohrada. Většina koní v chovu pražské zahrady se dlouhodobě nachází v chovné stanici v Dolním Dobřejově, kde jsou koně drženi ve třech nezávislých skupinách. První z nich je záložní stádo hřebců čítající ke konci roku 5 kusů. Nejzásadnější změnou v hřebčí skupině během roku byla v srpnu provedená euthanasie vůdčího hřebce Nicka (25 let). K té jsme byli nuceni přistoupit kvůli zranění, které Nick utrpěl v souboji o vůdčí postavení s jedním z mladších hřebců. V říjnu jsme skupinu rozšířili o tři další hřebce, již zmíněného Lomaxe z Prahy, Fučíka, který několik let plnil funkci chovného hřebce v expozici při Hipologickém muzeu ve Slatiňanech, a šestnáctiletého Xavera, pro kterého byla tato událost druhým pokusem o začlenění do hřebčí skupiny. Po nezbytných iniciálních bojích o hierarchii se skupina stabilizovala a ke konci roku byl jasným vůdčím hřebec osmiletý Fučík. Na opačné straně dobřejovských výběhů je chována skupina pěti klisen a reprodukční skupina složená z geneticky cenného hřebce Lena a dvou klisen, devatenáctileté Viktorie a uměle odchované sedmileté Gaji.
Kromě koní jsou součástí dobřejovské skupiny kopytníků i tři v Praze odchovaní hřebci kianga (Equus kiang holdereri). Pražská expoziční skupina kiangů čítá pět klisen. V samostatném výběhu je umístěn sedmnáctiletý hřebec Tauschkan. Vzhledem k nulovému zájmu o odchovaná hříbata skupina nadále zůstává mimo reprodukci.
Ve stádě velbloudů dvouhrbých (Camelus bactrianus) se v roce 2008 narodilo jen jedno mládě -- samec, a to 3. června samici Roně. Další přírůstky očekáváme až v průběhu roku 2009. Vysloveným neúspěchem byl uplynulý rok pro lamy guanako (Lama guanicoe). Přestože se narodila tři mláďata, z různých příčin ani jedno nedožilo konce roku. Úspěšnější byl chov sousedních lam alpak (Vicugna pacos) u kterých se tříčlenná skupina v říjnu rozrostla o mladého samce. Alpaky se navíc dočkaly rekonstrukce výběhu. V souvislosti s výstavbou sousední expozice hyen čabrakových byl zásadním způsobem upraven i výběh alpak, kam byla zvířata z dočasného útočiště na Dobřejově přestěhována v druhé polovině dubna.
Nejvýznamnější události v chovu jelenovitých kopytníků byl odchov historicky prvního mláděte muntžaka malého (Muntjacus reevesi). Pár muntžaků jsme získali v polovině roku 2007 ze Zoo Plzeň. Po nezbytné karanténě byli umístěni do drobného výběhu po pudu jižním, s jehož chovem jsme prozatímně skončili v září 2007. Mládě samčího pohlaví se narodilo koncem července. Úspěšně odchovaný samec v brzké době nalezne nový domov v maďarské Zoo Szeged. K zásadní změně došlo ve skupině jelenů lyrorohých (Cervus eldii thamin). Ke stádu sedmi samic se podařilo získat mladého samce z Tierparku Berlin. Jelen se v nové skupině i výběhu úspěšně aklimatizoval a stal se tak nadějí k obnově v minulých letech úspěšného chovu těchto vzácných asijských jelenů. Jednu z mladších samic jsme ještě před příchodem samce odeslali jako chovnou posilu stáda v Zoo Lipsko. Skupinka jiných asijských jelenů, jelenů milu (Elaphurus davidianus), se rozrostla o samici, která se narodila v první polovině dubna jako celkem 52. mládě v historii zoo. Samička narozená v předešlém roce byla převezena do Zoo Drážďany, kde však bohužel krátce po příjezdu uhynula. Přírůstku jsme se dočkali i ve výběhu severoamerických wapiti manitobských (Cervus elaphus manitobensis), kde se začátkem června narodil samec. Chov těchto zajímavých jelenů je však i nadále v ohrožení, protože kromě naší zoo je tento poddruh wapiti chován pouze v Tierparku Berlin. Ve stádě severských sobů polárních (Rangifer tarandus) se narodilo jedno mládě, samice, jedné z původních zakladatelek obnoveného chovu sobů. V příštím roce by situace měla být již příznivější, protože by se do reprodukce měly zapojit nové mladé samice, které jsme dovezli v roce 2005. V polovině roku ve stáří 12 let uhynula nejstarší samice a v listopadu mladá samice odchovaná v roce 2007 odešla do Zoo Wroclaw. Sousední výběh losů (Alces alces) se po dvou letech také dočkal oživení v podobě mláďat. Svá první mláďata přivedly na svět mladé samice Agnes (narozena 2005 v Praze) a Šárka (narozena ve stejném roce v Brně). Obě samice překvapivě porodily ve stejný den, 17. května. V případě brněnské samice se jednalo o samičku a v případě Agnes o dvojčata, která jsou u losů docela častá. Slabší z dvojice mláďat však uhynulo ve stáří šesti měsíců.
