Ptáci, lachtani

 

Také v roce 2008 byla jedním z hlavních cílů snaha o vyrovnání se situací zákazu importu ptáků, který výrazně ovlivňuje možnosti získání nových jedinců, ale i větší rozvahu při přenechání vlastních odchovů. Navázání spolupráce s některými privátními chovateli a prohlubování spolupráce s vybranými zoologickými zahradami je snad dobře zvolenou cestou k udržení pestrosti druhů v chovech v lidské péči, jak je známe dnes.

amazoňan jamajský (Amazona collaria), husovec stračí, (Anseranas semipalmata),dytík úhorní (Burhinus oedicnemus), krkavec bělokrký(Corvus albicollis), timálie rudolící (Liocichla ripponi),morčák bílý (Mergus albellus), zebřička timorská (Phoephila g. guttata), hrdlička madagaskarská (Streptopelia picturata), špaček pagodový (Sturnus pagodarum), drozd černoprsý (Turdus dissimilis).

 

Celkem bylo odchováno 324 mláďat u  79 druhů ptáků (2007 − 315 mláďat 74 druhů; 2006 − 246 mláďat 64 druhů), podařilo se tedy opět posunout loňský rekordní výsledek.

 

Příchody ptáků se zastavili na čísle 21, ovšem jen 10 druhů bylo plánovanou obměnou chovu. K tranzitním druhům patřilo 7 druhů dočasně uschovaných pro jiné zoo, 4 druhy přišli do záchranného centra. Plánované i neplánované odchody zahrnují 20 druhů, z čehož 10 druhů odešlo do dalších chovů zoologických zahrad i k soukromým chovatelům. Jednalo se o druhy, které přestali být pro náš chov perspektivní, zaměnily je druhy jiné, či ztratili expoziční umístění. Úhynem jsme ztratili celkem 10 druhů.

U kasuárů přílbových (Casuarius casuarius) se i přes oplozenou snůšku opět nepodařilo navázat na odchovy z minulých let. U tučňáků Humboldtových (Spheniscus humboldti) spadajících do programu EEP jsme regulovaných chovem odchovali 2 mláďata, ostatní oplozená vejce jsme na doporučení koordinátora nelíhli v důsledku naplnění kapacity evropských chovů. Novým druhem obývajícím pavilon Sečuán se stal pár potápek malých (Tachybaptus ruficollis), které jsme získali ze Zoo Drážďany. Věříme, že svou atraktivitou jistě nahradí pestře zbarvené, avšak chovatelsky méně významné kachničky mandarínské.

Z našich dvou druhů pelikánů jsme se dočkali snůšky a vylíhnutí mláďat u obou, tedy u pelikánů kadeřavých (Pelecanus crispus) i pelikánů bílých (P. onocrotalus), ale jen pelikáni kadeřaví byli úspěšní a odchovali 3 mláďata. Naši skupinu pelikánů bílých jsme doplnili o mladou samičku ze Zoo Plzeň a kmenový stav se ustálil na 4 párech

