Chovatelství - savci (kromě kopytníků)
Savci (kromě kopytníků)
V roce 2005 proběhlo na chovatelském oddělení II. dokončení nových expozic kotulů, lemurů, chápanů, gueréz a tapírů v rámci expozičního celku Vodní svět a dokončení nového chovného zařízení pro levharty mandžuské. Na konci roku začala přestavba klecí u pavilonu kočkovitých šelem na voliéry pro malé kočky. Snížený stavební ruch, nové expozice a zázemí a doplnění stavů zvířat v předešlých letech se příznivě projevilo na chovatelské práci. Stav druhů na počátku a konci roku byl téměř identický (98, resp. 97 druhů). Vzhledem k ukončení chovu některých druhů, příchodům nových druhů a dočasnému umístění zvířat z jiných zoo bylo celkem v průběhu roku chováno 108 druhů savců. Celkem se rozmnožovaly 52 druhy savců.
První rok provozu pavilonu Indonéská džungle přinesl zejména odchovy v noční sekci pavilonu. Odchovali jsme zde 2 samce kuskusů pozemních (Strigocuscus gymnotis) ve dvou vrzích, pár kusu liščích (Trichosurus vulpecula) ve dvou vrzích, 6 klokánků králíkovitých (Bettongia penicillata) a nejméně 7 kaloňů egyptských (Rousettus aegyptiacus). Odchov kuskuse pozemního je první v České republice. V závěru roku jsme museli rozdělit samce a samice klokánků králíkovitých, protože již nejsme schopni prostorově umístit dospívající mláďata tohoto vzájemně agresivního druhu. Kolonie kaloňů egyptských osídlila vyšší strop v návštěvnické chodbě „nokturna“ a porody v ní přestaly být evidovatelné. Zcela novým druhem v noční části je pár jezevců šedých (Melogale moschata) z Barmy – tento druh není v současnosti v zoologických zahradách mimo jihovýchodní Asii zastoupen. Ve skleníkové hale pavilonu jsme zaznamenali odchov tan severních (Tupaia belangeri, celkem i se zázemím 5 mláďat) a první odchov u mladého páru vyder malých (Amblonyx cinerea) – celkem tři samce. Společná expozice orangutanů (Pongo pygmaeus) a gibonů larů (Hylobates lar) se ukázala jako bezproblémová, zvířata navíc v červnu získala přístup do nové venkovní voliéry. Až do nástupu prvních celodenních mrazů sem měla zvířata umožněn přístup po 24 hodin denně, což využívala zejména dvojice gibonů – i v relativně chladném počasí nocovali giboni na římsách voliery raději než ve skleníku. Expozice primátů musela bohužel opustit skupina hulmanů jávských (Trachypithecus auratus). Přes naše úsilí o jejich habituaci ve vymezené expozici si zde hulmani nezvykli a setrvale ostrůvek opouštěli. Proto jsme je nakonec předali do zoologické zahrady ve Dvoře Králové a v expozici je nahradila samice binturonga (Arctictis binturong).
Expozice „Afrika zblízka“ opět ukázala svůj chovatelský potenciál. Poprvé od jejího otevření v roce 2004 jsme zaznamenali odchov damanů kapských (Procavia capensis – 5 mláďat), mangust liščích (Cynictis penicillata – 3 mláďata), mangust trpasličích (Helogale parvula – ve dvou vrzích 7 mláďat), veverek kapských (Xerus inauris – 2 mláďata) a 1 lemura tmavého (Eulemur macaco macaco). Většina těchto druhů se rozmnožovala v Zoo Praha poprvé, mangusty trpasličí vůbec poprvé v ČR. Opakovaně se rozmnožovali maki trpasličí (Microcebus murinus – viz níže), komby ušaté (Galago senegalensis – 2 mláďata), dikobrazi jihoafričtí (Hystrix africaeaustralis – 5 mláďat) a zejména medojedi (Mellivora capensis) – jeden samec se narodil v závěru roku a je úspěšně odchováván. Zoo Praha je momentálně stále jediným světovým zařízením, kde probíhá rozmnožování a odchov tohoto druhu. Ukončili jsme chov fenků (Vulpes zerda) a v závěru roku jsme po několika pokusech sestavili pár psů ušatých (Otocyon megalotis) – samec pochází ze Dvora Králové n. L., samice z JAR.