Beze změn proběhl rok u takinů indických (Budrocas taxicolor taxicolor). Skupina je složena ze tří samic (dvě z pražského chovu) a dospívajícího tříletého samce. Mladý samec Micha se v průběhu roku s narůstající silou postupně osměloval a získával si pozici, která náleží vůdci stáda. Ve stádě zubrů (Bison bonasus), které sestává z pěti dospělých krav a chovného býka, se v červnu narodilo jedno mládě samčího pohlaví. Mladý býček však bez zjevné příčiny uhynul ve stáří necelých tří měsíců. Ve skupině ještě zůstává mladá samice Praga, která se narodila v roce 2007 jako první mládě po novém chovném samci. Reprodukčně podobně slabý rok byl i u sousedního stáda bizonů (Bison bison), kde se též narodilo pouze jedno mládě – samec, kterého v roce 2009 čeká přesun do soukromého chovu na Slovensku. Začátkem roku stádo čítalo úctyhodných 15 kusů, do konce dubna však prořídlo o šest mláďat narozených předešlý rok – všechna byla převezena do soukromých chovů. V chovu nejmenších turovitých světa anoa nížinných (Bubalus depressicornis) byl úspěšně dokončen odchov mladé samice Ireny narozené v polovině roku 2007. Tímto mládětem byla naplněna kapacita vnitřních prostor pro anoa, proto jsme museli pozastavit chov. Ke konci roku ale již bylo jasné, že Irena i její starší sestra Cora naleznou nový domov v jiných zahradách, a tak bude možné s chovem nadále pokračovat.
Ve skupině pouštních antilop adaxů (Addax nasomaculatus) byl úspěchem únorový odchod dvou mladých zvířat do chovu ve vzdáleném brazilském Sao Paolu. Druhým významným odchodem byl čtyřletý samec, který byl koordinátorem chovu doporučen ke skupině samic v polských Katowicích. V druhé polovině roku jsme byli v očekávání příjezdu nového chovného samce z Lisabonu, nicméně vzhledem k veterinárním restrikcím ohledně virové nákazy „Blue Tungue“ nebylo možné transport realizovat. Koncem roku se podmínky však již změnily a příjezd nové posily doposud úspěšného chovu adaxů očekáváme během jara 2009. Skupiny dvou druhů přímorožců – přímorožců šavlorohých (Oryx dammah) a přímorožců beis (Oryx gazella beisa) zůstaly v průběhu roku bez přírůstků – u prvního druhu byl chov cíleně pozastaven již v předešlém roce. Přímorožci šavlorozí se v zajetí rozmnožují více než dobře a pro vysoký počet mláďat se jen obtížně hledá odbyt v jiných zahradách. Vzhledem k tomu, že naše zvířata navíc patří ke genetické linii, která je v zajetí nadprůměrně zastoupena, dostali jsme od evropského koordinátora chovu doporučení v rozmnožování nepokračovat. Situace u šestičlenné skupiny příbuzných beis je rozdílná, tento druh kromě naší zahrady chová jen několik institucí ve Francii. Naše stádo je nyní složené jen ze samic, chovný samec uhynul v roce 2007. K pokusům o obnovení chovu jsme nepřistoupili, protože nad tímto druhem, ostatně stejně jako nad přímorožci šavlorohými, visí pověstný Damoklův meč v podobě plánované výstavby nového pavilonu pro slony a pro hrochy, před jejímž zahájení nejspíš budou muset obě stáda odejít do jiných zahrad.