Brodiví začínají být již téměř tradičně silnou skupinou pražské zoo. Ačkoli u marabu afrických (Leptoptilos crumeniferus) k vylíhnutí mláděte letos nedošlo, ostatní druhy nezůstaly pozadu. Náš úspěšný pár čápů černých (Ciconia nigra) odchoval 2 mláďata, která jsme mohli opět vypustit do volné přírody. Od roku 1995 jsme takto vypustili již úctyhodných 23 mláďat a jistě bychom v Evropě nenašli podobně úspěšný pár. S napětím jsme očekávali, zdali se vrátí samec odchovaný v roce 2005, který zoo navštěvoval již v loňském roce a spároval se s naší lichou samičkou chovanou ve voliéře  Dunajská delta. Samec úspěšně zdolal svou migrační trasu, a potvrdil tak svou místní vazbu. Po přípravě hnízda v blízkosti voliéry jsme přistoupili k vypuštění liché samice k samci s nadějí, že by mohli v zoo zůstat. Samička, ovšem odletěla a později jsme z jihozápadních Čech dostali zpětná hlášení o místě jejího výskytu. Voliéra Dunajská delta se může pyšnit rekordními odchovy kolpíků bílých (Platalea leucorodia), kteří začali hnízdit již v nadprůměrně teplém únoru. Po ochlazení jsme ovšem museli vejce odebrat a vylíhlá mláďata dokrmit ručně. S náhradním hnízděním bylo odchováno celkem 18 mláďat. Stejně tak v kolonii ibisů hnědých (Plegadis falcinellus) jsme dosáhli historicky nejvyššího odchovu 14 mláďat. Ibisové se navíc přestěhovali do blízkosti hnízdiště kolpíků před vyhlídku, a tak mohli návštěvníci pozorovat hnízdění z blízkosti 2−3 metrů. V sousední voliéře Africké skály jsme očekávali zejména hnízdění nesytů afrických (Mycteria ibis). Potvrzení odchovu bývá zpravidla obtížnější než prvoodchov a svědčí o dobré chovatelské přípravě páru mimo dobu hnízdění, proto náš odchov 1 ze dvou vylíhlých mláďat byl o to významnější, že na rozdíl od loňského roku jsme byli v ČR jediní. Letošním odchovem 11 mláďat ibisů skalních (Geronticus eremita), se kolonie snad opět ustálila a dala již nadobro zapomenout značných ztrát chovných jedinců při povodni 2002. Taktéž možnost pokračovat ve spolupráci při reintrodukci ibisů skalních v Alpách a předání 6 mláďat rakouskému Waldrappteamu nás utvrzuje o tom, že naše práce má smysl. Přilehlá polodivoká kolonie kvakošů nočních (Nycticorax nycticorax) se rozmělnila a je nucena v důsledku zvýšeného stavebního ruchu hledat stále nová klidnější místa, a tak doufáme, že se v následující hnízdní sezoně do areálu zoo opět vrátí.

Tradiční bašta brodivých Pavilon vodních ptáků nedosáhla na výsledky loňských odchovů, ale 1 mládě čápa simbila (Ciconia abdimii), 3 ručně dokrmená a 1 přirozeně odchované mládě kolpíků růžových (Ajaja ajaja) a 1 mládě v chovech mizejícího ibise bílého (Eudocimus albus) dokládají, že výsledek je přece jen více než uspokojivý. Své odchovy nepotvrdili pouze ibisové rudí (Eudocimus ruber) a tradičně úspěšní volavčíci člunozobí (Cochlearius c. cochlearius). Největší ztrátou byl úhyn samice člunozobce afrického (Balaeniceps rex) na začátku roku, která byla jednou z 5 exemplářů importovaných v roce 2004. Jasnější světlo na chov tohoto druhu v pražské zoo vrhá na sklonku roku dokončená výstavba chovného zázemí pro 1 pár tohoto druhu. Výstavba expozice pro 2. pár by měla začít v roce 2009, aby tak mohli návštěvníci již spatřit tento impozantní druh na vlastní oči.

Poprvé od rozdělení skupiny chovaných 3 druhů plameňáků došlo k úspěšnému pozdnímu zahnízdění alespoň jednoho z nich, a to plameňáků chilských (Phoenicopterus chilensis). Úspěšně bylo odchováno 9 mláďat, přičemž 1 muselo být vzhledem k nepřízni počasí odebráno od rodičů a ručně dokrmeno. Přes snahu o hnízdění u plameňáků růžových (Phoenicopterus roseus) nedošlo ani ke snůšce. Nejrušivějším faktorem se zdá být pár čápů černých sdílející stejnou expozici.

Nejvýraznějším úspěchem je ojedinělý přirozený prvoodchov celkem 9 mláďat husovců stračích (Anseranas semipalmata) od obou našich párů chovaných v pražské zoo již 11 let. Nelze zapomenout na druh dlouhodobě chovaný, avšak doposud úspěšně nerozmnožený, a to morčáka bílého (Mergus albellus), který taktéž přirozeně odchoval 1 mládě. Z tradičně hnízdících druhů potvrdili svou spolehlivost husy kuří (Cereopsis novaehollandiae) svým přirozeným odchovem 2 mláďat. Výraznějším úspěchem je ještě odchov 1 mláděte poláka malého (Athya nyroca), ale v případě odchovu 4 mláďat kachniček mandarínských (Aix galericulata) nelze hovořit o úspěchu. Skupinu našich vrubozobých ptáků doplnili nově příchozí kachny temné (Anas sparsa) od soukromého chovatele, čírky dvouskvrnné (Anas formosa) a osvěžení chovu kachen vlasatých (Anas specularioides) snad zajistí nově příchozí pár ze Zoo Dresden.   

