Chovatelství - savci (kopytníci)
Savci – kopytníci
V průběhu roku 2005 se na úseku chovu kopytníků narodilo celkem 68 mláďat 21 druhu, což je jen o dvě mláďata a jeden rozmnožující se druh méně než v roce předešlém. Srovnatelná je i úspěšnost přežívání, konce roku se dožilo přes 70 % narozených mláďat. Reprodukčně nejúspěšnějším druhem se stala sitatunga západoafrická s 11 narozenými mláďaty, poprvé v zahradě se narodila mláďata nově dovezených vodušek abok. Ke konci roku bylo na úseku chováno 37 druhů savců a 11 druhů ptáků. Oproti předešlému roku to znamená úbytek o čtyři druhy – zatímco kozy kamerunské a ovce kamerunské byly přemístěny do expozic v jiné části zahrady, s nyalami nížinnými a srnčíkem korejským se v pražské zahradě již nesetkáte.
Dlouhodobě nejpočetněji chovaným druhem na úseku chovu kopytníků je totemové zvíře pražské zoo, kůň Převalského (Equus przewalskii) – stav ke konci roku činil 25 koní. Většina z nich je ale umístěna v chovné stanici v Dolním Dobřejově, kde v oddělených stádech žije 5 hřebců a 14 klisen. V souladu s politikou evropského chovného programu reprodukce probíhá jen v omezené míře, a to v pražské expoziční skupině, vedené nyní již devatenáctiletým hřebcem Ginem. Obě dospělé klisny během roku porodily zdravá hříbata – patnáctiletá Uršula přivedla na svět klisničku Jessicu jako své již sedmé mládě a Ycori v srpnu hřebečka Jásona. Na podzim pražské stádo opustily tři dospívající klisny – všechny byly zatím převezeny na Dobřejov. Jiná tři zvířata opustila naopak Dobřejov, a to v srpnu, kdy trio starších klisen nalezlo nový domov v brněnské zoo. Zde budou plnit ryze expoziční účely, protože všechny tři jsou nositelkami takzvaného fox genu, který je z hlediska rozmnožování nežádoucí. Smutnou událostí byl březnový úhyn klisny Chrudimky, deponované v prostoru státního zámku Slatiňany. Následná pitva prokázala, že příčinou byla otrava tisovými větvičkami, které Chrudimce musel podat nějaký návštěvník. Chrudimka tak nechtě rozšířila smutné řady zvířat, která zbytečně uhynula jen díky lidské bezohlednosti a naivitě. Její místo po boku hřebce Fučíka po měsíci zaujala další z dobřejovských klisen – Xendy. Součástí pražského chovu je též nejstarší žijící kůň Převalského na světě – klisna Cilka, narozená v roce 1972.
Vzhledem k dlouhotrvajícímu nezájmu o další evropský chov kiangů (Equus kiang holdereri) a vzhledem k omezeným kapacitám naší zahrady jsme u těchto asijských oslů byli nuceni zastavit rozmnožování. Po narození jedné klisničky v červenci byl chovný samec Taushkan oddělen do samostatného výběhu. Počet chovaných kiangů ke konci roku činil 11 zvířat.
Expozice zeber Grévyho (Equus grevyi) se v květnu rozrostla o nově dovezenou klisnu Hattie, která sice do zahrady dorazila již na sklonku roku 2004, nicméně až nyní bylo možné zrealizovat pokus o její začlenění ke stávajícímu páru. Po několika měsících se ukázalo, že Hattie z rodného Banhamu přišla již odpářená. Vzhledem k jejímu nízkému věku a zřejmě i vzhledem k blízké příbuznosti otce však došlo k předčasnému porodu mrtvého mláděte. Příčinou mohla být ale i agrese a s tím související stres ze strany hřebce Arnolda, který postupně eskaloval projevy své dominance. Vzhledem k chování jsme jej tak byli nuceni koncem roku dočasně oddělit.