Značná pozornost, i když zcela nechtěná, se v roce 2008 soustředila okolo skupinky antilop vraných (Hippotragus niger). Po úhynu několika zvířat a odchodu mladých jedinců v minulých letech zůstala skupina na nejnižší možné úrovni – pouze jedna dospělá samice a chovný samec Elvis. Staré samici se koncem května narodilo mládě, které se postaralo o vítané oživení téměř prázdného výběhu. Dva mladí samci antilop vraných, odchovaní v minulých letech, kteří již nemohli zůstat ve skupině s otcem, své místo nalezli v sousedním smíšeném africkém výběhu ve společnosti beis, buvolců běločelých (Damaliscus pygargus phillipsi), bong (Tragelaphus euryceros) a vodušek abok (Kobus megaceros). Historicky se tak v Praze stali prvními antilopami vranými ve vícedruhové expozici. Jejich soužití mezi sebou i s ostatními obyvateli travnatého výběhu probíhalo celé léto bez jakýchkoliv komplikací. Počet členů chovné skupiny byl dle původních plánů v červnu doplněn o dvě mladé samice ze Zoo Dvůr Králové n. L. O antilopách vraných je známo, že sestavování či zapojování nových zvířat do chovných skupin je mnohdy velice náročná a nejistá záležitost, a to kvůli často vysoké agresivitě dosavadních členů stáda. Opakované pokusy o začlenění nově příchozích samic do společnosti staré samice a hlavně zdatného Elvise se postupně stávaly prohlubující se noční můrou. I přes chvíle naděje se výsledek nezdařil, chovný samec odmítal nové členky stáda přijmout a obě samice opakovaně napadal. Abychom zabránili nejhoršímu, byli jsme nuceni koncem léta pokusy o sestavení nové skupiny ukončit a Elvise prozatím ponechat stranou stáda.
Stádo bong zůstalo v průběhu roku beze změn v podobě přírůstků. V druhé polovině roku 2007 jsme byli svědky do té doby nevídaného sledu událostí, kdy chvíli po porodu uhynula tři po sobě narozená mláďata (v jednom případě se jednalo o potrat). Protože se jednalo o první mláďata po novém chovném samci, jedna z hypotéz vysvětlujících tento neúspěch souvisela z genetickou výbavou samce. Tato hypotéza však nebyla dostupnými veterinárními metodami potvrzena, stejně tak nebyl identifikován žádný jiný společný jmenovatel úhynu všech mláďat. Po ukončení veterinárního šetření jsme tedy samice opět připustili s nadějí, že rok 2009 bude úspěšnější. Stinnou stránkou chovu bong byla také ztráta nejstarší samice, osmnáctileté Anneli, kterou jsme v červnu byli vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu nuceni utratit. Příčinou bylo metabolické selhávání v souvislosti s vysokým věkem. Podobně jako u předešlého druhu, také bonga měla své zástupce ve smíšené africké expozici. Své místo zde měli tři dvouletí samci. K nepříjemné události došlo v polovině května, kdy jeden z nich z neznámých příčin naběhl do plotu. Výsledkem byla oboustranná zlomenina spodní čelisti. I přes profesionální zásah specializovaného lékařského týmu, kdy se podařilo zlomeninu reponovat, mladý samec po několika dnech uhynul.