 Také mezi bahňáky bylo dosaženo prvoodchovu 2 mláďat u dytíků úhorních (Burhinus oedicnemus). Samice našeho úspěšného páru čejek senegalských (Vanellus senegallus) snesla opět oplozená vejce, z kterých bylo opět dosaženo odchovu, avšak větším překvapením bylo hnízdění mladého páru z loňského odchovu, který svá mláďata odchoval přirozeně! Celkem bylo odchováno rekordních 8 mladých.

Z chovaných dravců byla odchována opět přirozeným způsobem 2 mláďata orlů východních (Haliaeetus pelagicus) a 3 mláďata orlů bělohlavých (Haliaeetus leucocephalus). Náš zkušený párorlosupa bradatého (Gypaetus barbatus) sice již několik sezon neodchoval vlastní mládě, plní však svou nadmíru důležitou úlohu pěstounů. Přestože se jedná o nejstarší hnízdící pár v evropském záchranném programu, vychoval mládě vylíhlé v Zoo Hannover, které bylo dále předáno do rakouské WBU v rámci záchranného programu. Velký důraz ovšem klademe na odchov supů, kteří patří k těm hůře odchovávatelným druhům. Bohužel, ze dvou druhů chovaných supů se letos odchov nepodařil ani u jednoho. I když supi hnědí (Aegypius monachus) měli 1 vylíhlé mládě, které ovšem zmizelo z hnízda ve stáří pěti dnů, u supů mrchožravých (Neophron percnopterus) k vylíhnutí mláděte nedošlo.

Z řádu sov zopakovali úspěšné hnízdění puštíci bradatí (Strix nebulosa), vyvedli 4 mláďata, poprvé byla mezi odchovanými mláďaty 1 samička. Starý zkušený pár puštíků bělavých (Strix uralensis liturata) letos neodchoval, i když k vylíhnutí mláďat v dutině došlo.

Nový pár puštíků bělavých středoevropských (Strix uralensis macroura) k naší velké radosti odchoval 1 mládě, které je i prvoodchovem v naší zoo. Mládě jsme v rámci reintrodukčního programu předali k vypuštění v NP Šumava. Dvě vyvedená mláďata sovic krahujových (Surnia ulula) byla bohužel po vylétnutí usmrcena sousedním starým samcem puštíka brýlatého. Náš pár kulíšků nejmenších (Glaucidium passerinum) odchoval letos 2 mláďata, která odcestovala do zoo Curych a Jihlava. U sov pálených (Tyto alba) jsme odchovali celkem 13 mláďat, z čehož 9 jsme předali do záchranné stanice AVES Brandýsek. Sýčci obecní (Athene noctua) odchovali 6 mláďat, která budou předána do dalších zoologických zahrad k posílení populace v chovu, neboť vzrůstá zájem o participaci dalších institucí na reintrodukci tohoto druhu.

Mezi stále ubývajícími hrabavými v naší zoo se podařilo přirozeně odchovat 3 mláďata křepelek korunkatých (Rollulus rouloul) od 2 párů, která odešla do Zoo Frankfurt a Avifauna Alphen. Podařilo se též přirozeně odchovat 1 mladého kohoutka našeho nejvzácnějšího bažanta, bažanta malajského (Polyplectron malacense). U frankolínů žlutokrkých(Francolinus leucoscepus) obývajících voliéru Africké skályjsme odchovali dokonce 8 mladých. Ve voliéře opět zahnízdily návštěvnicky atraktivní perličky supí (Acryllium vulturinum) a odchovaly přirozeně 11 mladých. Velkou radost jsme měli z odchovu již třetího mláděte arguse okatého (Argusianus argus). Tento druh jsme začali úspěšně rozmnožovat až po 8 letech chovu. Mezi neperspektivní druhy řádu hrabavých patří tetřívek obecný (Tetrao urogallus), protože nám uhynul poslední chovaný samec a v rámci redukce druhů areálu bažantnice s dalším doplněním nepočítáme. Ze stejného důvodu jsme naši lichou samičku bažanta horského (Polyplectron inopinatum) odeslali do holandské Avifauny v Alphenu.

Pár jeřábů bělošíjích (Grus vipio) vyvedl 2 mláďata ze dvou vajec, která poputují v rámci EEP do zoo Krefeld a Szeged.Všechny ostatní druhy měly opět snůšky neoplozených vajec.Perepelové černokrcí (Turnix suscitator) hnízdili opakovaně a od 2 párů jsme odchovali 8 mláďat, z nichž někteří byli přenecháni zoo Lipsko a Plzeň.

