Chovatelství - koně Převalského
Mezinárodní plemenná kniha a současný stav celosvětové populace koně Převalského
V mezinárodní plemenná knize koně Převalského, od roku 2001 dostupné všem zájemcům ve webové podobě, bylo na konci roku 2006 zapsáno více než 4650 jedinců dokládajících historii chovu od roku 1899. V celosvětové populaci koní Převalského, která v roce 2006 čítala 1850 žijících jedinců, pokračoval trend minulých let, kdy se těžiště chovu stále rychleji přesouvá do národních parků a záchranných center v Mongolsku a Číně a semirezervací ve střední a východní Evropě. Většina zoologických zahrad chovajících koně Převalského omezila připouštění na míru nezbytně nutnou k udržení menších chovných či expozičních skupin, při zachování stávající genetické variability. V současné době žije více než třetina světové populace koní Převalského v přírodních nebo přírodním poměrům blízkých podmínkách. Vzhledem k příznivému vývoji početnosti těchto populací skončilo období každoročních transportů z Evropy do Mongolska a Číny. V nejbližší budoucnosti se počítá s přesuny už jen mezi chovnými centry v aklimatizačních stanicích a národních parcích Mongolska a Číny. Doplňování vysazených populací jedinci z evropských, amerických či australských zoologických zahrad připadá v úvahu jen v omezené míře z genetických důvodů. Dalším důvodem ukončení pravidelných transportů jsou vysoké náklady na leteckou dopravu koní.
V Mongolsku pokračovala reintrodukce koní Převalského ve třech centrech – Tachin Tal v národním parku Gobi, Chustajn Nuruu v stejnojmenném národním parku poblíž Ulanbátaru (obě stanice byly otevřeny v roce 1992) a nové aklimatizační stanici Khomiin Tal vybudované v letech 2003–2004 poblíž hranic národního parku Khar Us Nuur, asi 250 km od města Hovd. Stanici vybudovala ve spolupráci s mongolskými ochranáři francouzská nadace Association Takh a francouzská pobočka WWF; v říjnu 2004 a srpnu 2005 sem bylo převezeno 20 koní z rezervace Le Villaret v jižní Francii.
Z hlediska vytčených cílů dosáhla v Mongolsku největších úspěchů stanice v národním parku Chustajn Nuruu, kde na konci roku 2006 žilo na 170 koní, z toho dvě třetiny se volně pohybují po celém území parku. Od roku 1992 se zde narodilo přes 220 hříbat. I když každý rok téměř čtvrtina narozených hříbat padne za oběť vlkům, populace stále roste. Při porovnávání se stanicemi Tachin Tal a Khomiin Tal situovanými v polopouštních a pouštních zónách je však třeba vzít v úvahu, že Chustajn Nuruu leží v podstatně příznivějších klimatických a vegetačních podmínkách, ovšem mimo historický areál rozšíření koně Převalského. Velkou nevýhodou je omezená rozloha parku, který je navíc obklopen početným osídlením. Riziko představuje stálá přítomnost domácích koní. Rok 2006 byl velmi bohatý na události v Tachin Talu a přilehlé části národního parku Gobi, v oblasti, kde na přelomu 60. a 70. let minulého století žili poslední divocí koně. Na jaře 2006 se ve volně žijících stádech narodilo 18 hříbat a celková početnost populace poprvé v historii reintrodukce přesáhla sto jedinců. V červenci 2006 byla poblíž stejnojmenné osady slavnostně otevřena nová budova správy národního parku Gobi vybavená školícím střediskem a laboratoří. Finanční prostředky a výstavbu budovy obstarala mezinárodní nadace International Takhi Group (ITG) a mongolská vláda. Pražská zoologická zahrada přispěla zakoupením technického zařízení potřebného k sledování volně žijících stád koní Převalského. Přes nesporné úspěchy reintrodukčních projektů existují i problémy. V národním parku Chustajn Nuruu se množí případy agresivního chování přespočetných hřebců, kteří vyvolávají ve stádech konflikty a někdy zabíjejí hříbata. V Gobi jsou stále velkým problémem vlčí smečky, v srpnu a září 2006 jim padlo za oběť 12 koní. Třetí mongolský projekt v lokalitě Khomiin Tal je stále na počátku, ani v roce 2006 se zde dosud nenarodilo ani jediné mládě a zdá se, že úvodní etapa aklimatizace bude stejně obtížná jako v národním parku Gobi.