Ve skupině sitatung západoafrických (Tragelaphus spekei gratus) porodily všechny čtyři chovné samice. Mezi dubnem a prosincem se narodily dvě samice a dva samci, odchovat se podařilo tři z mláďat. Ve skupině jsou navíc tři samice narozené v minulých letech, které by na jaře 2009 měly odejít do chovu ve francouzském Beauval. Chovný samec dosáhl stáří deseti let a v průběhu roku jsme ho byli nuceni několikrát uspat kvůli obtížím s nahromaděnými zbytky potravy v ústní dutině. Již druhým rokem sitatungy během letního období sdílejí výběh s párem zoborožců kaferských (Bucorvus leadbeateri), jejichž zimoviště bylo vytvořeno v prostorách pavilonu koní Převalského. Druhá skupina sitatung složená jen ze samců již několik let oživuje expozici v dolní části zahrady v areálu Vodního světa.
Pro skupinku vodušek abok (Kobus megaceros) nezačal rok příliš šťastně. V lednu jsme byli nuceni utratit jednu ze tří chovných samic, která si způsobila komplikovanou zlomeninu zadní končetiny. Koncem července se narodilo jediné mládě tohoto roku, samice, kterou se podařilo úspěšně odchovat. Vodušky (kromě chovného samce) přes léto sdílely rozlehlý travnatý výběh s přímorožci beisa, samci bong, samci antilop vraných a skupinkou buvolců běločelých. U buvolců běločelých (Damaliscus pygargus phillipsi) jsme zaznamenali jeden úspěšný odchov, v červenci narozenou samici pojmenovanou Kornélie. Porod druhé chovné samice úspěšný bohužel nebyl, mládě bylo v nestandardní poloze a při komplikovaném veterinárním zákroku se nepodařilo zachránit ani mládě (které již bylo mrtvé), ani samici. Jedno mládě (samce) se podařilo odchovat i v sousední skupince buvolců ve výběhu Afrického panoramatu. Místní stádečko je složeno ze tří dospělých samic; chovný samec Billy z důvodu rozdílného plánování porodů v obou skupinách samic v průběhu roku mění své působiště mezi oběma stády. Za úspěch lze považovat i odchod mladého samce Bruna (nar. 2007) do italské zahrady v Bussolengu.
Hlavní doménou 2,5 ha velkého Afrického panoramatu je stádo žiraf Rothschildových (Giraffa camelopardalis rothschildi). Po úspěšných letech 2006 a 2007 byl letošní rok chudší na přírůstky. Jediné mládě se narodilo 11. července samici Kasunze, samec pojmenovaný Bořek. Nízký počet narozených mláďat však není důvodem k obavám, roční pauza byla vzhledem k přibližně patnáctiměsíční délce březosti žiraf očekávaná. Pokud vše půjde jak má, dalšího žirafího „babyboomu“ se dočkáme v první polovině roku 2009. Vzhledem k chovatelským úspěchům z minulých let bylo jaro ve znamení transportů, kdy postupně odešly tři žirafy – samice Saša do dánského Bandholmu, samec Barry do španělského Cabarcena a samice Amina do Budapešti, kam ji na podzim následovala mladší samice Sandra. Vzhledem k početnějším odchodům se počet žiraf z počátečních sedmnácti na začátku roku snížil na závěrečných čtrnáct kusů. Žirafy jsou nadále drženy ve dvou skupinách, menší s dvaadvacetiletým samcem Šimonem a větší s mladším samcem Johanem. Dvacetileté narozeniny v březnu oslavila samice Berta, která se narodila v Kolíně nad Rýnem. V listopadu proběhla úspěšná anestézie mladé samice Hany, kterou jsme byli nuceni podstoupit kvůli nutnosti korekce kopyt.