Zástupci řádu měkkozobých patří mezi silně zastoupenou skupinu v pražské zoo. Ze vzácnějších plodožravých holubů byli po třech letech opět úspěšně odchováni 2 holubi bronzoví (Ducula aenea paulina) a 3 holubi dvoubarví (Ducula bicolor). Dále 1 holub nikobarský (Caloenas nicobarica), 1 korunáč šedomodrý (Goura cristata) a rekordní odchov 3 mláďat holoubka černotemenného (Ptilinopus melanospila). Ze zrnožravých holubů si nejvíce ceníme prvoodchovu 2 mláďat hrdliček madagaskarských (Streptopelia picturata). Tyto hrdličky chováme již 6 let a poprvé se nám podařilo vystihnout období pro úspěšné sestavení páru, neboť se jedná o velmi agresivní druh. Ve voliéře Africké skály úspěšně vyhnízdili holubi skalní (Columba livia), v  Sečuánu hrdličky jihoasijské (Streptopelia tranquebarica humilis) av bažantnici po přemístění ze Sečuánu vyhnízdily bez problémuhrdličky čínské (Streptopelia chinensis). Holoubci vrabčí (Columbina passerina) chovaní v expozici Sonora přes opakované hnízdění nemohou dosáhnout odchovu vzhledem k velkému ataku mravenců faraonů na líhnoucí se mláďata. Holoubky skořicové (Columbina talpacoti) chované v Atriu v PKŠ a holuby chocholaté (Ocyphaps lophoptes) zastoupené již velmi starým samcem jsme ztratili vyhynutím.

Mezi papoušky jsou naší nejsilnější skupinou nektarožraví ptáci, kteří se ovšem nechali letos zastínit světovým prvoodchovem v zoologických zahradách vůbec, jímž byla 3 mláďata amazoňanů jamajských (Amazona collaria). Z odchovu 1 samce a dvou samiček počítáme s přenecháním mladého páru do Loro Parque na Tenerife. Naši kakaduové bílí (Cacatua alba) opět odchovali 1 mládě v zázemí pavilonu velkých savců. Z nektarožravých druhů letos bohužel nepotvrdili odchov lorikulové modrobradí (Loriculus vernalis), odchovu jednoho mláděte jsme se dočkali u loriho černohlavého (Lorius domicella) a loriů mnohobarvých horských (Trichoglossus haematodus moluccanus). U loríčků (rod Psittaculirostris) byla poprvé oplozená snůška u loríčků červenohlavých (P. desmarestii), bohužel bez vylíhlých mláďat. Podařilo se nám doplnit chov loríčků o nový mladý pár loríčků rudobradých (Psittaculirostris edwardsii) z německého soukromého chovu. Vzhledem k přípravě přesunutí expozice nektarožravých papoušků do horní části zoo jsme museli snížit stav chovaných druhů, a proto jsme se rozloučili s lorii tříbarvými (Lorius lory lory), kteří ještě stačili odchovat 3 mláďata, a slorii zelenoocasými (Lorius chlorocercus).

Ve skupině srostloprstých se letos nepovedlo úspěšně vylíhnout mládě u zoborožců kaferských (Bucorvus leadbeateri), ale u ostatních druhů se již dařilo. K nejcennějším odchovům patří zopakování odchovu dvojzoborožce nosorožčího (Buceros rhinoceros silvestris), což dokládá i fakt, že v letošním roce byl odchován pouze ve dvou evropských institucích. Ledňáci modrokřídlí (Dacelo leachi) potvrdili svou úspěšnost a se spoluúčastí „helprů“ svého druhu a chovatelů jsme odchovali 4 mláďata. Další z námi chovaných druhů, mandelíci hajní (Coracias garrulus), zahnízdili v počtu 2 párů a vyvedli celkem 8 mláďat.

Jedním z nejdůležitějších odchodů bylo přenechání páru zoborožců vrásčitých (Aceros corrugatus) do Zoo Lipsko, a to z důvodu plánové rekonstrukce PVP, kde byli doposud chováni.

U myšáků hnědokřídlých(Colius striatus) jsme metodou analýzy DNA provedli určení pohlaví, abychom pomohli objasnit příčiny neúspěchu skupinového chovu. Ze 4 vylíhlých mláďat bylo jen 1 odchováno do stáří nad 3 měsíce, ovšem i toto bylo později zabito svými soukmenovci. Skupinku jsme posílili o nově příchozí jedince ze Zoo Antverpy, ale dospěli jsme k závěru, že myšáky nelze dlouhodobě úspěšně chovat ve skupině a je třeba mít jednotlivé páry odděleně.