Dobrých chovatelských výsledků dosáhla i čínská stanice Jimsar v provincii Xinjiang, kde se od roku 1990 narodilo přes 220 hříbat. Po dlouholetých odkladech se v letech 2002–2004 za spolupráce zoologických zahrad ve Washingtonu a Kolíně n. R. uskutečnil přesun části chovného stáda z Jimsaru do rezervace Kalameili o rozloze 1,7 mil km² na severním okraji Džungarské pánve v podhůří Ťan-šanu. V letech 2005–2006 se zde narodila první hříbata. Vzhledem k tomu, že lokalita je vzdálena vzdušnou čarou asi 180 km od mongolské aklimatizační stanice Tachin Tal, existuje naděje, že by v budoucnu mohlo dojít k propojení vysazených populací a obnovení starých stezek, kudy divocí koně ještě počátkem 50. let minulého století táhli v tuhých zimách z podhůří Mongolského Altaje do džungarských stepí.
V rámci návštěvy Mongolska proběhla 14. července v přírodovědném muzeu v Ulanbátaru vernisáž výstavy „Divocí koně z Prahy“ připomínající podíl Zoo Praha na záchraně koně Převalského a naše kontakty s mongolskými vědci a institucemi. Vernisáže se zúčastnil osobně i velvyslanec ČR v Mongolsku pan Jiří Nekvasil. V průběhu návštěvy se podařilo s mongolskými odborníky oživit někdejší kontakty z poloviny 90. let a vytvořit podmínky pro opětovné zapojení pražské zoologické zahrady do programu návratu koně Převalského přírody západního Mongolska.
RNDr. Evžen Kůs, vedoucí oddělení
V mezinárodní plemenná knize koně Převalského, od roku 2001 dostupné všem zájemcům ve webové podobě, bylo na konci roku 2006 zapsáno více než 4650 jedinců dokládajících historii chovu od roku 1899. V celosvětové populaci koní Převalského, která v roce 2006 čítala 1850 žijících jedinců, pokračoval trend minulých let, kdy se těžiště chovu stále rychleji přesouvá do národních parků a záchranných center v Mongolsku a Číně a semirezervací ve střední a východní Evropě. Většina zoologických zahrad chovajících koně Převalského omezila připouštění na míru nezbytně nutnou k udržení menších chovných či expozičních skupin, při zachování stávající genetické variability. V současné době žije více než třetina světové populace koní Převalského v přírodních nebo přírodním poměrům blízkých podmínkách. Vzhledem k příznivému vývoji početnosti těchto populací skončilo období každoročních transportů z Evropy do Mongolska a Číny. V nejbližší budoucnosti se počítá s přesuny už jen mezi chovnými centry v aklimatizačních stanicích a národních parcích Mongolska a Číny. Doplňování vysazených populací jedinci z evropských, amerických či australských zoologických zahrad připadá v úvahu jen v omezené míře z genetických důvodů. Dalším důvodem ukončení pravidelných transportů jsou vysoké náklady na leteckou dopravu koní.
V Mongolsku pokračovala reintrodukce koní Převalského ve třech centrech – Tachin Tal v národním parku Gobi, Chustajn Nuruu v stejnojmenném národním parku poblíž Ulanbátaru (obě stanice byly otevřeny v roce 1992) a nové aklimatizační stanici Khomiin Tal vybudované v letech 2003–2004 poblíž hranic národního parku Khar Us Nuur, asi 250 km od města Hovd. Stanici vybudovala ve spolupráci s mongolskými ochranáři francouzská nadace Association Takh a francouzská pobočka WWF; v říjnu 2004 a srpnu 2005 sem bylo převezeno 20 koní z rezervace Le Villaret v jižní Francii.