Kromě žiraf a již zmíněných buvolců jsou dalšími stálými obyvateli smíšeného afrického výběhu také tři zebry Böhmovy (Equus quagga boehmi), samice antilop losích (Taurotragus oryx), stádo vodušek červených (Kobus leche kafuensis) a samice pštrosů afrických (Struthio camelus). U vodušek se v předjaří narodila historicky první mláďata v Zoo Praha. V bezpečí zimní ubikace porodilo všech pět chovných samic a ve všech případech se jednalo o samice! Stádo ve velkém výběhu včetně chovného samce tak přes léto činilo deset kusů; jedno z mláďat nepřežilo první dny života. Novým prvkem, který výrazně oživil druhovou skladbu Afrického panoramatu, byla čtyřčlenná skupinka mladých samců přímorožců šavlorohých. Po úvodních nejistotách se ve výběhu úspěšně aklimatizovali. Všichni mladí samci, kteří byli z hlediska evropského chovného programu (EEP) definování jako „surplus“ – nepotřební, byli v útlém věku kastrováni, aby mezi nimi v budoucnu nedocházelo k nežádoucím agresivním výpadům a mohli setrvat ve společném výběhu s ostatními druhy afrických kopytníků.
Africký pavilon a přilehlý drobný výběh obývají také štětkouni kamerunští (Potamocherus porcus pictus) a hrabáči (Orycteropus afer). Štětkouní expozici dlouhodobě obývají vzhledem k nevhodnosti pro chov jen dva samci. Po úhynu jednoho z nich jsme byli nuceni sehnat nový domov pro druhého, který by začátkem roku 2009 měl odejít do portugalské zahrady v Avintes, kde získá možnost k rozmnožování. Expozice však nadlouho neosiří, nový domov by zde měli nalézt dva mladí štětkouní samci, sourozenci, z anglického Colchestru. Vzdušný prostor nad expozicí štětkounů a hrabáčů tradičně obývá smíšená skupina několika druhů snovačů (Ploceidae), vrabců hnědohřbetých (Passer luteus) a bulbulů zahradních (Pycnonotus barbatus).
Chovatelské oddělení 3, chov kopytníků, je dlouhodobě spjat i s chovem typických „kopytníků“, jako je emu hnědý (Dromaius novaehollandiae), kasuár přilbový (Cassuarius cassuarius) a klokan rudokrký (Macropus rufogriseus), přičemž všechny tři druhy obývají sousední prostory nedaleko výběhu zeber Grévyho. Pár emuů je složený ze 14leté samice a již 33 let starého samce familiérně pojmenovaného Taťulda. Pár kasuárů je o poznání mladší a na rozdíl od emuů se každoročně v předjaří snaží o zplození mláďat. V roce 2008 samice snesla dvě vejce, které samec pečlivě zahříval. Kýženého výsledku však ani v tomto roce bohužel nebylo dosaženo, přestože obě dvě vejce byla oplozená. Mláďata uhynula krátce před vyklubáním. V souvislosti s přestavbou sousedního objektu Černohousky na kavárnu a cukrárnu došlo koncem roku též k drobným expozičním úpravám ve výběhu kasuáří samice – obnova plotu, nová návštěvnická vyhlídka a zvětšení a úprava bazénku.
Chov klokanů rudokrkých je tradičně úspěšný, v průběhu roku se z vaků matek postupně vykulila tři mláďata, jeden samec a dvě samice. Začátkem roku jedno z dříve odchovaných mláďat odešlo do soukromého chovu. Do kategorie úbytků se bohužel zařadil i úhyn dvou dospělých samic, v jednom případě se jednalo o následky blíže nespecifikovaného traumatu.
Pod správu Chovu 3 patří i pracoviště karantény, které kromě standardní předepsané karanténní péče o nově příchozí zvířata plní funkci též jako dočasné útočiště pro zvířata v zahradě se již nacházející. Příčinou pobytu na karanténě je pak nejčastěji zhoršený zdravotní stav daných jedinců, který si žádá pravidelné veterinární péče, či vynucený azyl z důvodu přestavby stávajících expozic. V neposlední řadě plní karanténní pracoviště funkci záchytného centra pro CITES zvířata zabavená Českou inspekcí životního prostředí. Celkem v roce 2008 pracovníci karantény poskytli péči 419 jedincům 154 druhů zvířat (bezobratlí: 2 jedinci 1 druhu; plazi: 72 kusů v 8 druzích; ptáci: 217 jedinců v 95 druzích; savci: 128 jedinců v 50 druzích).
Jaroslav Šimek, Ph.D., kurátor