V roce 2005 bylo zporovzněno nové rozsáhlé zázemí pro chov drobných savců v budově Statku, které tvoří základ chovu pro expozice malých druhů v „Africe zblízka“. V expozicích se tak v roce 2005 objevilo několik nových druhů hlodavců – veverka bušová (Paraxerus cepapi), tarbík velký (Jaculus orientalis), bodlinatka egyptská Hunterova (Acomys cahirinus hunteri), jako rezerva v zázemí pak myš travní (Arvicanthis abyssinicus), myška africká (Mus minutoides) a pískomil rudoocasý (Meriones lybicus). V zázemí jsou dále umístěny i některé poloopice, drápkaté opice, tany, vačnatci aj. Nejvýznamnějšími odchovy zde byli makiové trpasličí (celkem 10 mláďat ve čtyřech vrzích) a dva české prvoodchovy – lvíček zlatohlavý (Leontopithecus chrysomelas – po sledu neúspěšných porodů v předchozích letech) a hlodoun menší (Cannomys badius) – oba po jednom odchovaném mláděti. Zejména odchov podzemního hlodouna je v zoo unikátem. Samce hlodouna jsme vystavili v „podzemní expozici“ v „Africe zblízka“ jako náhradu za dosud stále nedovezené rypoše. Hlodoun se zde dobře zabydlel, a tak uvažujeme o dovozu východoafrických zástupců této skupiny, abychom dodrželi zoogeografickou náplň expozice (pavilon je koncipován jako výlučně africký, zatímco hlodoun menší pochází z JV Asie). V zázemí se dále rozmnožovaly tyto druhy: bodlinatka turecká (Acomys cilicicus), bodlinatka egyptská tmavá (Acomys cahirinus cahirinus), bodlinatka egyptská Hunterova a bodlinatka zlatá (Acomys russatus). Zejména chov kriticky ohrožené bodlinatky turecké je významný. Déle se zde množili: pískomil hedvábný (Meriones crassus), pískomil Shawův (Meriones shawii), pískomil štětkatý (Gerbillus dasyurus), pískomil veverkoocasý (Sekeetamys calurus – po několika letech se podařilo založit perspektivní chov tohoto druhu a na konci roku 2005 bylo odchováno téměř 60 mláďat), pískomil kyjochvost (Pachyuromys duprasi), plch savanový (Graphiurus parvus), myš nilská (Arvicanthis niloticus), myš travní, myš páskovaná (Lemniscomys striatus) a myš zebrovaná (Lemniscomys barbarus), myška africká (její chov bohužel po chovatelské chybě zanikl), tana severní a vakoveverka létavá (Petaurus breviceps – celkem 5 mláďat). Do zázemí jsme přesunuli i samce loriho (Loris tardigradus) z pavilonu Indonéská džungle, kde ho nahradila rodina outloňů jávských (Nycticebus javanicus). V druhé polovině roku jsme získali novou samici loriho ze zoo Frankfurt.
Dalším zázemím pro „Afriku zblízka“ je tzv. „Stáj C“. Slouží však i k chovu celé řady dalších druhů. V roce 2005 zde probíhala zejména socializace skupin primátů pro nové expozice – díky velmi variabilnímu uspořádání prostoru se zde podařilo úspěšně vytvořit expoziční skupinu lemurů kata (Lemur catta) s lemurem bělohlavým (Eulemur albifrons) a skupinu gueréz pláštíkových (Colobus guereza – viz Vodní svět). V druhé polovině roku jsme do prostor, které uvolnila tato zvířata, umístili nové chovné páry lemurů, sestavené v roce 2005 – pár lemurů běločelých a zejména pár vari bělopásých (Varecia variegata subcincta). Samce vari bělopásého jsme získali bohužel až v závěru roku, takže se nám nepodařilo zachytit jejich reprodukční sezonu. Nejvýznamnějším odchovem tohoto zázemí byli manuli (Otocolobus manul). Z pěti narozených mláďat se podařilo úspěšně odchovat čtyři. Stejně jako v předešlých letech se u nich objevily zdravotní problémy, opět v období na přelomu srpna a září. Vzhledem ke každodenní kontrole byl stav zachycen včas a až na jednu samici všechna mláďata úspěšně vyléčena. Naše úspěšnost odchovů (dosud 9 z 12 narozených mláďat) tak vysoko předstihuje běžnou světovou úroveň u tohoto nesmírně choulostivého a citlivého druhu.