Z hlediska vytčených cílů dosáhla v Mongolsku největších úspěchů stanice v národním parku Chustajn Nuruu, kde na konci roku 2006 žilo na 170 koní, z toho dvě třetiny se volně pohybují po celém území parku. Od roku 1992 se zde narodilo přes 220 hříbat. I když každý rok téměř čtvrtina narozených hříbat padne za oběť vlkům, populace stále roste. Při porovnávání se stanicemi Tachin Tal a Khomiin Tal situovanými v polopouštních a pouštních zónách je však třeba vzít v úvahu, že Chustajn Nuruu leží v podstatně příznivějších klimatických a vegetačních podmínkách, ovšem mimo historický areál rozšíření koně Převalského. Velkou nevýhodou je omezená rozloha parku, který je navíc obklopen početným osídlením. Riziko představuje stálá přítomnost domácích koní. Rok 2006 byl velmi bohatý na události v Tachin Talu a přilehlé části národního parku Gobi, v oblasti, kde na přelomu 60. a 70. let minulého století žili poslední divocí koně. Na jaře 2006 se ve volně žijících stádech narodilo 18 hříbat a celková početnost populace poprvé v historii reintrodukce přesáhla sto jedinců. V červenci 2006 byla poblíž stejnojmenné osady slavnostně otevřena nová budova správy národního parku Gobi vybavená školícím střediskem a laboratoří. Finanční prostředky a výstavbu budovy obstarala mezinárodní nadace International Takhi Group (ITG) a mongolská vláda. Pražská zoologická zahrada přispěla zakoupením technického zařízení potřebného k sledování volně žijících stád koní Převalského. Přes nesporné úspěchy reintrodukčních projektů existují i problémy. V národním parku Chustajn Nuruu se množí případy agresivního chování přespočetných hřebců, kteří vyvolávají ve stádech konflikty a někdy zabíjejí hříbata. V Gobi jsou stále velkým problémem vlčí smečky, v srpnu a září 2006 jim padlo za oběť 12 koní. Třetí mongolský projekt v lokalitě Khomiin Tal je stále na počátku, ani v roce 2006 se zde dosud nenarodilo ani jediné mládě a zdá se, že úvodní etapa aklimatizace bude stejně obtížná jako v národním parku Gobi.
Dobrých chovatelských výsledků dosáhla i čínská stanice Jimsar v provincii Xinjiang, kde se od roku 1990 narodilo přes 220 hříbat. Po dlouholetých odkladech se v letech 2002–2004 za spolupráce zoologických zahrad ve Washingtonu a Kolíně n. R. uskutečnil přesun části chovného stáda z Jimsaru do rezervace Kalameili o rozloze 1,7 mil km² na severním okraji Džungarské pánve v podhůří Ťan-šanu. V letech 2005–2006 se zde narodila první hříbata. Vzhledem k tomu, že lokalita je vzdálena vzdušnou čarou asi 180 km od mongolské aklimatizační stanice Tachin Tal, existuje naděje, že by v budoucnu mohlo dojít k propojení vysazených populací a obnovení starých stezek, kudy divocí koně ještě počátkem 50. let minulého století táhli v tuhých zimách z podhůří Mongolského Altaje do džungarských stepí.
V rámci návštěvy Mongolska proběhla 14. července v přírodovědném muzeu v Ulanbátaru vernisáž výstavy „Divocí koně z Prahy“ připomínající podíl Zoo Praha na záchraně koně Převalského a naše kontakty s mongolskými vědci a institucemi. Vernisáže se zúčastnil osobně i velvyslanec ČR v Mongolsku pan Jiří Nekvasil. V průběhu návštěvy se podařilo s mongolskými odborníky oživit někdejší kontakty z poloviny 90. let a vytvořit podmínky pro opětovné zapojení pražské zoologické zahrady do programu návratu koně Převalského přírody západního Mongolska.
RNDr. Evžen Kůs, vedoucí oddělení
Další články v sekci ... Výroční zpráva 2006
- Ekonomická zpráva
- Chovatelství - přehledy
- Chovatelství - ptáci
- Chovatelství - savci (kromě kopytníků)
- Chovatelství - savci (kopytníci)
- Chovatelství - plazi
- Chovatelství - veterinární zpráva
- Chovatelství - CITES centrum
- Chovatelství - projekty in-situ
- Veřejnost
- Management
- Provoz a údržba
- Stavební činnost
- Zaměstnanci