Z podřádu velbloudů (Tylopoda) dlouhodobě chováme tři druhy. Velblouda dvouhrbého (Camelus bactrianus), lamu alpaku (Vicugna pacos) a lamu guanako (Lama guanicoe). Třem ze čtyř chovných samic guanak se během roku narodila mláďata. Ve všech případech se jednalo o samce, první z nich však uhynul během prvního dne po narození. V průběhu jara a léta se nám do soukromých chovů podařilo umístit celkem 5 mláďat odchovaných v předchozích dvou letech. U alpak v sousedním výběhu rozmnožování neprobíhá ani zdaleka tak dobře jak u guanak. Podobně jako v předešlém roce se podařilo odchovat pouze jedno ze tří narozených mláďat. Nepříjemnou událostí, která poznamenala chov alpak, pak byl ještě listopadový úhyn sedmileté chovné samice. Ve skupině domestikovaných velbloudů dvouhrbých v průběhu roku nedošlo k žádným zásadním změnám. Tříletý chovný samec Jepe, který z dánského Aalborgu dorazil koncem roku 2003, se již začal náležitě zajímat o své partnerky, a tak začátkem roku 2006 očekáváme narození jeho prvních potomků.
Pro chov jelenovitých byl uplynulý rok ve znamení zásadních změn ve smyslu doplňování a obměny chovných skupin. V červnu dorazily dvě mladé samičky pudu jižního (Pudu puda), které tak obnovily naše naděje na chov tohoto nejmenšího jelena na světě. V srpnu se podařilo obnovit chovnou skupinu i u asijských jelenů milu (Elaphurus davidianus), k našim dvěma laním jsme získali pětiletého samce z rakouského Herbersteinu. K velkým změnám došlo i u severských sobů (Rangifer tarandus). Koncem dubna jsme skupinu doplnili o nového chovného samce, kterým se stal syn jedné z pražských samic, jež uhynula koncem roku 2004. Abychom zabránili příbuzenské plemenitbě, musela stádo opustit jedna samice – dvouletá Kamila rozšířila chovnou skupinku v Chomutově. Poslední, ale bezpochyby nejdůležitější změnou byl prosincový příchod čtyř nových chovných samic – jedné z Tierparku Berlin a tří z dalekého Finska. Dvě z těchto zvířat navíc pocházejí z „divokého“ chovu a představují tak významné genetické oživení. Celé stádo kromě nových členů získalo i novou ubikaci a nový výběh v místě původních expozic prasat vietnamských (Sus scrofa f. domestica) a pekari páskovaných (Pecari tajacu). Osmičlenná skupinka pekari byla v té souvislosti přestěhována do nově upraveného výběhu v sousedství anoa nížinných (Bubalus depressicornis).
Losi evropští (Alces alces alces) jsou již řadu let chováni ve dvou skupinách, jedna se nachází v Praze a druhá na chovné stanici Dobřejov. V pražské skupině jsme vzhledem k dlouhotrvajícímu špatnému zdravotnímu stavu byli nuceni koncem léta utratit samce, jeho místo na jaře 2006 zaujme Koloděj - stávající chovný samec z Dobřejova. Ani dobřejovská skupina čítající nyní 2 staré a 2 mladé samice však nezůstane bez samce. Koncem roku se podařilo dovézt nového z finské Ranuy. Během jara všechny čtyři dospělé samice porodily, dobřejovská Roxana dokonce dvojčata, nicméně úspěšného odchovu jsme se dočkali jen ve dvou případech. Na Dobřejově přežilo jedno z dvojčat – samička Jaruš a v Praze v květnu narozená samička Agnes, která se po třech letech v pražské skupině stala prvním odchovaným mládětem. Zpráva o chovu losů by ale nebyla úplná, kdybychom neuvedli důležitou provozní změnu – pražští losi se v druhé polovině roku dočkali nové ubikace a rozsáhlé stromové výsadby ve výběhu.
V červenci se rozrostla skupinka wapiti manitobských (Cervus elaphus manitobensis) o narozenou laňku. O měsíc později byl zaznamenán porod i u druhé z chovných samic, mládě se však narodilo předčasně a mrtvé. Neuspokojivá situace je ve skupině vzácných jelenů lyrorohých (Cervus eldii thamin), kde se opět potýkáme se stejným problémem jako v posledních dvou letech, a to sice s absencí chovného samce. Na jaře ale vše vypadalo mnohem růžověji – koncem května totiž dorazil výměnou za jednu z našich laní roční jelínek z Lisabonu, do kterého jsme vkládali naděje budoucího vůdce stáda. O to větší bylo zklamání, když v polovině září i přes 14denní boj o záchranu uhynul. Následná pitva odhalila nádor na mozkovém kmeni.