Přirozený odchov žluny větší (Picus flavinucha mystacalis) se nám stále nedaří, i když došlo k vylíhnutí mláďat dokonce třikrát, bohužel všechna mláďata uhynula do 2 dnů.

Řád pěvců získává zvláštní postavení – stal se nejvíce početně zastoupenou skupinou v zoo; získávání nových jedinců tohoto řádů je stále obtížnější, neboť byli v chovech nejvíce doplňováni ptáky z importu a navíc odchovy nejsou u mnoha druhů nijak jednoduché. Prvoodchovu jsme dosáhli u nově chovaných špačků pagodových (Sturnus pagodarum) a zebřiček timorských (Phoephilla g.guttata) chovaných v zázemí pavilonu Indonéská džungle. U špačků počítáme s vytvořením skupiny mladých a s jejich vypuštěním do otevřené expozice. Prvoodchovu jsme též dosáhli v pavilonu Sečuán u timálie rudolící (Liocichla ripponi) a u drozdů černoprsých (Turdus dissimilis). Pavilon Sečuán reprezentují dále odchovy sojkovců jihočínských (Trochalopteron milnei), drozdů oranžovohlavých (Zoothera citrina melli) a zejména rekordní odchov 3 mláďat iren tyrkysových (Irena puella) ve společném chovu se Zoo Dvůr Králové n. Labem. Po stažení sýkořic vousatých (Panurus biarmicus) do zázemí jsme je přenechali do Zoo Plzeň a ukončili chov tohoto druhu. Mezi obtížně chovatelnými zástupci čeledi timáliovitých se nedařilo tak jako v předešlém roce, ale přesto odchovy 2 sojkovců chocholatých (Garrulax leucolophus diardi), 2 sojkovců šedohnědých (Garrulax palliatus), 1 timálie zlaté (Leiothix lutea) a 6 timálií sečuánských (Liocichla omeiensis) ukazují, že i odchovy takto obtížně chovatelné skupiny se nám daří. Ačkoli jsme u sojkovců rezavočelých (Garrulax rufifrons) taktéž vylíhli 2 mláďata, došlo k nečekanému zvratu v chovu tohoto druhu. Během roku jsme přišli o obě naše samice a mláďata vylíhlá v letošním roce byli 2 samci. Vzhledem k tomu, že nevíme o žádném jiném chovateli tohoto druhu v Evropě, dojde pravděpodobně k vymření toho druhu nejen v našem chovu, ale i v evropském. Kolekci sojkovců obohatily nově příchozí druhy sojkovec Elliotův (Trochalopteron Ellioti), sojkovec bělohrdlý (Garrulax albogularis), sojkovec rezavokřídlý (Dryonastes berthemyi) a sojkovec černobrvý (Trochalopteron affine), z deponace se vrátili sojkovci zrcadloví (Rhinocinchla mitratus). Nejdůležitějším nově příchozím druhem je ohrožený sojkovec dvoubarvý (Garrulax bicolor). Úspěšný rok byl i pro majny Rothschildovy (Leucopsar rothschildi) s odchovem 7 mláďat od dvou párů a odchov 3 mláďat stále více žádaných loskutáků posvátných (Gracula religiosa). Nově příchozí druh čeledi špačkovitých reprezentuje pár majn zlatolících (Mimo dumontii). Z krkavcovitých ptáků je nejvýznamnějším provodchov 1 mláděte krkavců bělokrkých (Corvus albicollis). Zkušený pár krkavců velkých (Corvus corax) již tradičně odchoval 6 mláďat.

Do záchranného centra jsme přijali 8 kakaduů palmových (Probosciger atterimus) a 1 amazoňana kubánského (Amazona leucocephala) zadržených ČIŽP.

Našemu kvintetu lachtanů jihoafrických (Arctocephalus pusillus) jsme počátkem roku začali rekonstruovat jejich expozici, proto jsme byli nuceni hledat partnery, kteří se postarají o naše lachtany po dobu rekonstrukce. Samec a 2 samice našli dočasný domov v improvizovaném zázemí naší zahrady a 2 samice byly převezeny do Zoo Ústí n. Labem do deponace. Kolegové nám vyšli vstříc a ubytovali naše samice po celou dobu rekonstrukce, která by měla být dokončena na začátku návštěvnické sezony roku 2009.

 

Antonín Vaidl, kurátor