Rajon medvědů byl postižen citelnou ztrátou – na začátku roku uhynul chovný samec medvěda ledního (Ursus maritimus) v důsledku věku a zhoubného nádoru jater. Dosud se nám nepodařilo získat náhradu, situace v chovu ledních medvědů je celoevropsky špatná a získání nového jedince obtížné. U dalších druhů šelem v horní části zoo došlo k odchovu u vlků eurasijských (Canis lupus lupus – 3 mláďata) a nosálů červených (Nasua nasua). U nosálů jsme přistoupili k omezení reprodukce pomocí antikoncepce. Odchod 4 mladých vlků eurasijských do zahraničních zoo umožní pro rok 2006 netlumenou reprodukci tohoto poddruhu. Opět se v roce 2005 rozmnožovala reprodukčně problematická samice geparda (Acinonyx jubatus) Gara. Zatímco v roce 2004 byla její mláďata neživotaschopná anebo bylo nutno je odebrat na umělý odchov, v roce 2005 odumřel plod v průběhu březosti a bylo nutno jej veterinárně odstranit. Proto jsme se rozhodli již Garu v budoucnosti nepřipouštět a dovezli jsme novou samici z holandského Wassenaru. Ta byla umístěna do nového chovatelského zázemí mimo přístup veřejnosti. Po pětileté přestávce se opět rozmnožovaly hyeny čabrakové (Parahyaena brunnea). Nový samec ze zoo v Kronbergu se ukázal jako zatím nesocializovatelný, nicméně jeho přítomnost zřejmě vedla k nastartování reprodukce u našich stávajících zvířat. Samice bohužel porodila ve venkovní přirozené noře v poměrně pozdním termínu (konec září) a mláďata zmizela zřejmě během klimaticky nepříznivého deštivého období. Dovezli jsme novou skupinu šesti psů pralesních (Speothos venaticus) z Tierparku Berlin a ukončili chov fretů kočičích (Bassariscus astutus – poslední samice odešla do zoo Arnhem). U tayr (Eira barbara) se bohužel prokázalo, že jde o dvě samice, nikoli o pár. Od druhé poloviny roku byly umístěny v expozici amerických šelem, o dopárování se pokusíme v roce 2006. Chov jsme doplnili dále o mladý pár ocelotů stromových (Leopardus tigrinus) a mladý pár levhartů mandžuských (Panthera pardus orientalis). Levharti osídlili nové zařízení v sousedství rekonstruované expozice tygrů ussurijských. Po úplném dokončení areálu na jaře 2006 zde předpokládáme chov jednoho samce a dvou samic levhartů.
V horní části zoo se dále rozmnožovaly v rámci chovatelského oddělení 2 dva druhy hlodavců – mara stepní (Dolichotis patagonum) a urzon kanadský (Erethizon dorsatum – 1 samec) a dva druhy vačnatců – klokan rudý (Macropus rufus – 4 mláďata, vesměs potomci nového samce dovezeného z Emmenu v roce 2003) a vůbec poprvé v historii zoo klokan parma (Macropus parma). Příznivě se tak projevila výměna samce klokana parmy – původní samec byl nahrazen novým z Olomouce, přítomnost prvního mláděte jsme zjistili na podzim a do konce roku byly obsazeny vaky všech tří samic.