V roce 2005 byl neplánovaně ukončen chov nejvzácnějšího jelenovitého kopytníka v zahradě – srnčíka korejského (Hydropotes inermis argyropus). Poslední jedinec, samec narozený v roce 2000, uhynul koncem června na bakteriální infekční onemocnění.
Osmiletá Kurti – samice takina indického (Budorcas taxicolor taxicolor) – na druhý jarní den porodila mladého samečka, který se stal třetím mládětem takina narozeným v pražské zoo. Bohužel se jej však nepodařilo odchovat stejně jako mládě v loňském roce. Ve stáří pěti týdnů, po jedenácti dnech společného soužití ve výběhu, mládě podlehlo následkům traumatu způsobeném vlastním otcem Narkem. Důležitá změna v dalším chovu nastala v druhé polovině roku. Evropský chov takinů se dlouhodobě potýká s problémy souvisejícími s nízkým počtem zakladatelů, což vedlo k opakované příbuzenské plemenitbě. V roce 2004 se však Tierparku Berlin ve spolupráci se Zoo Poznaň podařilo dovézt nového samce, původem z Barmy, po němž se v následujícím roce narodila první mláďata. Jsme velice rádi, že dvě z nich se podařilo získat do České republiky. Do Prahy dorazil sameček Micha, který zde nahradil původního samce Narka. Toho se ujal Zoopark Chomutov, který takiny indické doposud nechoval, nicméně k jejich chovu má vynikající podmínky, a tak k Narkovi získal mladou berlínskou samičku. Než obě tato zvířata pohlavně dospějí sice pár let potrvá, nicméně jejich budoucí genetický přínos je velice významný.
Z velkých turovitých savců tradičně chováme v sousedních výbězích zubry (Bison bonasus) a bizony (Bison bison). Zatímco stádo bizonů se v průběhu roku rozrostlo o jednoho narozeného býčka, nového chovného samce z Arnhemu a dvě kravky z Antwerp, početní stav zubrů se snížil o tři kusy. Jediným přírůstkem se stala v květnu narozená samička, která se zároveň stala posledním v řadě devatenácti mláďat narozených po Dirtovi. Třináctiletého chovného býka jsme totiž vzhledem ke stále zhoršujícímu se zdravotnímu stavu byli nuceni koncem listopadu utratit. Významným dnem z hlediska zubřího chovu byl 2. srpen – dvouletý býček Presto a jednoletá samička Pralinka byli v tento den naloženi do transportních beden a převezeni do Bieszczad ve východním Polsku, kde se po několikaměsíčním pobytu v aklimatizační ohradě stali prvními zubry v historii českých zoologických zahrad, kteří v rámci reintrodukčního programu byli vypuštěni zpět do volné přírody.
Opodál jedněch z největších turovitých kopytníků mají své tradiční místo i ti nejmenší – anoa nížinní (Bubalus depressicornis). Jedinou změnou v jejich chovu představoval přesun tříletého, v Praze narozeného samce Pipíka do Zoo Amsterdam. V travnaté expozici se nadále střídají dva dospělí samci a samice Ypsila s dcerou.
Čtyři narozená mláďata a odchod jednoho samce a čtyř samic do čtyř evropských zahrad – tak by se daly ve stručnosti shrnout úspěchy v chovu ohrožených adaxů (Addax nasomaculatus). Hlavou stáda stále zůstává podle databáze ISIS nejstarší žijící samec adaxe na světě – narodil se 6. prosince 1986. Významným momentem byl i jarní přesun tří mladých samců do Afrického panoramatu, kde se díky svému výraznému zbarvení staly důstojnými společníky žiraf, buvolců a ostatních kopytníků. Stejný počet mláďat jako u adaxů byl odchován i u dalších pouštních antilop – přímorožců šavlorohých (Oryx dammah). V průběhu roku se mláďat narodilo pět, poslední z nich však bylo neživotné a tři dny po narození jsme byli nuceni jej utratit.
Ani v letošním roce se nepodařilo oživit chov přímorožců beis (Oryx gazella beisa) příchodem nového samce, stejně jako v roce minulém tak mohla být k samci připuštěna jen jedna z dospělých samic. Šestileté Xeně se nejprve koncem ledna narodil sameček Stuart a koncem října samička Roxana. Celkový počet chovaných beis tak stoupl na 8 kusů – 2 samci a 6 samic. Jiná je situace u antilop vraných (Hippotragus niger). Po příchodu nového samce v roce 2004 se letos po něm narodila první mláďata – celkem 3 samice a 1 samec, který však koncem roku uhynul. U bong pralesních (Boocercus euryceros isaaci) obývajících sousední výběh se narodila také čtyři mláďata, jedna ze samic – Naomi – stihla během roku porodit dokonce dvakrát, 20. ledna přivedla na svět samečka Atreie a 19. prosince samičku Tywy. Během letní sezony bylo možné bonga potkat i ve společném antilopím výběhu s beisami, buvolci běločelými a voduškami abok, a to v počtu pěti zvířat. S nástupem podzimu dvě z nich odcestovaly do Spojených arabských emirátů a zbytek se vrátil do chovného stáda. Zásadní změnou byl odchod chovného samce Kuby do francouzského Safari de Peaugres. Na doporučení koordinátora evropského chovu uvolnil místo novému, geneticky vhodnějšímu samci z Berlína, který jej nahradí v průběhu jara 2006. Tradičně úspěšný je chov sitatung západoafrických (Tragelaphus spekei gratus) v travnatém výběhu nedaleko horního vchodu do zahrady. V roce 2005 se narodilo 11 mláďat, z nichž se podařilo odchovat 4 samečky a 3 samičky. V létě byla dokončena nová expozice pro samčí skupinu sitatung v areálu Vodní svět v dolní části zahrady, kam jsme začátkem srpna přesunuli čtyři dospívající samce. Hlavní stádo kromě nich navíc opustil ještě jeden samec a jedna samice, kteří odešli do Zoo Attika v Řecku. Jedinou ztrátu dospělého zvířete představovala euthanasie nejstarší samice, ke které jsme byli nuceni přistoupit po zlomenině stehenní kosti. Počet sitatung chovaných v hlavní skupině tak ke konci roku činil 14 zvířat. Stádo buvolců běločelých (Damaliscus pygargus phillipsi), chovaných ve velkém africkém výběhu, se koncem roku rozrostlo o dvě nové samice z Hannoveru, skupinu naopak opustil roční samec Ferda, který našel nový domov v portugalské Zoo Quinta de S. Inácio. Neúspěchem skončily letošní snahy o reprodukci. Všechny tři dospělé samice sice porodily, ale bohužel ani jedno z mláďat nepřežilo. V jednom případě se jednalo o prvorodičku, jejíž mládě bylo neživotné a ve dvou případech samice porodily ve velkém africkém výběhu a mláďata se stala obětmi útoku zeber Böhmových (Equus quagga boehmi), které se nepodařilo včas oddělit. Nepříjemnou událostí byl i úhyn jedenáctiletého chovného samce Konráda. V létě se mu na tváři udělal velký absces, který bylo nutné chirurgicky ošetřit a přestože vlastní zákrok proběhl bez komplikací, při probouzení z narkózy došlo k aspiraci a následnému úhynu. Kromě afrického panoramatu jsme v letošním roce umístili druhou skupinku buvolců tvořenou jedním samcem a dvěma mladými samicemi i do velkého antilopího výběhu do společnosti beis, bong a vodušek abok (Kobus megaceros). U vodušek jsme se dočkali historicky prvních mláďat narozených v zahradě, první samice porodila koncem srpna samečka Barta, druhá pak začátkem října samečka Alfa. Mladý chovný samec Nelson se s postupujícím věkem vybarvuje a stává se z něj ozdoba smíšeného antilopího výběhu.