Na úseku horských kopytníků proběhl úspěšný odchov 14 paovcí hřivnatých (Ammotragus lervia) – stádo se tak rozrostlo v letním období až na 45 jedinců, 4 tahrů himálajských (Hemitragus jemlahicus) a po dlouholeté přestávce také 1 kozorožce kavkazského (Capra caucasica). U tohoto ohroženého druhu jsme po delší době vytvořili chovnou skupinu se značnou genetickou pestrostí – k chovnému samci dovezenému v roce 2004 z Paříže jsme připojili dvě malé skupiny z Olomouce a Bojnic. Narozené mládě pochází po samci ještě z olomouckého chovu, narození prvních opravdu „pražských“ mláďat můžeme očekávat v roce 2006. V závěru roku čítala skupina 10 jedinců. Rozmnožovali se i makakové magoti (Macaca sylvanus), obě mláďata byla odchována. V průběhu celého roku jsme zaznamenali pouze jediný náhodný únik makaka – šlo o tohoroční mládě, které dosud nemělo zkušenosti s elektrickým ohradníkem. Do výběhu se vrátilo bezprostředně po úniku samo a chování celé skupiny se tak pro rok 2005 dá charakterizovat jako stabilizované. V roce 2005 jsme vytvořili pár i u dlouho solitérně chovaných goralů východních (Nemorhaedus caudatus griseus). Obě zvířata bohužel uhynula, s největší pravděpodobností v důsledku alimentární otravy, bez přesně určeného druhu toxinu.
V pavilonu kočkovitých šelem neproběhly zásadnější změny. K samici tygra sumaterského (Panthera tigris sumatrae), dovezené v roce 2004, jsme zápůjčkou získali samce ze zoo Jihlava. Zvířata se pářila, k zabřeznutí nicméně nedošlo. Pár levhartů mandžuských, sestavený ze staré nehybridní samice Kuli a nového samce Kona z Antwerp, se neosvědčil – Kon samici vážně napadl během připouštění, ačkoli byla samice v plné říji. Na konci roku jsme strhli klece na jihovýchodní straně objektu a započali jejich rekonstrukci. Ta bude spočívat v jejich zvětšení a ozelenění. V budoucnu bychom chtěli v této části pavilonu chovat menší druhy kočkovitých šelem – záměrem pro rok 2006 jsou následující druhy: kočka rybářská (Prionailurus viverrinus), levhart obláčkový (Neofelis nebulosa), karakal (Caracal caracal), jaguarundi (Herpailurus yagouarundi) a případně další druh, o jehož dovozu jednáme. V roce 2005 probíhaly i menší zahradnické úpravy pavilonu – ozelenění výběhů tygrů a vnitřních expozic malých koček.
V pavilonu goril nížinných (Gorilla gorilla gorilla) úspěšně probíhal odchov gorilího mláděte Moji matkou Kijivu. I druhá samice Shinda se pářila s chovným samcem, k zabřeznutí však bohužel nedošlo. Opět jsme se pokusili nalézt hormonální implantát, který dostala před příchodem do Prahy v minulosti, jenž stále brání její reprodukci. Hledání bylo nicméně bez výsledku. Rozbory hormonálních hladin v krvi vyšetřované samice prokázaly klesající aktivitu implantátu, která je však stále dostatečná, aby zabránila početí. Celou skupinu goril mohli v závěru roku sledovat návštěvníci internetových stránek Českého rozhlasu v on-line přenosu. Stali se tak svědky i začleňování staronové samice Kamby, která přišla do naší skupiny v závěru roku. Cílem je poskytnout jí kontakt s matkou, která odchovává mládě přirozeným způsobem, a možnost páření s prokazatelně chovným samcem. Po počátečním napětí se Kamba ve skupině stabilizovala a pravidelně se účastnila kontaktů s mládětem. V pavilonu proběhly i odchovy pásovců štětinatých (Chaetophractus villosus), stejně jako v předchozím roce. Tentokrát jsme se však pokusili o dva odchovy v jedné sezoně, což se nám i podařilo – ve dvou vrzích jsme odchovali 3 mláďata. Tři mláďata se narodila i tamarínům žlutorukým (Saguinus midas), poprvé v Zoo Praha. Přestože je samice prvnička, odchovává úspěšně celý vrh. S pavilonem goril sousedí i nová expozice kotulů veverovitých (Saimiri sciureus), ohraničená ze všech stran vodním příkopem. Umístili jsme sem zbytek skupiny kotulů z expozice uzavřené v předchozím roce a doplnili ji o tři nová zvířata z Olomouce. Skupina se zde velmi dobře stabilizovala – zpočátku navštěvovali kotulové výběh pouze ve večerních a nočních hodinách, posléze si zvykli na návštěvnický provoz a výběh využívali po celý den. Došlo k porodu jednoho mláděte, které však samice neodchovala. V závěru roku byly další samice březí.