Až do letní sezony 2004 byly neodmyslitelnou součástí smíšeného antilopího výběhu nyaly nížinné (Tragelaphus angasii). Chov těchto elegantních jihoafrických antilop, které se v zahradě poprvé objevily v roce 1967 a kterým se zde během 38 let narodilo 164 mláďat, již bohužel patří minulosti. Ve výroční zprávě za rok 2004 jsem psal o propuknutí paratuberkulózy a o prvních utracených samicích. Opakovaná vyšetření zbývajících zvířat bohužel tuto chorobu prokázala i u dalších členů stáda a tak nezbývalo než se podřídit nařízení veterinární správy a utratit celé chovné stádo. V blízké budoucnosti s obnovením jejich chovu vzhledem k plánovaným výstavbám a s tím souvisejícími omezenými prostorovými možnostmi nepočítáme, přesto ale věřím, že nastane doba, kdy se tento tradiční druh do pražské zahrady vrátí.
Největší výběh v pražské zoo, Africké panorama, v roce 2005 obývalo celkem 6 druhů kopytníků – kromě již zmíněných adaxů a buvolců běločelých také solitérní samci antilopy losí (Taurotragus oryx) a vodušky červené (Kobus leche kafuensis). Tomu koncem roku ze Dvora Králové dorazila posila v podobě čtyř samic. Hlavním ozdobou a chloubou Afrického panoramatu jsou však žirafy Rothschildovy (Giraffa camelopardalis rothschildi). Ve stádě jsou dva dospělí samci, devatenáctiletý samec Šimon – otec většiny samic ve stádě – a nově příchozí Johan, který se v průběhu roku pilně snažil, aby nezůstal za Šimonem pozadu. Vzhledem k dlouhému intervalu mezi jednotlivými porody jsme se letos žádného přírůstku nedočkali, nicméně samice Kleopatra byla koncem roku ve vysokém stadiu gravidity. Jediných odchodem ze skupiny byl samec Bonifác, který odjel do Zoo Pont-Scorff ve Francii. Jediným přírůstkem se tak stala pětiletá Kasunga, která z prostorových důvodů byla nucena opustit svůj dosavadní domov v Zoo Lešná.
Stálými obyvateli Afrického domu jsou také štětkouni kamerunští (Potamochoerus porcus pictus) – dva samci Dakoro a Clyde, hrabáči (Orycteropus afer) – samice Pieta a její roční mládě Danny (na základě analýzy DNA dnes již víme, že se jedná o samce) a smíšená skupina afrických snovačů (Ploceidae), obývajících společný vzdušný prostor nad štětkouny a hrabáči. Kromě již zmíněné dvojice hrabáčů v expozičním prostoru chováme ještě jeden pár v zázemí karantény. Smutnou událostí v chovu těchto pozoruhodných zvířat byl úhyn nejstaršího v zajetí žijícího hrabáče na světě – samce Táty, který byl v roce 1978 odchycen ve východní Namibii.
Neodmyslitelnou součástí chovu kopytníků je i detašované pracoviště na Benešovsku – chovná a rehabilitační stanice v Dolním Dobřejově. Hlavním posláním této stanice je chov koní Převalského, pro které je stanice ve většině případů přestupní zastávkou před odchodem do jiného chovného zařízení. Koncem roku zde pobývalo v oddělených výbězích 5 hřebců a 14 klisen. Vzhledem k umístění a možnostem prostorných výběhů je dobřejovská stanice úspěšně využívána i pro chov losa evropského, o čemž již ale bylo pojednáno výše. Kromě koní a losů je Dobřejov domovem i pro čtyři hřebce kiangů a příležitostně i pro jiné druhy kopytníků – v roce 2005 zde dočasný azyl nalezla lama guanako a tři samci sobů.
Součástí chovatelského úseku III je karanténa, kterou každoročně projde velké množství zvířat nejrůznějších druhů. Nejinak tomu bylo i v roce 2005 – na karanténě se objevilo 710 jedinců 199 druhů zvířat. Kromě zvířat karanténovaných pro potřeby zoo na toto pracoviště pravidelně přicházejí i handicapovaná zvířata z volné přírody, která přinášejí návštěvníci zahrady. V roce 2005 se jednalo o 45 jedinců 23 druhů plazů, ptáků i savců. Po ošetření a rekonvalescenci více než 40 procent z nich bylo možné vrátit zpět do přírody.