V pavilonu velkých savců jsme potvrdili, že nová samice slona indického (Elephas maximus) Praya necykluje, a proto byla v závěru roku předána do zoo v Amiens. Přesto došlo k historicky prvnímu páření slonů – samec Naing Thein se pářil se samicí Shanti. Pravděpodobnost jejího zabřeznutí je však vzhledem ke stavu jejích reprodukčních orgánů minimální. Kuriozitou je, že Naing Thein se i tak stal v roce 2005 otcem slůněte, narozeného v holandském Emmenu a počatého ještě před jeho příchodem do Prahy v roce 2003. Významnou změnou v chovu slonů byla přestavba stáje slonic na nevazný způsob chovu, v souladu se současným trendem chovu slonů. Stáj je připravená i na potenciální příchod nové sloní samice. Drobnými, ale podstatnými změnami pro chov slonů byly i instalace různých herních prvků, zbudování nových vrat v koridoru za stájemi a příprava kontaktní stěny mezi výběhy samce a samic, jejíž zbudování proběhne v roce 2006. Stejně tak je naplánována soustava dvířek, která umožní u samce provádět pedikúru a odběry krve při zachování bezkontaktního přístupu (resp. Prostřednictvím tzv. chráněného kontaktu). Rozmnožoval se opět pár hrochů obojživelných (Hippopotamus amphibius), mateřské chování samice Marušky je však stále nestandardní a mládě uhynulo. Jediný odchov v pavilonu tak představují dvojčata kapybar (Hydrochaeris hydrochaeris).
Pár tapírů jihoamerických (Tapirus terrestris) se přestěhoval z pavilonu velkých savců do jedné z nových expozic v areálu Vodní svět. Chovatelský úsek II. zde má dále tři expozice primátů na ostrovech s přirozeným stromovým porostem. Chov primátů zde dostává novou kvalitu – zejména pozorování gueréz pláštíkových v korunách stromů je v prudkém kontrastu k možnostem tradičních expozic. Dvě expozice jsou celoroční, a to pro výše zmíněné guerézy (zatím chováme skupinu dvou samic a dvou kastrovaných samců, v roce 2006 by ji měl doplnit chovný samec) a chápany středoamerické (Ateles geoffroyi) – skupinu čtyř mladých zvířat jsme dovezli v roce 2005 z guatemalské Aurora zoo. Sezonní expozicí je ostrůvek pro lemury vari červené (Varecia variegata rubra), který bude určen pro menší samčí skupinu (do 5 jedinců). Stranou areálu Vodního světa je poslední z nově upravených expozic primátů – společný výběh lemurů kata a lemurů běločelých, určený opět pro samčí skupinu obou druhů. Pro výběh jsme využili uzavřenou expozici kotulů, kterou jsme ze všech stran ohraničili vodním příkopem. Expozice je koncipována jako průchozí, návštěvník v ní může zažít i přímý kontakt se zvířaty. Pro dodržování pravidel návštěvy expozice je zde stálá průvodcovská služba, která kromě podávání informací zejména dohlíží na to, aby návštěvníci zvířata nekrmili. Příjemným zjištěním pro nás bylo, že ze čtyř skupin primátů (guerézy, lemuři kata, vari červený, kotulové) vypuštěných na nové ostrovy se ani jedna nepokusila své vymezené „teritorium“ opouštět, přestože v určitých přechodových sekcích je bariérou pouze elektrický ohradník.
RNDr. Pavel Brandl, PhD, kurátor
